Jack White je silný v kramflecích i ve vlastním folklóru
Jack White drží své slovo a po třech měsících skutečně vydává další řadovou desku. Ta se od předešlé Fear of the Dawn markantně liší svou intimností a lyričností. Návrat seriózního artrockového umělce do akustického světa, v němž plave jako ryba ve vodě, je na novince Entering Heaven Alive hmatatelný v každém taktu.
Jestliže předchozí deska se nesla v duchu šílených výstředností, zvukových anomálií a rytmických dadaismů, je poslední počin zkomponovaný jako ten nejbarevnější akvarel, jaký White zatím za dvacet let od rozpadu kapely The White Stripes namaloval. Jeho vokál vyniká svojí barevností, rámují ho akustické a elektrické kytary, violoncello, housle a vintage hammondky. Jack zúročuje předchozí zkušenosti z vlastní tvorby a dalších projektů (The Raconteurs) a zároveň se klaní všem písničkářským primadonám, od nichž šikovně kopíruje auru mystiky a jistého odcizení.
V nádherné výpravné hudební epopeji If I Die Tommorow White zkoumá hranice svého bytí, smrti a blízkosti druhých, zatímco v písničce Love Is Selfish se zamýšlí nad potřebou lásky a obětování se pro druhé. Motivy cesty a hledání smyslu putování ve vlastním nitru, se objevují na dalších místech alba.
Svižné a plynulé melodie zaznívají v Help Me Along, písničkářský folklór ožívá ve skladbě All Along the Way, aby se v závěru proměnil v zatěžkané blues s ozvěnami reggae. Podmanivý jazz a měnící se klavírní tempo ve skladbě A Madman from Manhattan naopak ukazuje, že nesourodá pestrost je pro Jacka zásadní. Tento princip nejvíce vynikne v závěrečné (a vlastní coververzi) Taking Me Back (Gently) s houpavými glissandy, kde spolu sólově soupeří housle i klavír a vytváří jeden z nejpříjemnějších kotlíkářských jamů.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Na Jacku Whitovi není už tak překvapivé, jakým je zdatným multiinstrumentalistou. Jeho kreace jsou nekonečné, stejně jako i jeho představa o budování vlastního kultu. Že jsou jeho sólové desky esencí bezbřehého muzicírování, nesourodého jamu a hledání hudební Země Nezemě, je již známá věc.
Přesto je Jack v hudebním showbyznysu pragmatikem. Pokud zabředne do příliš velikého neznáma jako v případě posledních počinů, je tu právě album Entering Heaven Alive, aby uspokojilo i ušní bubínky střední třídy. Veselé smyčce, rozdováděný klavír a mix rytmů tu dopadají na úrodnou půdu. Obě krátce po sobě vydané desky (Fear of the Dawn / Entering Heaven Alive) tak ukazují dvě kontrastní tváře tohoto hudebního chameleóna.
Jack White – Entering Heaven Alive
Third Man Records, 40:10
Folk
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
