Přejít k hlavnímu obsahu
Naše nové EP jsme pokřtili na Pontonu u Střeleckého ostrova v Praze | Foto: Misha Photography
Naše nové EP jsme pokřtili na Pontonu u Střeleckého ostrova v Praze | Foto: Misha Photography
Jan Richter - Út, 22.09.2020 - 10:00

Hledáme sílu žen

Psal se rok 2000, mně bylo tou dobou 14 let a na všechno jsem měl vcelku jasný, pochopitelně ten správný názor. A jedna z mnoha věcí, která mi nedávala spát, byl ten fakt, že snad všichni zpívají jen o lásce, o ženách, o mužích, o sexu, zase o lásce a pořád dokola. Tuto frustraci jsem zcela vážně vyjevil svému otci a očekával podporu a pochopení, že mám samozřejmě pravdu a moje chápaní našeho kulturního světa je na můj věk velice vyspělé.

Můj táta mě naučil na The Beatles (tehdy jsem anglicky moc neuměl, takže mě jejich texty neznepokojovaly), Genesis, Petera Gabriela, Pink Floyd, Pata Methenyho a podobně a bylo tedy zcela oprávněné očekávat od něj podporu. Jenže táta se na mě podíval stylem, který jsem nepoznával. Chvíli neřekl nic a pak jen: „Uvidíš…” 

A já uviděl… Přesně 3 roky na to. Slova mé první písně zněla: „Potkal jsem tě tehdy u bazénu...”

Když před nedávnem o novém EP naší kapely High Five jeden z hudebních serverů napsal, že „na našem novém EP hledáme sílu žen”, přišel mi ten titulek jako něco, co by moje 14leté já okamžitě odsunulo s ohrnutým nosem. Teď, když už šlapu světem čtvrtou dekádu, jsem moc rád, že autor oné recenze přesně uchopil smysl nejen tohoto EP, ale taky toho, co alespoň mně chtě nechtě dodává inspiraci už tolik let.

Moje texty jsou to jediné, ohledně čeho se mnou kluci z kapely nijak zásadně nepolemizují, a já si tedy užívám relativní tvůrčí pohodu alespoň v tomto směru. Nebude to ale asi náhoda. Nepíšu o ničem objevném. Když bych to shrnul, většina mých textů je o sebezdokonalování se, čehož se sice dá dosáhnout (a mělo by) běžnou cestou, ale v mém případě to skoro vždy bylo jen skrze zrcadlo nastavované mi ženami kolem mě. Tohle je konkrétně téma písně Untill We Die (I Won’t Fake You).

Když jsme s Kubou Alexou na kapitánském můstku, s Filipem Gemrothem u kormidla a s bráchama z kapely naše EP nazvané Every Minute Counts doplnili o song Pure (Perfection), který je o mateřství a o tom, jak zásadní je vztah matky k dětem, a písničkou 6AM, což je o depresi, která umí překrýt vše dobré něčím, co není, došlo mi, že jsme zase u onoho tématu.

To hlavní se ale skrývá v songu Grieve (Refused To Scream), který je o reálném příběhu ženy, která stojí po boku své „odcházející“ maminky až do konce, a situace, jež by rozložila snad všechny chlapy, které znám, z ní naopak udělala někoho, koho budu navždy obdivovat a respektovat.

Tentokrát je tedy naše EP opět o ženách. Ano… ale přesto trochu jinak. Láska k nim tam je, jen je trochu upozaděná na úkor našeho hlubokého respektu všem ženám, co dělají svět a lidi kolem sebe lepší a lepší, což mnohokrát stojí tolik krve, kterou by kdejaký muž nebyl schopen obětovat.

Tagy komunita High Five
Zpěvák kapely High Five
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY