Frankie & The Deadbeats: Jsme jednoznačně city cowboys
Funguje žánrové zařazení podobně jako volba Moudrého klobouku z Bradavic – kdo se jednou dostal do Havraspáru, navždy bude v Havraspáru? Nebo se kapela i po letech působení v určitém žánru může vydat vstříc novým výzvám a pravděpodobně i novému publiku? Nový all-star band složený ze známých tváří české punkové a punk-rockové klubové scény v září debutoval albem The Shining a jeho členové rozeznívají stejné sály jako předtím. Tentokrát však s alternative country hudbou. Řeč je o Frankie & The Deadbeats. O cestě k žánrové proměně a o denimových košilích a velkých kloboucích jsme se bavili s frontmanem skupiny Frankiem Knuthem.
Kdy sis poprvé uvědomil své sklony ke country hudbě?
Myslím, že tomu bude už tak deset let, co jsem začal objevovat folkové projekty lidí z punk/HC kapel. Jako první mě asi napadá Chuck Ragan z Hot Water Music. Což tedy není přímo country jako takové, ale já ho do toho rozhodně počítám.
Předtím jsi se pohyboval po pódiích spíše s punkovými a punk-rockovými kapelami jako například Just for Being. Jak tvé hudební okolí na vaší žánrovou proměnu reagovalo?
Myslím, že moje okolí o mých sklonech vědělo dlouho (smích). Jsem bohužel ten typ člověka, co svoji oblíbenou hudbu nutí všem v okolí.
Vaše debutové album The Shining vyšlo pod punk/hardcorovým vydavatelstvím Pushteek Tomáše „Ivana“ Mládka. Lze od tohoto labelu teď očekávat i další tituly z řad alternative country, nebo jste byli výjimka?
To není otázka úplně na mě. Ale tenhle label víc funguje tak, že pokud máte společné hodnoty, není až tak důležitý hudební styl.
Ve videoklipech i na koncertech jste k vidění komplet v denimu, vysokých botách „koňákách“ a v kovbojských kloboucích. Umíte taky jezdit na koni jako správní kovbojové? Nebo jste spíše právě „city cowboys“, jak naznačuje název jedné ze skladeb na albu, a na koni jste nikdy neseděli?
Jsme jednoznačně city cowboys. I když westernovou estetiku milujeme, po městě se na koních úplně prohánět nebudeme.
Jak jste vlastně tyhle kostýmy – pokud jim tak můžeme říkat – sháněli?
Například první košile máme od kamaráda Martina, který si je vozil z USA, a už mu úplně neseděly. Ale když člověk hledá, najde podobné oblečení i v ČR. Máme pocit, že v jistých jezdeckých potřebách už pojali podezření, že na koních úplně nejezdíme.
Jaká je hlavní poselství textu singlu Cowboys & Dreamers?
Nevím, jestli je to úplně poselství. Kovbojové jsou v tomhle textu použiti jako symbol mých představ o tom, jak bude vypadat můj život, až dospěju. V kontrastu s následným střetem s realitou. Ale myslím, že na konci je jistá naděje, že ještě není všem dnům konec.
I přes trochu očividné pohrávání s až kýčovitým filmařským destilátem amerických stereotypů se na albu pouštíš do vážnějších a ponuřejších témat. Jak bys popsal svůj tvůrčí proces? Kde hledáš náměty?
Náměty hledám hlavně u sebe a v každodenním životě. Asi bych nedokázal psát písničky o něčem, co reálně neprožívám, nebo co jsem neprožíval někdy v minulosti.
Videoklip k ústřední písni alba jste natáčeli převážně v trampské osadě Unie, ve vylidněné obci Sluková na Děčínsku. Proč právě tam? Trampských lokalit je po republice více.
Hlavní důvod byl, že místní chalupa a srub patří našemu kamarádovi Petrovi Culkovi. Když jsme se přijeli na místo podívat, nebylo pochyb, že klip budeme točit právě tam.
V tiskové zprávě k desce jsi zmiňoval, že dřív než punkové kapely jsi poslouchal politické písničkáře jako Woody Guthrie nebo Pete Seeger. Vnímal jsi stejně i českou nebo slovenskou country a trampskou scénu? Poslouchal jsi někdy zdejší písničkáře?
Popravdě řečeno moc ne. Samozřejmě jsem prožil dětství u táboráků, ale vyloženě české country jsem nikdy neposlouchal. Ale musím říct, že v současné době mám radost z toho, kolik nových písničkářů se na české scéně objevuje.
Jak těžké bylo sehnat hráče do party „budižkničemů“ (The Deadbeats v překladu, pozn. red.)? V kapele s tebou hrají členové partiček jako Prague Conspiracy, Ting, Unholy Preachers a dalších ne zrovna country skupin.
No, jelikož nikdo z nás předtím country nehrál, tedy kromě bubeníka Martina OG Slezáka, byl to spíš takový experiment. Neměl jsem ve své sociální bublině žádné muzikanty se zkušeností s country hudbou. Takže to různě zkoušíme, ale myslím, že to v něčem může být i naše výhoda. Nesvazujeme se žádnými country postupy, protože je jednoduše neznáme.
Jaké jsou plány projektu do budoucna? Vystupovat na folkových a country festivalech? Nebo cválat českou hudební prérií bez ohledu na žánr?
Plány jsou určitě hrát co nejvíce koncertů a ideálně mezitím ještě napsat písničky na novou desku. Nejraději bychom cválali napříč všemi žánry. Otázka je, jestli je to reálné. To uvidíme v následujícím roce.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
