Přejít k hlavnímu obsahu
 Každá písnička nese svůj vlastní moment překvapení. Taneční groove je všudepřítomný | Foto: Salim Issa
Každá písnička nese svůj vlastní moment překvapení. Taneční groove je všudepřítomný | Foto: Salim Issa
Martin Hošna - St, 09.12.2020 - 12:00

Jedna nula pro Tata Bojs

Desátý zářez Tata Bojs nenechá nikoho na pochybách, že hanspaulská formace se nachází na svém tvůrčím vrcholu. Jedna nula (1-0) pro nás, pro vás, hlavně pro samotnou kapelu, která stále hledá nové hudební vize.

Když už kapela natočí po veleúspěšných počinech svoji desátou řadovku a navíc se tím chlubí v samotném názvu, očekávání tu jsou velká, ba ještě větší. Tata Bojs jsou stálicí naší scény. Definovali konec devadesátek, katapultovali rock´n´roll na vyšší level novátorskými aranžemi, surreálními výlety do elektroniky, zároveň navazovali na školu toho nejlepšího, co předchozí generace po hudební a lyrické stránce v nás zanechala. Ostudu si neudělala ani tentokrát.

Jedna nula je vypilované album, které šlape jako hodinky. Každá písnička nese svůj vlastní moment překvapení. Taneční groove je všudepřítomný. Synťáky a naprogramované smyčky skvěle zapadají do zábavných textových taškařic, které ale mají i svou temnou stránku. V Minoritní se totiž „Většina z nás ocitne v menšině“, ne v nijak veselé vizi o odcizení. Naopak když při poslechu refrénu v písničce Spolek holek zazní „Spolek holek neřeší gender. Spolek holek hrají na fender”, každému se vybaví legrácky z období Futuretra, kdy Mardoša a spol. zvládali textovou travestii na výbornou.

Po hudební stránce se jedná opět o poutavou jízdu. Retro bicí šlapou po podivuhodných zvukových rošádách, nástrojová barevnost je víc než hmatatelná, rádoby dadaistické rýmy, kolážové obrazce a refrény, které s notnou dávkou humoru ani nepotřebují svůj překlad, mají stále navrch. Přesto některé fígle si Tatáči mohli odpustit. Pocta synthpopové legendě v podobě Kraftwerk In Saint Tropez má sice kouzlo germánské strojové mašiny, přesto francouzštinu si skupina vyzkoušela v minulosti ve vtipnějším provedení.

Co oceníte na desce jako muzikanti?

Tata Bojs jsou mimo jiné mistři bookletu. A ten na Jedna nula stojí opravdu zato. Barevné 3D struktury si hrají na tisícero barevných modifikací, stejně jako má Vlasní brácha vlasů na hlavě. Samplery střídají rozvolněná i temně rychlá tempa, osmdesátkové syntetizátory jsou v bigbítových kleštích barevné rytmiky a melodických kytar. Jedna nula se vlní na zábavných retro vlnách, a to ve špičkovém provedení.

Jedna nula

Tata BojsJedna nula

Supraphon, 2020, 43:34

70 %

Tagy Recenze alb Tata Bojs Milan Cais Mardoša Jura Hradil
Martin Hošna
Hudba mě provází celý můj život, snad proto, že ji beru jako „univerzální řeč“ všech. Miluju jakoukoli, která útočí na solar, a je jedno, jestli je to lidovka, hard rock, grind core nebo jazz. minulost: • v zajetí klasické hudby až do dospělého vysokoškolského věku, houslové…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY