Přejít k hlavnímu obsahu
Descendents na písních údajně nic neupravovali a nahráli je tak, jak skutečně byly před čtyřmi dekádami napsány / Foto: Edward Colver
Descendents na písních údajně nic neupravovali a nahráli je tak, jak skutečně byly před čtyřmi dekádami napsány / Foto: Edward Colver
Petr Adamík - Pá, 06.08.2021 - 12:00

Descendents oprášili archiv a vrací se do teenagerovských let

Kalifornští punkrockoví veteráni se konečně dostali k dokončení dlouho odkládané desky, na které nashromáždili dosud nenatočený materiál (vyjma dvou skladeb), napsaný v letech 1977-1980. Kolekce osmnácti skladeb je výletem do časů dávných, kdy se v Kalifornii punk rock drhnul po garážích a na dvorcích za domy.

Už v roce 2002 se šešel bubeník Bill Stevenson s dalšími původními členy, basákem Tonym Lombardem a kytaristou Frankem Navettou, aby ve Stevensově studiu v Coloradu natočili sedmnáct skladeb, které složili ve svých raných začátcích. Navrch pak přidali ještě coververzi Glad All Over od Dave´s Clarke Five, jež tenkrát také hojně zařazovali do koncertních setlistů. Základy byly pořízeny, ale poté se téměř dvě dekády s projektem nic nedělo. V roce 2008 navíc zemřel Frank Navetta, kapela o osm let později vydala desku Hypercaffium Spazzinate a koncertovala ve své současné sestavě. Pak ale přišla pandemie a nebylo do čeho píchnout. Stevenson tak poslal polozapomenuté nahrávky zpěvákovi Milo Aukermanovi, a ten následně doma dozpíval chybějící vokály. 

Název desky odkazuje na místo, kde koncem 70. let stávala zkušebna Descendents. Je to možná trošku nostalgické ohlédnutí a z některých momentů na albu je patrná jejich tehdejší skladatelská nevyzrálost či snad až mladická naivita. You Make Me Sick, případně Tired of Being Tired zní jako typické skladby napsané frustrovaným, znuděným teenagerem, jejich autorem je však paradoxně Tony Lombardo, nejstarší, a v té době jediný dospělý člen kapely. Písně to ale nejsou vůbec špatné, a stejně jako na albovém debutu Milo Goes To College z roku 1982, i tady se stopáží vlezou do dvou minut, s výjimkou Nightage a Ride The Wild, které tuto hranici lehce překročí. V I´m Shaky projevují svůj smysl pro jednoduchý, zapamatovatelný refrén, to stejné platí i pro nakažlivou Mohicans. Co se týče melodických zpěvů, povedl se v tomto ohledu i cover Glad All Over. Svou hardcoreovou stránku pro změnu ukazují třeba v uštěkané It´s My Hair9th & Walnut nebude asi patřit mezi nejúspěšnější řadovky kapely, ale rozhodně není zklamáním a svůj účel plní.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Descendents na písních údajně nic neupravovali a nahráli je tak, jak byly skutečně před čtyřmi dekádami napsány. Na výsledku je to místy znát. Během let se vyprofilovali ve schopné skladatele/muzikanty, jistota a určitý přehled každopádně lze cítit i z této nahrávky, nicméně je slyšitelné, že materiál psali ještě jako mladí nadšenci, kteří teprve poznávali hudební svět. Tato deska by neměla sloužit jako ten pravý příklad pro tvorbu Descendents, je spíše příjemnou archivní záležitostí a hlavně pro fanoušky má zcela jistě silnou vypovídající hodnotu. 

Descendents - 9th & Walnut

Descendents  9th & Walnut

Epitaph Records, 2021, 25:14

65 %

Tagy Recenze alb Descendents
Petr Adamík
V roce 1999 jsem spoluzakládal punk'n'rollovou kapelu Degradace, se kterou to táhnu dodnes. Již několik let pracuji v hudebninách Hudební Svět a před nějakým časem jsem se ke všemu rozhodl, že bych chtěl o muzice i psát (Rock…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY