Přejít k hlavnímu obsahu
Dub FX | Foto: D Smack U
Dub FX | Foto: D Smack U
Martin Hošna - St, 01.04.2020 - 08:00

Dub FX: YouTube je mým rádiem, Facebook nahrávací společností

S novou deskou se Dub FX původně na přelomu března a dubna chystal dobýt velký sál Lucerny, celé turné však muselo být zrušeno. Legenda beat boxu, která vyrostla přímo na ulici, povýšila už dávno svůj mix loopingu, dubu, reaggae, jazzu na hotové umění, které vyprodává sály po celém světě. Australan Benjamin Stanford se rozpovídal o svojí muzikantské dráze, ale i o nové desce Roots, na níž se vrací ke svým kořenům. 

Venku máš nové album Roots. Jak ho plánuješ uvést na svých koncertech, až zase budou možné?

Zahraju mix písní z nové desky a starších věcí. Předpokládám, že lidi ještě nebudou mít nové skladby naposlouchané, takže proběhne takové „medley“. Během vystoupení ostatně nikdy nehraju písničky přesně tak, jak zní na albu. Vybírám ty nejlepší momenty ze skladby, které zmixuju se smyčkami a s melodiemi, co lidi již znají. Podle mě je to dobrý způsob, jak písničky představit co nejpohodlněji.

Postupoval jsi podobně i u minulých alb nebo na úplném začátku na ulici?

Vše bylo tenkrát zcela jiné. Doba se změnila a nedá se říct, že jsem stejný performer jako na začátku. Před čtrnácti lety jsem chtěl hlavně cestovat po světě, psát muziku, objevovat nové věci. Šest let jsem si vydělával muzikou tímhle způsobem. Pak jsem se vrátil do rodné Austrálie, napsal album, které bylo reflexí mých vzpomínek a zkušeností. Znovu jsem cestoval, lidé sdíleli moje videa, která žila vlastním životem. Byla to jedna z nejšílenějších zkušeností. Přišly nabídky od festivalů a klubů v západní Evropě. Street performance, tak jak jsem ho zažil,  je již minulostí. Když jsem začínal v roce 2006, YouTube teprve začínal, facebook ani twitter ještě nebyly, telefony stály za hovno. Byla to trochu stará škola. V tom byla ale moje velká výhoda – chytil jsem se na první vlně virálních videí. Byl jsem zachycený na videu bez žádných triků s kamerami, jen ve vlastní autenticitě. Byla to bomba.

Jak vnímáš sociální sítě dnes?

Co ti mám říkat. YouTube se stalo mým rádiem a Facebook mou nahrávací společností. (smích)

Z tvého vystupování ale stále cítím obrovskou pouliční dynamiku. Už tě tahle životní zkušenost neinspiruje?

Inspiruje mě moc věcí. Nemůžeš ale dělat stejné věci dokola. Byla by to nuda, nic nového by ses nenaučil. Změnil se mi kompletně životní styl. Mám velký dům asi 40 minut autem od Melbourne, který je schovaný v lese, a v něm nádherné děti. Moc rád vzpomínám na tuhle dobu, teď je mi ale 40 let a žiju jinak.

Takže víc žiješ v harmonii s přírodou a užíváš si rodinnou pohodu.

To samozřejmě. Ale pokud jsme mluvili o inspiraci, nijak jsem se nezměnil v tom, že neustále poslouchám novou muziku. I na turné. Stále vyhledávám hudbu, v níž cítím něco odlišného, co jsem ještě před tím nikdy neslyšel. Klíčuju ji, pak ji mixuju podle sebe, zkouším si nahodit jen basovou linku nebo vedlejší melodii. V autobusu neustále něco vymýšlím. A tady je to spojení s ulicí. Když jsem improvizoval čtyři hodiny, začaly z toho vznikat nové skladby. Jedná se o podobný proces jako před lety, jen za jiných podmínek. Můj mozek pracuje stejně, jen už nejsem na ulici, ale v domácím prostředí. Nahrávám každou myšlenku, každý nápad, co mi projde hlavou, pak zmixuju třeba šest z nich do jedné písničky. Několik písní zmixuju zase jen do jedné a takhle pokračuju dál a dál.

Postupoval jsi takhle i u novinky Roots? Můžeš desku více představit?

Toto album se velmi liší od ostatních věcí, které jsem dělal před tím. Nazval jsem desku Roots, protože ji beru jako určitý návrat ke svým kořenům. Před Dub FX jsem měl spoustu různých kapel. Vždycky jsem měl svůj FX pedál, díky němuž jsem házel dub do éteru, posunoval hlas podle potřeby, aby zněl jako basa, nebo sólo. Je tu trochu beat boxu, víc bicích a basů. Dokonce i akustická balada. Současně Roots koresponduje s mým dalším projektem Branches, což jsem v podstatě jen já, akorát rozvětvený do dalších věcí, které jsem nikdy nedělal. Bude to hodně o elektronice, dubu, beat boxu a těžké rytmice.

Jak to vypadá, když vyrazíš do studia?

Nahrávám vše do počítače, používám dost pluginy, je to mix různých věcí. Nová deska je hodně o samplech, bicích, smyčkách. Zní to reálně, protože zvuky jsou natočeny v autentickém provedení. Několik písní vzniklo s živým bubeníkem nebo basákem. Nejvíc se ale zabývám aranžemi, drum & bass, dechy. Když mám muzikanty ve studiu, nikdy jim přesně neříkám, jak mají hrát, ale nechávám to spíš na nich. Na jejich fantazii a improvizaci. Řídím se pravidlem: zahraj to nejlíp, jak to sám cítíš. A já jim věřím, protože jsem si je vybral dopředu a vím, co dovedou.

Deska obsahuje devět skladeb. Hodně ses rozmýšlel při finálním výběru?

Do studia jsem vyrazil s šestnácti skladbami, pak mi ale došlo, že písničky spolu dobře nekomunikují. V minulosti jsem udělal hodně eklektických alb, nyní jsem chtěl být více konkrétní. Nakonec je na Roots jen devět skladeb, které na sebe dobře navazují. Taky mi bylo jasné, že víc písniček by bylo pro posluchače příliš.

Album Roots jsi vydal společně s komiksovou knihou. Byl jsi vždycky fanoušek komiksu?

Komiksy jsem začal hltat později, když mi bylo okolo dvaceti let. Nikdy jsem ale nezbožňoval superhrdiny z dílny Marvela. Miluju umělečtější díla, ne jen zábavu pro děti. Když vidím před sebou po grafické stránce důkladně zpracovaný komiks, je mi jasné, že film by si s takovou novelou jen tak neporadil. Oproti tomu Marvel s tím již dopředu počítá. Komiks je krásné médium, můžete se vyjádřit specifickým způsobem. Nemusí ani dávat smysl, může být nejednoznačný, ale hlavně musí být hodně cool. 

První singl a otvírák alba Fire Every Day jsi vydal již před rokem. O čem je ten oheň?

Sociální média, narcismus, individualismus v podstatě spalují naši společnost. Jsme soustředěni tolik na sebe, že si málo uvědomuje, v jakém stavu je životní prostředí, proč je v politice najednou tolik korporátních lidí nebo proč je státní správa a samospráva prolezlá korupcí. Jsme příliš posedlí sami sebou a zdá se, že navenek se nedokážeme tolik změnit. Nejsem ale moc dobrý ve vysvětlování svých textů. Spíš chci, aby si je každý vyložil po svém. Tak se raději na další už neptej. (smích)

Vydat vlastně tolik koncepčního materiálu včetně projektu Branches, který zanedlouho spatří světlo světa, muselo zabrat spoustu času. Uměl bys ho spočítat?

Pravděpodobně jsem začal na konci roku 2018. Poté jsem si dal asi šestiměsíční přestávku a věnoval se jen rodině. Mám ale domácí studio, takže jsem si vždycky našel čas a odskočil si něco zmixovat. I v tom je vlastně deska jiná. Většinou jsem měl každou před tím hotovou do tří měsíců.

Přijde mi, že na novince zpíváš mnohem procítěněji, než tomu bylo v minulosti.

Věnoval jsem vokálním partům opravdu hodně času. Musel jsem přepnout svůj mozek na pravou hemisféru, odkud pramení moje umělecká duše. Na minulých deskách jsem zpěv více šidil, naopak na koncertech jsem do vystoupení vkládal daleko více emocí. O to jsem se snažil na Roots. Aby ze zpěvu byla cítit moje duše, protože v mých písních je spousta emocí. Na téhle desce cítím, že jsem je dokázal zachytit v tom nejlepším provedení.

Jak jsi pracoval s vlastní zpětnou vazbou?

Pravda je, že kdybych měl někoho, kdo by více analyzoval moji práci, vše by se urychlilo. Všechno si dělám sám: rytmy, komponování, nahrávání, produkuji vlastní vokály. Je to trochu na budku.

Skládáš hudbu s kytarou v ruce nebo před klavírem? Jak nahráváš desku?

Je to různé. Někdy si sednu ke klavíru, zkouším akordy a z toho vznikne základ písně. Kytara je pro mě taky klíčová. Uzpůsobuju si skladbu pro sebe, abych ji mohl zpívat s kytarovým doprovodem. Pak pokračuju s loop station a jedu dál.

Vzpomeneš, s jakým vybavením jsi začínal před 14 lety?

Na začátku jsem neměl moc peněz, vystačil jsem si jen s jedním kytarovým efektem. Pak mi táta o Vánocích 2005 koupil head rush. To byl první loop station, který jsem měl. Následoval RC-505 Loop Station, využívám ho stále s GT-10B. Považuji ho za nejlepší basový efekt. Neustále jsem svoji výbavu aktualizoval a stále v tom pokračuju. Přešel jsem na GT6, na GT8, na GT10. Teď mám stále GT10 a upgradoval jsem loop station na RC50 a RC505. GT10 a RT505, to bylo moje vokální nastavení asi za posledních pět let. V průběhu času jsem také integroval bicí. Teď mi kámoš doporučil Remote Loopy 2 – je to úžasný efekt a myslím, že ho začnu brzy používat. Můžu s ním dělat, cokoli si zamanu. Je to dokonalý tichý systém s duálním efektem pro dálkové přepínání. Mám v plánu ho vyzkoušet ve všech svých zařízeních.

 Myslíš, že by tvoje písně byly stejně úspěšné jen v akustickém provedení?

Už nyní hraju vlastně s kapelou, takže proč ne? Beat box a looping funguje dokonale 30-40 minut, pak se z toho stává nuda. Uvědomil jsem si, že napsat píseň je důležitější, než jen bez přestání vrstvit na sebe další zvuky a efekty. Na nové desce už beat box moc neslyšíte. Jen mě s kapelou. Vymyslel jsem spoustu způsobů, jak naživo hrát bez beat boxu a smyček.

Než ses dal na beat box, hrál jsi i v několika kapelách. Dokonce i v jedné metalové. Jak na tohle svoje období vzpomínáš?

Když mi bylo 14 let, založil jsem s kamarády první punkrockovou kapelu. Ta se během času transformovala na střední škole v heavymetalovou. Hodně jsme byli ovlivněni Rage Against The Machine, Linkin Park, Korn, Limp Bizkit, zkrátka celou numetalovou érou. Intenzivně jsme hráli až do roku 2004. Hodně jsem se naučil o nahrávání. Kluci pak založili skupinu Circles, která je v Austrálii docela úspěšná. Basák Andrew Bishop je nyní zpěvákem kapely Copia, která hraje alternativní hard rock.

Nenapadlo tě je oslovit a přibrat je jako speciální hosty pro svoji show?

To by bylo určitě super a veliká legrace. (smích) Až získají Grammy, zvážím to!

Tagy Dub FX
Hudba mě provází celý můj život, snad proto, že ji beru jako „univerzální řeč“ všech. Miluju jakoukoli, která útočí na solar, a je jedno, jestli je to lidovka, hard rock, grind core nebo jazz. minulost: • v zajetí klasické hudby až do dospělého vysokoškolského věku, houslo...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY