Když jste joyless as fvck, začnete hrát hudbu

Hudba pro nás nikdy nebyla hezký hobby na volné večery. Byla to terapie. Věc, díky který jsme se nezbláznili, když všechno padalo na hlavu – práce, vztahy, politika, algoritmy, který tě nutí konkurovat milionu dalších kapel z celého světa. Hudba byla ventil, kterým jsme si upouštěli tlak. Když jsme dali dohromady první zkušebnu, bylo v ní jedno levný kombo, plíseň a náš vlastní chaos. Ale v ten moment jsme cítili, že to je naše bezpečný místo.

Když hudba funguje jako restart mozku

Každej má nějaký coping mechanismus. Někdo běhá maratony, někdo chodí na pivo, někdo se zahrabe do Netflixu. My jsme si vybrali kytarový hluk. Když spustíme kytary a bicí, zmizí všechno ostatní. Neřešíš, že šéf zase prudí, že máš na účtu mínus nebo že tvoje kapela má na IG o 200 followerů míň než ta vedle. Je to jako když připojíš mozek na nabíječku – a místo modrý kontrolky ti bliká červená distortion dioda.

Samozřejmě, není to zadarmo. Když máš hudbu jako jediný ventil, tak tě každá chyba nebo neúspěch trefí dvakrát silněji. Zpackanej koncert není jenom špatnej večer, je to skoro osobní selhání. Ale naučili jsme se brát to i s tímhle balíkem. Hudba není všelék. Je to nástroj. A čím víc ho sdílíš s ostatníma, tím víc ti vrací zpátky.

Komunita není hashtag, ale realita

Právě proto nás tolik baví hrát s dalšíma kapelama. 3. října v Plzni budeme sdílet stage s kapelami Past a Viktorem Ori – každá kapela má úplně jiný přístup, jinou estetiku, ale v jádru řešíme to samý: jak se neztratit v tomhle šíleným světě a jak si udělat vlastní prostor, kde chceme být všichni svobodní. Naši mini tour jsme pojmenovali Terapie hlukem a v září nás najdete ještě v Třebíči, Praze a Brně.

Pro nás to nejsou jenom koncerty, ale spíš takový skupinový terapie. Když vidíš, že jiní lidi mají podobný démony, ale řeší je po svým – ať už shoegazovým oparem, elektronickým beatem nebo brutální kytarovou stěnou – uvědomíš si, že v tom nejsi sám. A to je přesně to, co kapely často potřebujou slyšet.

Naše rada? Hudba jako přežití, ne jako KPI

Hodně kapel se dneska honí za čísly. Streamy, followeři, merch sales. Jasně, je to potřeba, ale pokud v tom nenajdeš svůj osobní ventil, tak tě ta hra semele. My jsme si řekli, že hudba musí v první řadě pomoct nám samotným. Ulevit, dát smysl, udržet nás pohromadě. Když se to povede a ještě to osloví někoho dalšího – tím líp. Ale primárně je to o přežití.

Tohle všechno se propsalo i do našeho prvního singlu Rivers, který vyjde 20. října. Je o pocitu, kdy tě proud společnosti unáší, i když se bráníš. O chvílích, kdy máš pocit, že ztrácíš kontrolu nad svým vlastním životem a jediný, co můžeš udělat, je přestat bojovat a nechat se nést. Pro nás je Rivers metafora vnitřního chaosu i katarze. Někdy tě ta řeka stáhne ke dnu, jindy tě očistí a pustí dál. A přesně tak funguje hudba – jako proud, kterej tě občas semele, ale vždycky tě někam posune.

Takže naše rada zní: nechte hudbu, ať je vaše terapie. Nepotřebujete perfektní presskit ani top studio. Stačí vám pár lidí, co se dokážou na hodinu zavřít do zkušebny a společně křičet proti zdi. Je to mnohem silnější než všechny hacky na algoritmy nebo antidepresiva.

Závěr: proč jsme Joyless as Fvck

Ten název zní na první dobrou drsně a možná i depresivně. Ale pro nás je to spíš upřímný a svým způsobem sarkastický přiznání, že jsme tak v prdeli a už se tomu jenom smějeme. Když se cítíš joyless as fvck, tak máš dvě možnosti: buď to potlačíš a necháš se semlít, nebo to přetavíš do hudby. My jsme zvolili druhou cestu. A proto jsme právě tady.

Pokud vás baví hledat v hudbě něco víc než jenom lajky a kšefty, tak se potkáme na koncertě. Brno, Třebíč, Praha, Plzeň – přijďte. Nebude to dokonalý, ale bude to skutečný. A možná zjistíte, že když to vezmete jako terapii, hudba vás udrží naživu i v době, kdy všechno padá na hlavu.

Jak o své tvorbě přemýšlíte vy? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.