Godin Stadium 59 Desert Green MN: k čemu retro feeling?

Robert Godin rozjel firmu na kytary v roce 1972. Seymour a Cathy Duncanovi se živí navíjením cívek snímačů od roku 1976. Netuším, proč se tihle tři najednou pokoušejí o retro z konce 50. let, že by vzpomínkový optimismus? Jinak ale všechno na Godin Stadium 59 Desert Green MN hraje a ladí.

„Britové a Američané jsou jeden národ rozdělený jedním jazykem,“ žertoval generál George S. Patton. Totéž platí i pro Fender a Godin. Kanadský Telecaster má s originálem společný jen obrys a kobylku zvanou Popelníček anebo také Plechovka od sardinek. Také si spíš než na tradici zakládá na hratelnosti. Rádius hmatníku má místo devíti a půl příjemných dvanáct palců. Všechny ostré hrany těla šly pryč a k přepínači, volume a cloně ze super-stratu přibylo magické tlačítko „HDR“ (High-Definition Revoicer).

Tím se aktivují jinak pasivní snímače, krční humbucker Seymour Duncan '59 SH-1n a sešikmený kobylkový singl Godin Custom Cajun. Stisknutím knoflíku nepřivoláte žádného metalového démona. Spínač čaruje hlavně ve studiu. Ještě víc vytáhne už tak jemnou drobnokresbu každého úhozu do strun a zároveň anuluje šumění a bručení. Jinak Stadium 59 díky řeže asi jako sedmdesátkový Thinline, tím však podobnost mezi nimi končí. Bylo by to jako srovnávat proklatě huňaté kotlety s pečlivě zastřiženým plnovousem.

Musel jsem se ujistit, že tělo je opravdu z lípy. Nechtělo se mi věřit, že tón má až tak dlouhý dojezd. Z Godinova Telecasteru totiž místo plochého a úsečného twangu dostanete jeho prostorově výraznější odvozeninu a další, ještě zajímavější (pa)zvuky. Například u krku si můžete vychutnat příjemné podtóny vypité flašky vizoura a v mezipolohách představovat, že pravačkou AlNiCo magnety snad krouháte. Proto nechápu Godinovo nutkání opírat se o bezúčelnou retro berličku. Stadium Desert Green MN je i bez přívlastku „59“ nadmíru pohodlný nástroj s působivým zvukovým rejstříkem.