Hlody z hudebky #4: Malý i velký pařmen, filozof a přísná vegetariánka
Tak co, přihlásili jste i letos své dítě do hudebky a doufáte, že si muziku zamiluje stejně jako jeho rodiče? Možná se to opravdu stane, ale během studia buďte připraveni na to, že pravidlo „Pan doktor, maminka a učitel hudby mají vždycky pravdu“ často dostane pěkně na frak. Osobité názory a dospěláckým životem ještě neopotřebovaný pohled malých muzikantů na svět stojí zato zaznamenávat – a šířit k pobavení nás všech. Tak vzhůru do nového školního roku s muzikou!
- Žák: Je tady internet?
- Vyučující: Ano, proč se ptáš?
- Žák: No, že bychom si někdy dali volnou hodinu a zahráli si Minecraft.
- Vyučující vysvětluje hudební formu ABA: To máš jako nějakej dobrej sendvič. Nejdřív je houstička, to je naše část A. Pak dobra šunčička a dresing, to je část B. A pak je zase houska, to je to poslední A.
- Žákyně (9 let) s káravým pohledem: My jsme vegetariáni.
Vyučující nadšeně ukazuje malé žákyni dárky pro absolvující studentky – náušnice s houslovým klíčem:
- Vyučující: Líbí se ti? Třeba bys jednou mohla taky takové dostat.
- Žákyně: To bych nemohla. Takový šmuk nosit nemůžu.
Žákovi (11 let) se povede pěkně zahrát kvintakord Fis dur i s obraty poté, co mu tento úkon připadal zprvu neproveditelný.
- Vyučující jásavě: Vidíš, život není zas tak hroznej!
- Žák si brblá pod respirátor: Dokud ho nepoznáš osobně.
Od 11:00 se má konat on-line hodina saxofonu se žákem ze seniorské akademie.
- 10:09 příchozí telefonát: Dobrý den, mně je to strašně blbý a hrozně se stydim, ale nebudu se vymlouvat – my jsme s kamarádama do čtyř do rána pařili na chatě a mně je ještě teď tak blbě, že nemůžu hrát. Moc se vomlouvám.
- Vyučující: Jakýpak budeme hrát akord, když je tam napsáno „Cm“?
- Málomluvný žák (9 let): Mollovej.
- Vyučující: A proč?
- Žák zcela suše: Protože 'sem to řek'.
- Žák o svém dvojčeti, se kterým hraje duetta: Pane učiteli, oni bráchovi dali rovnátka, takže mu už nemůžu dát přes hubu, když to hraje blbě.
Předmětem studia je ragtime z Chobotniček z II. patra
- Žákyně (9 let): A zahraješ mi to celý?
- Vyučující hraje zpaměti a loví akordy trochu „na hulváta“.
- Žákyně se zatváří jako přísná učitelka: Jaktože to neumíš, když já to musím umět celý?
- Vyučující: Druhý řádek skladby je úplně stejný jako první. Když se naučíš ten prvni, umíš vlastně rovnou i druhý.
- Žák (9 let) s filozofickou rozvahou: Nene... I když je stejný, musím k němu přistoupit jinak. Každá notička má své místo a tím je jedinečná.
- Žák (6 let): Jako ta flétna je dobrá, ale já 'sem se rozhodl, že se tím živit nebudu.
Poslední předprázdninová hodina flétny s šestiletou holčičkou, která chodí ještě do školky.
- Vyučující: Tak si užij prázdniny. Ty už vlastně v září budeš muset chodit do školy, viď?
- Žákyně naprosto klidným hlasem: Ty taky.
Další perly z výrokové logiky studentů hudby budou i v letošním školním roce přibývat ve facebookové skupině Hlášky žáků hudebních škol.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
