Přejít k hlavnímu obsahu
Bob Dylan prostě ani ve čtyřiaosmdesáti neponechává nic náhodě, aby dostál svojí pověsti muže, který umí překvapovat. | Foto: Columbia Records
Bob Dylan ani ve čtyřiaosmdesáti neponechává nic náhodě, aby dostál svojí pověsti muže, který umí překvapovat. | Foto: Columbia Records
Ondřej Bezr -

I důchodci umějí překvapovat

Minule jsem se tady rozplýval nad dvaadevadesátinami Willieho Nelsona a dnes, promiňte, budu v podobném tématu zčásti pokračovat. 13. května zahájila svoji pouť po amerických amfiteátrech luxusní zájezdovka jménem Outlaw Music Festival, letos slaví desáté výročí. A hlavními postavami těchto shows jsou Bob Dylan a právě Willie Nelson.

V souvislosti s minule napsanými slovy o tom, jak obdivuju, že Nelson ještě ve svém věku bez problémů odehraje a odzpívá plnohodnotný koncert. Musím dodat, že to platí i pro tuto šňůru. Na prvním koncertě v arizonském Phoenixu Willieho set obsahoval devatenáct písniček.

A teď pozor! Turné trvající od května do září má šestatřicet zastávek. Jako pevné body programu jsou Nelson a Dylan na všech koncertech a ti jsou vždy v několikadenních blocích doplněni dalšími účinkujícími. V první části hrají (ve finále Nelsonova bloku i jako jeho hosté) například fenomenální bluegrassový kytarista Billy Strings a mandolínová virtuózka Sierra Hull.

V dalších týdnech a měsících se dostane cti absolvovat šňůru s veterány například Nathanielu Rateliffovi, The Avett Brothers, Wilco, Lucindě Williams nebo Sheryl Crow, takže prakticky pokaždé jde pro fanouška americany o lineup snů.

Ale tenhle sloupek má být hlavně o Bobu Dylanovi, nejen proto, že 24. května oslaví čtyřiaosmdesáté narozeniny. Mimochodem, pokud je chcete na dálku oslavit s ním a nemáte šanci vyrazit do Ridgefieldu ve státě Washington, kde zrovna toho dne bude zastávka Outlaw Music Festivalu, můžete přijít třeba do pražského Kaštanu na tradiční každoroční akci Dylan Days, kde bude jeho písně hrát Vladimír Merta a mnozí další.

Přesuňme se ale zpátky do Ameriky. Dylan totiž svoje setlisty pro Outlaw Music Festival každý rok zcela přetváří oproti běžným koncertům na svém nekonečném turné. Zatímco na něm, jak jsme byli vloni třikrát svědky i v Praze, hraje primárně písničky z posledního alba, na koncertech Outlaw Music Festivalu je zcela mění. A to i v průběhu celé šňůry.

Sahá hlavně do své vlastní minulosti a tak například na zahajovacím festivalovém koncertě zahrál po patnácti letech vůbec poprvé jeden ze svých největších hitů Mr. Tambourine Man a na druhém neméně proslulou Don't Think Twice, It's All Right.

Ještě zábavnější je sledovat, jak prokládá vlastní songy svými milovanými coververzemi. Na vystoupení ve Phoenixu například oprášil bluesovou hitovku Bobbyho Troupa Route 66, kterou naposledy hrál v roce 1986. A – což mě mrzí dvojnásob, že jsem u toho nebyl – celý koncert uzavřel mojí milovanou písničkou The Pogues A Rainy Night In Soho.

Bob Dylan prostě ani ve čtyřiaosmdesáti neponechává nic náhodě, aby dostál svojí pověsti muže, který umí překvapovat. Kolik znáte kapel, klidně mladších o jednu nebo dvě generace, které jsou ochotny měnit svoje setlisty prakticky na každém koncertě? Přidávat uprostřed turné písničky, které třeba nikdy nehrály, lhostejno zda vlastní nebo převzaté, nebo je v aktivním repertoáru nemají desítky let? Takže: jak je to s tím stářím a důchodem?

Tagy Sloupek Ondřeje Bezra

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Foto: František Vlček, Lidové noviny
Šéfredaktor kulturního magazínu UNI a dlouholetý dramaturg Blues Alive.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY