Přejít k hlavnímu obsahu
Foto: Dominik Janovský
Foto: Dominik Janovský
Anna Marie Hradecká - Pá, 10.12.2021 - 14:00

Fúzie Zuzany Mikulcové: skvělé muzikantství a módní koncept

Zpěvačka Zuzana Mikulcová patří mezi výrazné ženské hlasy slovenského popu. Letos na podzim vydala u českého labelu Tranzistor nové album Fúzie. Kolekce pěti skladeb překračuje rámec „běžného“ EP nejen svou opulentní produkcí, ale také programovým poselstvím a účastí řady hvězdných hostů v čele s Danem Bártou a Peterem Lipou.

I v českém a slovenském popovém rybníčku už se trochu chytá zahraniční trend, kdy se umělci nebojí politicko-kulturních témat, ba naopak – nějaký ten aktivní a jasný statement se od nich přímo očekává. Ať už se jedná o téma nerovných příležitostí mužů a žen, problematiku genderové identity jedince, sexuální násilí nebo o předsudky vůči rasovým či sexuálním menšinám. Je sice pravda, že čím mainstreamovější platforma, tím opatrněji je zatím potřeba tato témata formulovat, nicméně třeba Ewa Farna už se s tím moc nepáře. Její otevřeně feministické postoje v singlu Tělo jí vynesly mimo jiné místo v sérii playlistů EQUAL na Spotify a reklamu na obřím billboardu na newyorské Times Square.

Album Fúzie Zuzany Mikulcové se k těmto tématům programově také hlásí, v průvodních materiálech je popisováno jako „audiovizuální umělecká reflexe na současnou společenskou situaci v otázkách národnostních menšin a narůstajícího extremismu a rasismu. Hudbou jako nejuniverzálnějším dorozumívacím jazykem chce bourat pomyslné hranice, a spojováním a spoluprací umělců vytvořit nejen hudební, ale i lidskou a společenskou fúzi různých kultur a jazyků.

Sama Zuzana Mikulcová v rozhovorech uvádí, že jedním z příkladů mezikulturního sdílení hodnot je duet se syrskou zpěvačkou Larou Abou Hamdan (skladba Whisper) a že v původním plánu byla také spolupráce s romskými hudebníky. Za příklad fúze mezigenerační pak dává duet se slovenským jazzovým matadorem Peterem Lipou ve skladbě Nenápadný nápad. Nabízí se však otázka, zda by celé album nefungovalo dobře samo o sobě i bez zastřešujícího – jak už jsme si řekli, v západní popkultuře dnes žádaného – konceptu.

Můžeme také debatovat o tom, nakolik je počáteční upřímný aktivismus pohlcován efektem „kup si svoji revoltu“, kdy jsou daná témata cíleně zpracovávána proto, že se dnes dobře prodávají, a jejich kritický osten je ulomen a účinně přetaven na zisk týmž kapitalistickým systémem, na který původně mířila prstem. Ať tak či onak, pokud se podaří dosáhnout například toho, že feminismus nebude v našich končinách chápán jako nadávka, ale jako aktivismus za větší osobní svobodu nejen žen, ale všech lidí vůbec, můžeme si alibisticky říct, že účel světí prostředky.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Pustíme-li k vodě všechny výše zmíněné kontextové polemiky, zůstane nám z poslechu Fúzií jedna důležitá věc – radost z čirého muzikantství. I při opakovaném poslechu znovu obdivuji technické schopnosti Zuzany Mikulcové, která citlivě využívá rozmanité barevné možnosti svého hlasu. Stejně tak lze nacházet další vrstvy ve vypiplaných aranžích Andreje Hrušky, se kterým zpěvačka dlouhodobě spolupracuje. Hruška se nebojí hutných basových beatů, kterým by mohl slušet i úderný rap, plastikových synťáků tvořících velké plochy, ale ani kaskády drobných perkusivních efektů. Všemu dodává život live nahraná rytmika (bicí Gábor Tokár, baskytara Michal Šelep) a ve skladbě Nenápadný nápad luxusní klávesové vyhrávky Martina „Majla“ Štefánika na legendární Korg SV2-88. Muzikanty v akci jakož i patřičnou atmosféru přibližuje také vizuál, který ke každé skladbě pořídil Dominik Janovský.

Jako spíše tradiční a vzájemné vazby utužující, nežli mezikulturně novátorskou, pak můžeme brát spolupráci s českými muzikanty. Hned v úvodním duetu Kráľovstvo si vlastnoručně napsaný slovenský part střihl Dan Bárta. Ke dvěma písním pak napsal text Jakub König (Zvíře jménem Podzim, Kittchen) – ve skladbě Můj stín je zároveň sám hlavním hostem a nutno přiznat, že text, který napsal sám sobě do pusy, se mu podařilo do hudby vplést mnohem lépe, než slova ve druhé písni Zítra ráno, která spolu se Zuzanou Mikulcovou jako host zpívá „česká Lana del Rey“ Barbora Mochowa. Rytmické škobrtnutí ve verši „zítra ráno to bude lepší“, kdy přízvuk na těžké době vychází z hlediska češtiny nelogicky na poslední slabiku slova „lepší“, sice zabolí do uší, ale i při opakovaném poslechu to písni ráda odpustím, stejně tak jako neuvěřitelně pražsky rozpláclý přízvuk Barbory Mochowe. U obou skladeb totiž musím obdivovat upřímný pokus sdělit cosi niterného a nesnadno přetavitelného do slov či zvuku.

Upřímně řečeno Slovákům jejich popové počiny v dobrém slova smyslu docela závidím, zvlášť když je mi z české mainstreamové pop-produkce někdy stydno. Mělo-li původně vzniknout fúzujících skladeb více, moc bych si přála, aby Zuzana Mikulcová a spol. vydali k této desce i druhý díl.

Zuzana Mikulcová: Fúzie

Zuzana Mikulcová  Fúzie (Keď hudba spája)

Tranzistor, 21:29

85 %

Tagy Zuzana Mikulcová Recenze alb
Anna Marie Hradecká
Moje hudební vzdělání začalo přívalem zahraničního popu v porevolučních rádiích. S bráchou jsme sledovali hitparády a hráli hru, kdo uhodne písničku a interpreta podle prvních taktů. Chtěla jsem být samozřejmě jako Mel B ze Spice Girls. Jenže na konzervatoř jsem pak šla studov…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY