Jan Vegy Táborský: Umění se netvoří proto, aby bylo, ale aby spojovalo

Kapelu jsme založili na baru na zapíječce narození mé dcery Alice s kamarádem Tomsnem (který zpívá a hraje na basu). Plán byl jasný – vytvořit emo kapelu po vzoru našich oblíbených kapel z přelomu milénia, kdy sociálním sítím vládl MySpace a mladí muži se ještě chtěli stát slavnými a potetovanými kytaristy, ale udělat to česky! Žrali jsme v té době kapely jako Jimmy Eat World, Taking Back Sunday, Alexisonfire, Saosin, Brand New, Story of the Year, Armor for Sleep, Underoath, Hawthorne Heights atd.

Tím myslím, že rovnou odpovídám i na otázku toho, co definuje náš zvuk, čím je ovlivněna naše tvorba a hlavně kam jsme chtěli 21. 4. 2023 ve 3:30 ráno ve Vršovicích směřovat.

Jako člověk poučený z předchozích nezdarů ve spolupráci s jinými lidmi jsem navrhl, že místo shánění bubeníka půjdeme ve volném čase tvořit k nám do Parlay Studia, kde pracuji jako zvukový inženýr. Tak jsme začali skládat v Logic Pro první dema s automatickým bubeníkem a já jsem začal produkovat naše nápady do podoby písní. Na další session Tomsn přizval našeho kamaráda, zpěváka a kytaristu Stoláče, se kterým spolu hráli, ale hlavně zpívali v předchozí kapele Just For Being. Takto jsme dali dohromady materiál na EP a ještě nám zůstalo několik dalších rozpracovaných nápadů na další songy.

Jenže pak jsme se na rok nesmyslně odmlčeli – zbytečná časová díra, kdy se nic nedělo. A to nám přišlo líto, takže jsem oslovil Tomíka, který se mnou bubnuje ještě ve Wild Tides. Kluci začali psát texty a 22. 11. 2024 (doslova den potom, co jsem dotočil desku s The Prostitutes) jsme odjeli nahrávat na Slapy k Damiánovi Kučerovi, který desku nahrával a produkoval. Myslím, že nikdo z nás ani na chvilku nepochyboval o tom, že bychom to měli točit jinde.

Damiána znám 20 let. Je to fantastický nejen bubeník, ale hlavně talentovaný muzikant. Oba jsme vyrostli na Blink-182, hráli společně koncerty s našimi prvními kapelami kdysi dávno v předaleké galaxii někde na Proseku, Žižkově a v Modrý Vopici. O to větší mám radost z naší spolupráce. Kromě toho, že desku skvěle nabral a smíchal, nám strašně moc pomohl i s produkcí. A jestli se říká, že Jerry Finn byl čtvrtým členem Blink-182, tak Damián Kučera je pátým členem CHRPY. Bez něj bychom nezněli tak skvěle, jak zníme – to vím jistě. A v neposlední řadě je tu i to kamarádství, které v tomhle příběhu hraje hlavní roli od začátku do konce.

Na Slapech jsme nahráli pět písniček s tím, že vydáme EP. Vyšly z toho singly Co mohlo být, to se nepočítá, Bouře, Šrámy a Stráž. Jenže pak jsme našli v šuplíku, respektive v Logicu, další nápady, něco dalšího jsme dopsali a najednou tam byl sen – pojďme udělat desku!

V dnešní době možná blbost, ale stejně jako nepíšeme písničky z dnešní doby, tak v ní ani nepřemýšlíme. Přijde mi normální, že kapela vydá celou desku a že si ji posluchač poslechne od začátku do konce – stejně jako když si pustíš film a dodíváš ho. Je to nejvyšší forma umění z pohledu toho, co může kapela vytvořit.

Takže jsme si na začátku října 2025 zase zabookovali na tři dny studio na Slapech, ubytovali se v chatě v lese, kde jsme o pár týdnů později natočili i videoklip k nejnovějšímu singlu Stráž, a dokončili další čtyři písničky – Dnes ještě ne, Lepší zítřky, Verze tebe a „Ztraceni v hlubinách“. Tím jsme dotočili druhou část desky. Devátý song, který jsem ještě nezmínil, je otvírák alba Mládí z první várky.

Co se týká technické části nahrávání, používali jsme pouze analogové nástroje a lampové zesilovače s reálnými reproboxy a kvalitními mikrofony. Přijde mi šílené, že je to dnes něco extra, ale v době digitálních simulací, kupování samplů ze Splice a AI session playerů v DAWu je to důkaz toho, že když hudbu tvoří reální lidé na reálné nástroje od začátku do konce, samotná nahrávka pak zní víc lidsky a hlavně tak, jak si zvuk kapel pamatujeme z dřívějška.

Na nahrávání bylo použito 15 kytar, dvě basy, dvě sady bicích, několik virblů a hlavní kytarový zvuk tvoří nesmrtelná dvojice lampových zesilovačů Mesa Boogie Rectifier + Marshall JCM 800 a na čisté zvuky Fender Twin. Hlasité části desky, jako jsou bicí a ohulené kytarové zesilovače, jsme nahrávali na Slapech a tišší části, například zpěvy, v Parlay Studiu v Praze.

Co se týká textů, jsou to výpovědi ze života kluků psané záměrně lyričtější formou. Práce s češtinou je v populární hudbě poměrně krkolomná vzhledem k tvrdosti našeho jazyka a tento nepopisný způsob vyjádření pomáhá dodat textům neoromantický nádech a podporuje tak samotný emo žánr, který hrajeme. Texty reflektují a střídají vážná a osobní témata, která dokážou místy záměrně odlehčit, ale i přitlačit na pilu.

Úplně nejvíc se těším, až budu desku držet v ruce na vinylu, který je aktuálně ve výrobě. Máme taky fyzický nosič ve formátu CD, ve kterém je ale místo CD placky sáček se semínky chrpy, které si můžete vysadit na zahradě, balkonu nebo jen do květináče dle chuti – ale hlavně download kód a QR kód, který vás odkáže na stažení celé desky v nejvyšší digitální kvalitě, takže ji budete vlastnit bez nutnosti použití jakékoliv streamovací platformy (na kterých samozřejmě taky jsme).

Deska s názvem Co mohlo být vyšla 27. 2. 2025 pod labelem a vydavatelstvím Championship Music, kterému mockrát děkujeme za podporu a splnění dalšího snu jakékoliv kapely.

Tím pro nás práce nekončí, ale naopak začíná. Zatím jsme odehráli super koncerty s našimi oblíbenými zahraničními kapelami Hot Mulligan, Me First and the Gimme Gimmes a Spanish Love Songs. V pátek 13. března nás čeká křest desky v Café v Lese, kde s námi zahraje mladá ostravská emo kapela Split the Needle. V létě si pak předskočíme před našimi oblíbenými Alexisonfire na Rock for People a těšíme se teď na jarní klubovou sezónu stejně jako na tu festivalovou.

A na závěr bych si neodpustil jedno tvrzení. Vzhledem k tomu, že žijeme ve světě zaplaveném generickým AI shitem, debilními tanečky politiků na TikToku a pozornost se nám udrží dvě vteřiny – umění se netvoří proto, aby bylo, ale proto, aby spojovalo lidi se stejným vnímáním světa kolem sebe.

Najděte si chvilku času a poslechněte si naši desku. Za CHRPY děkuji.

Jaká byla vaše cesta k desce? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.