Ignite po výměně zpěváka válí dál

„Energie a pozitivita, kterou Eli přinesl do nahrávacího studia, byla nakažlivá! Byl to pro nás všechny absolutní závan čerstvého vzduchu a připomněl mi začátky Ignite,“ nechal se slyšet basák a zakládající člen Brett Rasmussen. A rozhodně nelhal, protože onu energii a pozitivitu se kapele podařilo přenést i na aktuální nahrávku.

Mezi fanoušky panovaly obavy a mnoho z nich si nedokázalo představit, že by mohl někdo charismatického Zoliho Tégláse plnohodnotně zastoupit. Skladba Anti-Complicity Anthem, která vyšla na zmiňovaném EP a otevírá rovněž i celé album, všechny pochybovače rychle přesvědčila o opaku. Ignite nemohli jako „seznamovací“ písničku vybrat lepší kousek. Jasný kytarový motiv upoutá hned od začátku, následuje přechod v nekompromisní tempo a chorálový, úderný popěvek. Santana se v hudbě Ignite zabydlel velmi rychle, a že byl správnou volbou, dokládá i následující skladba The River, která je mimo to zajímavá i rytmicky a pro hardcore ne až tak typickými akordickými postupy.

Pomalé basové intro v On The Ropes připraví půdu pro nářez jako stvořený pro pořádný circle pit. Je jasné, že tahle věc bude pevnou součástí koncertního setlistu, stejně tak i středně rychlá The House Is Burning, která na desce působí jako nenápadná hitovka. Enemy a Let The Beggars Beg jsou sice povahově klidnější kousky, ale mají opět mohutné refrény, které udeří přímo na solar. Let The Beggars Beg navíc nabídne vkusnou, naléhavě post-punkovou basovou pasáž. 

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Ne náhodou jsou Ignite čelními představiteli melodického hardcoru. Rozhodně neztratili vůbec nic ze svých předností a řadí se mezi ty kapely, které změnu na postu zpěváka bez problému ustály. Jejich skladby jsou i nadále propracované, časté jsou rytmické změny, neotřelé mezihry či vokální harmonie. Navíc svými texty chtějí muzikanti něco sdělit a předat i hlubší myšlenky.

Ignite – Ignite

Century Media, 35 min.

75 %