Jak cvičit na bicí kdykoli a kdekoli: bez hluku a bez kompromisů

Většina bubeníků mi dá jistě za pravdu, že i když tráví hodiny na zkouškách a koncertech, potřeba pravidelného cvičení tím nekončí. Pokud máte doma dostatek místa, situace je jednodušší – můžete sáhnout po elektronických bicích, které nabízejí možnost regulace hlasitosti a především luxus hry do sluchátek. V takovém případě je výsledný hluk téměř nulový a slyšet je jen jemný odraz paliček od padů. Nevýhodou bývá vyšší cena kvalitnějších modelů a mírně odlišný pocit ze hry, zejména co se odskoku paliček týče.

Existují také tréninkové bicí soupravy připomínající ty elektronické, jen bez elektroniky. Mohou dobře posloužit například při nácviku koordinace, ale pro skutečně plnohodnotné cvičení bývají spíše kompromisním řešením.

Další možností je pořídit si klasickou akustickou soupravu a pokusit se ji co nejvíce odhlučnit. Vycpávání bubnů molitanem, přikrývky nebo ručníky přes blány sice částečně pomohou, ale existují jednodušší, elegantnější a hlavně účinnější metody. Nejlepších výsledků dosáhnete s tlumicími podložkami, které se prodávají buď jednotlivě, nebo jako kompletní sada pro celou soupravu.

Podstatně účinnější variantou jsou speciální síťky, které se natahují přímo na bubny místo hracích blan. Oproti tlumicím podložkám nabízejí přirozenější odskok paliček (samozřejmě v závislosti na jejich kvalitě). Ani síťky sice neudělají ze soupravy naprostého tichošlápka, ale poskytují realistický pocit ze hry při hlasitosti, která je pro domácí cvičení více než přijatelná. Pokud jde o činely, kromě podložek můžete sáhnout třeba také po speciálních Low Volume modelech, které představila firma Zildjian a které jsou určeny přímo pro tiché hraní.

Je také potřeba myslet na to, že kromě samotného hluku bubnů je problémem i přenos vibrací do podlahy. Nohy velkého bubnu, floor tomy, stojany na činely i virbl dokážou vibrace výborně šířit k sousedům. Často pomůže silnější koberec nebo obyčejná karimatka, ale nejspolehlivější jsou různé antivibrační podložky, které snadno pořídíte v hobby marketech či stavebninách.

Tolik tedy k možnostem cvičení v domácích podmínkách, pokud máme k dispozici dostatek prostoru a můžeme si dovolit klasickou nebo elektronickou bicí soupravu. Ale co dělat, když prostor chybí, nebo když chceme mít cvičební pomůcku stále po ruce? V takových případech přichází na řadu tréninkové pady – praktické, skladné a téměř bezhlučné řešení. Vyrábějí se v různých velikostech a některé mají na spodní straně závit pro uchycení na běžný činelový stojan. U některých modelů je stojan dokonce součástí balení. Pady sice nenahradí cvičení koordinace celé soupravy, ale pro rozvoj techniky rukou jsou naprosto dostačující. Navíc bývají vyrobeny z odolného materiálu, který velmi věrně simuluje odskok bubnové blány.

Pokud se vám i klasický tréninkový pad zdá příliš velký nebo málo přenosný, existují ještě kompaktnější alternativy. Oblíbené jsou například minipady, které si pomocí popruhu jednoduše připevníte na nohu a můžete cvičit kdykoli a kdekoli – třeba na cestách. Ještě skladnější možností je tréninková hmota podobná plastelíně. Tu stačí vyjmout z kelímku, vytvarovat na pevné ploše do tenké placky a hned můžete trénovat. I tato hmota nabízí slušné odskokové vlastnosti, takže se hodí pro rychlé procvičení techniky v situacích, kdy nemáte k dispozici nic jiného než pár minut volného času a pár bubenických paliček.

Takže než začnete doma otloukat nejrůznější polštáře, polštářky, matrace či dokonce vlastní stehna, stojí za to podívat se, co dnes nabízí trh s hudebními nástroji. Nabídka cvičebních pomůcek pro bubeníky je dnes opravdu pestrá – od plnohodnotných tichých souprav přes tréninkové pady až po minipady či speciální tréninkové hmoty. Každý si tak může najít řešení, které mu vyhovuje jak prostorově, tak funkčně, a může se věnovat cvičení s lepším pocitem i výsledkem.

Tento text vyšel u příležitosti letos už 12. narozenin Frontmana, kdy se ohlížíme za inspirativními články magazínu. Poprvé byl text zveřejněn 14. února 2017.