Přejít k hlavnímu obsahu
Head se s materialističtějším zbytkem kapely načas kvůli víře rozešel, ale tolerují se | Zdroj: flickr.com
Head se s materialističtějším zbytkem kapely načas kvůli víře rozešel, ale tolerují se | Zdroj: flickr.com
Jan Hamerský - Čt, 01.07.2021 - 08:30

Desítka „nepostradatelných“ členů slavných kapel

Fieldy ohlásil, že znovu odchází od Kornů. Prý zas propadl špatným návykům. Pastor Dave Ellefson z Megadeth letěl podruhé, tentokrát kvůli obtěžování nezletilých na internetu. A konečně K. K. Downing zopakoval, že by mohl nahradit Glenna Tiptona s Parkinsonem, ale že se mu nechce, protože zbytek Jidášů je proti. Zkrátka všichni jsme nahraditelní, s výjimkou skutečných originálů. A právě nepostradatelné hráče, kteří letěli oknem a vrátili se dveřmi, si dnes představíme. Pominu kauzy, kdy původní člen zaplácl díru po jeho ještě lepším nástupci, i předčasně zemřelé idoly. Půjdu po lidech, bez kterých kapela jednoduše nešlape. Řadím je, jak odcházeli a přicházeli.

Kohouti na hnojišti. Lee Roth, Hagar vs. Van Halen

(1974–1985, 1996, 2007–2020 / 1985–1996, 2003–2005)

Sammy Hagar zpívá určitě líp než showman David Lee Roth. Na druhou stranu se vystřídali dvakrát (1985, 2006). Ani ve Van Halen neměli jasno, kdo je pro kapelu větší přínos. Spor je to tak nafouknutý, že i po hrůze let štěpí Van Halen i jejich fandom.

Miláček bohů. Bruce Dickinson a Iron Maiden

(1981–1993, 1999–)

Blaze Bayleyho dnes berou tak na Masters of Rock. Je to jediný člen Iron Maiden, kterého si můžou dovolit. Schválně si zkuste vzít místo metalovému hrdinovi, kterému přejí asi všechna žánrová božstva. Perfektně ovládá falzety, pódium, závodně šermuje a pilotuje kapelní tryskáč. Hodně štěstí!

 

Počkám, nenaléhám. John Frusciante a RHCP

(1988–1992, 1998–2009, 2019–)

Kytarista s nadáním skládat jednoduché a nezapomenutelné aranže Red Hoty opustil vícekrát. Poprvé kvůli odvykačce. Podruhé protože se chtěl soustředit na své projekty. Kmenová kapela to nebere zle. Vždycky na něj ráda počká, protože ví, že se to vyplatí.

Pro rodinu cokoliv. Dave Lombardo a Slayer

(1981–1986, 1987–1992, 2001–2013)

Famózní bubeník odešel ze Slayer celkem dvakrát. Poprvé ještě v osmdesátkách, poněvadž jednoduše potřeboval kšefty. Vrátil se až po naléhání jeho manželky Theresy. Podruhé si sbalil bubny, když první dítě bylo na cestě a on nechtěl být pořád v čudu. A přece mu zbyl čas na koníčky a kamarády, Grip Inc., Testament, Fantomas, Suicidal Tendencies… Je to dlouhý seznam. Do Slayer se nakonec vrátil, ale jen než zjistil, jak ho berou na hůl.

Jedeme dál. Snake, Blacky a Voivod

(1983-1994, 2002- / 1983-1994, 2002-2014)

Snake a ještě basák Jean-Yves „Blacky“ Thériault Blacky opustili kultovní art-thrash kapelu v 90. letech. Prvně jmenovaný se chtěl udělat pro sebe, druhého až moc zaměstnávala scénická hudba. Oba důstojně nahradil basující řvoun Eric Forrest (1994-1998) do doby, než ho nadlouho vyřadila vážná autonehoda. Snake už v kapele zůstal. Blacky odešel znovu a asi natrvalo (2014).

Věrní poddaní. Iha a Chamberlin vs. Corgan

(1988–2000, 2018– / 1988–1996, 1998–2000, 2006–2009, 2015–)

Billy Corgan se vždycky choval, jako by mu The Smashing Pumpkins patřili. Naneštěstí pro něj opravdu zajímavý materiál z kapely leze až tehdy, když ho usměrňuje doprovodná kytara, vtipálek James Iha, a bubeník Jimmy Chamberlin, pokud se zrovna nekope do zadku v léčebně.

Laso známému ďáblovi. Joe Belladonna a Anthrax

(1984–1992, 2005–2007, 2010–)

O velký návrat zpěváka, který s thrashovou legendou zářil naposled před dvaceti lety, se nikdo neprosil. Kapela si jednak zkazila pověst letitými hádkami, a potom v hrdle níž položený vokál Johna Bushe k tehdy hrubšímu výrazu Anthrax seděl víc. Pak konečně vyšlo vymodlené Worship Music (2011) a i někteří kibicové uznali, že děda umí.

Víc než trpělivý. Wes Borland a Limp Bizkit

(1996-2001, 2004-)

Před dvaceti lety řekl, že už se zaprodal dost. Vrátil se po třech letech. Makal na The Unquestionable Truth (Part 1) (2005), Fred Durst album vydal bez jakéhokoliv proma. Otrávená kapela se načas rozpadla. Gold Cobra byl sukces, na pokračování se čeká deset let. Kapela složila pětatřicet skladeb, čeká se na Durstův vklad, takže se místo novinek hrají covery. Wes ho za to tepe, kudy chodí, jinak s ním má svatou trpělivost.

Jak Bůh pracuje. Brian Head Welch a Korn

(1993-2005, 2012-)

Kytarista Korn si drogami dokonale podělal rodinný život. S ženou Rebekou první dítě dali k adopci a druhorozenou dceru Jenneu už Rebekah raději vzala s sebou do Arizony. Zhruba v té době Head našel Krista. Jak na něm Bůh pracuje? Vztah s bejvalkou i dcerou má pořád dost šílený, viz Loud Krazy Love, má slušně rozjetou sólovou kariéru, s materialističtěji založeným zbytkem kapely se načas kvůli víře rozešel, ale tolerují se.

Za pět minut dvanáct. Mike Howe a Metal Church

(1989-1993, 2015-)

Dotlačil kapelu do rádií, podepsal se pod majstrštyk Hanging in the Balance. Jenže přišel grunge a powermetalová kapela šla od válu. Howe zachránil Metal Church znovu po dvaceti letech. Charakteristický jedák veterány už už nalomené to zapíchnout potřetí přesvědčil, že má význam pokračovat.

Chybí tu někdo, třeba nějaká žena? Možná to tak vyšlo. Možná mají na práci něco lepšího, než se pořád s někým handrkovat. A že se ve výběru je až moc zpěváků a kytaristů, je taky na pováženou. Diskutujme.

Tagy top 10
/*1988/ Když se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, psaní byla jasná volba. V devatenácti si to rozmyslel. Přišlo mu, že to dějiny píšou příběhy. Pak zjistil, že to jsou vítězové a dal se k poraženým. Historii i tak vystudoval a tři roky ho živila, než od ní zběhl. Stalo se tak ...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY