Discharge čtyřicet let hluku a chaosu slaví důstojně

Hardcore punks Discharge slaví čtyřicet let od vydání svého vůbec prvního singlu. K tomuto jubileu připravili zakladatelé tzv. d-beatu, bez kterých by dnes kapely jako Metallica, Slayer nebo Anthrax možná zněly úplně jinak, dvoudiskovou antologii, na níž v 53 skladbách mapují svá vrcholná, ale i ty méně úspěšná období. 

Může se zdát, že tvorba Discharge je pořád na jedno brdo, ale zdání klame. Právě první disk nám ukazuje, že i tito ortodoxní punks prošli zajímavými změnami a stylovými posuny, byť s následným návratem ke kořenům. Skladby nejsou řazeny nijak chronologicky, a tak například hned po Decontrol, singlu z roku 1980, skočíme rovnou k Accesories By Molotov, tedy písni z comebackového alba Discharge z roku 2002. To ale není vůbec na škodu – a právě tím se disk stává barvitějším a záživnějším. Nejvíce je zde, celkem pochopitelně, zastoupeno debutové album Hear Nothing See Nothing Say Nothing.  

Když se Tezz Roberts snažil v začátcích kapely napodobit své vzory, Philty Animal Taylora z Motörhead a Petea Davise z UK Subs, přišel svým neumětelstvím s vlastním rytmem, d-beatem, pro Discharge později tolik typickým. Jednou z prvních takových skladeb je Fight Back, která spolu s ranými singly jako Realities Of War nebo Never Again nesmí chybět. Z pozdějších heavy až thrash metalových pokusů zde najdeme čtyři skladby z alb Massacre Divine a Shootin´ Up The World. Album Grave New World z roku 1986 však zůstává opomenuto. I když tehdejší vokální projev Cala Morrise, marně snažícího se přiblížit Robertu Plantovi, dnes vyvolává úsměvy, pro ucelenější obrázek o historii kapely by na takové antologii nemělo chybět žádné album. 

Druhý disk začíná skladbami z období, kdy post zpěváka v kapele zastupoval Rat,  mj. člen další UK82 úderky Varukers. Přetočené verze starých fláků Discharge, které s ním kapela pořídila v roce 2004, však zní slabě a původní atmosféry a soundu ani zdaleka nedosáhly. Zajímavější je proto pětice demo skladeb z roku 1977, tedy z úplných začátků Discharge. Ještě než si totiž zformovali svou vlastní tvář, zněli zcela jinak – a je zábavné poslouchat tyto první pokusy, evidentně ovlivněné Sex Pistols. Cenným bonusem jsou pak i nikdy nevydané demonahrávky z období již zmiňované comebackové desky. 

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Hutné riffy ála Black Sabbath, ale ve velmi syrové a „vyspeedované“ podobě, několikasekundová ostrá sóla, která vás však uzemní daleko víc než jakékoliv dlouhé kytarové onanie, apokalyptické bicí, nekompromisně zkreslená basa a agresivní řev. Takhle zní originální a poctivý hardcore punk od průkopníků tohoto žánru.

Discharge – Protest And Survive: The Anthology

BMG, 59:09 & 58:15

D-Beat, HC/Punk

75 %