Přejít k hlavnímu obsahu
Frontman De Staat Torre Florim během show na Rock for People Hope | Foto: Daniel Válek, Rock for People
Frontman De Staat Torre Florim během show na Rock for People Hope | Foto: Daniel Válek, Rock for People
Ricardo Delfino - Po, 06.09.2021 - 08:00

De Staat: Jde nám o symbiózu analogu a digitálu, aby pro nás stroje pracovaly

„Nejsem technicky nijak dobrej hráč. Ale vím, jak udělat, aby pro mě stroje pracovaly. A aby to znělo, jakože jsem dobrej hráč,“ říká Rocco Bell, klávesák nizozemských De Staat, kteří v polovině srpna zahráli společně s The Hives, Måneskin, Missio nebo Leoniden na zmenšené verzi jednoho z nejstarších českých festivalů, Rock for People Hope. Je parné odpoledne a kromě Bella je mně v zákulisí k dispozici i frontman Torre Florim. Rozhovor s De Staat jsem neplánoval, takovou příležitost ale nešlo odmítnout. Tyhle držitele skoro dvou desítek ocenění s láskou poslouchám už řadu let.

Začněme trochu v minulosti. Kolik vám bylo, když jste poprvé stáli na pódiu? Vzpomenete si?

TORRE: Pravděpodobně třináct nebo tak nějak. Bylo to se školní kapelou, něco v tom smyslu.

ROCCO: Vzpomínám si, že jsem dělal rap Willa Smitha na jedné sousedské párty. Ani nevím, jestli tomu lidi věnovali pozornost, ale já si prostě zapamatoval celý titulní song z filmu Wild Wild West a prostě se do toho položil. Už nevím proč. Dlouho jsem si na tohle nevzpomněl. Bylo mi asi jedenáct nebo tak nějak. Kdy vyšel film Wild Wild West? „When I rolled into the Wild Wild West“ (začne si Rocco rapovat pro sebe, pozn. red).

TORRE: Proč si myslíš, že bych to měl vědět? (smích)

ROCCO: Protože mluvíš o Will Smithovi v jednom kuse, kámo.

TORRE: Dobře. Jestli se počítá i lipsyncing…

ROCCO: To nebyl lipsync, já rapoval!

TORRE: Vystupoval jsem na pódiu, když mi bylo asi... deset! Nebo devět! Dělal jsem Freddieho Mercuryho.

ROCCO: Já taky dělal Freddieho! Zpíval jsem „Mama, I killed your friends!“ Mám z toho ještě fotky. 

Jakože jsi zpíval celou skladbu? Galileo Galileo Figaro?

ROCCO: No jasně!

Byli ve vaší rodině nějakcí muzikanti? Nebo jste jediní, kdo dělá hudbu a hraje na nástroje?

TORRE: Znáš Pavarottiho? Tak to je můj táta.

ROCCO: Sakra. Teď musím přijít s něčím lepším než je Pavarotti. (smích)

TORRE: Mám strýce, který je bubeník. A pár lidí z rodiny jsou taky muzikanti. Můj táta kdysi hrál v bluesové kapele na basu.

ROCCO: U mě to samé. Má mamka je docela muzikální, ale můj táta má obří sbírku nahrávek. Takže jsem vyrůstal s jazzovou hudbou, převážně z šedesátek a sedmdesátek.

Máte ve vašem životě nějakou desku, kterou jste schopni si pouštět stále dokola? Váš osobní evergreen?

ROCCO: To mám docela často. Když najdu song, co mě zasáhne, tak jsem schopen ho poslouchat třeba týden v kuse. Tu samou věc pořád dokola. 

TORRE: Vždycky se vracím k Fun House od The Stooges nebo Hello Nasty od Beastie Boys.

Torre, potkal jsem tě procházet se areálem festivalu mezi návštěvníky. Vždy se takhle vydáš mezi fanoušky nebo to byla dnes výjimka?

TORRE: Vždy si rád obhlídnu festival. Jaké je rozložení, jak působí. Abych viděl pódium z míst, kde budou diváci. Ale obvykle se před koncertem moc v areálu nezdržuju. Během a po show rád pobudu na festivalu, ale před vystoupením si rád odfrknu. Abych si užil tyhle nádherné... čtyři stěny... s lednicí!

ROCCO: Aby ses tady potil jako prase.

TORRE: Potil se jako prase a čekal na show. Jo, tak to většinou bývá. Ale po koncertě je možné všechno.

Tak na to se těším. Rocco, řekl bys mi něco o tvé nástrojové výbavě? Jsi spíš hudebník věrný značce nebo radši experimentuješ?

TORRE: Vždycky Casio, viď?

ROCCO: Mám hodně rád Casio. Casio dělali spoustu skvělých mašin. Třebááá CZ11... už nevím. Jsem tě chtěl oslnit znalostí sériového čísla. (smích) Mám rád věci od Korg, ty starý věci. Jako MS-10, který používám. To byl můj první syntezátor. Díky němu jsem se dozvěděl něco o syntezátorových rejstřících. Protože je jednoduchý, jen s jedním oscilátorem, tak jsem si začal říkat: Jak to asi funguje? Chápeš? A protože je to jednoduchý, přenáší to do dalších jednoduchých přístrojů. Jako Roland Juno. Taky rád používám Korg Poly 800. To byla taková odpověď Korgu na JUNO 106. Chtěli vyrobit duo oscilační mechaniku, protože JUNO bylo tehdy dražší, udělat k němu levnější alternativu. Ale mělo digitální interface, kterou mělo i Poly 60, který jsme používali. (smích) Promiň, kámo. Já jen prostě fakt znám svoje mašiny. Vím přesně, jak z nich dostat, co chci. Špinavější zvuk nebo třeba i krásný čisťounký zvuk. Nejsem technicky nijak dobrej hráč. Ale vím, jak udělat, aby pro mě stroje pracovaly. A aby to znělo, jakože jsem dobrej hráč! Rád používám efekty, který otevřou zvuk. A taky mám rád starý věci, protože maj ještě čudlíky a můžu s nima jednoduše kroutit. Ale taky je dost nový techniky, která má starý zvuky, ale mnohem jednodušeji se užívá, můžeš si tam ty zvuky uložit, máš tam digitální efekty a tak. Můžeš být ohledně všeho puristický a mít třeba pružinový pedál z šedesátek. Ale když to uděláš na digitál, tak to stejně nikdo nepozná. Možná nějaký snob jako tenhle (kývne na Torreho, pozn. red.). Je to celé o symbióze analogu a digitálu, donutit stroje spolupracovat. A vidět co funguje a co ne, kde technika selhává, kde je nějaký ruch a ten třeba i využít. Prostě ovládám stroje, aby pracovaly podle mě, nikdy ne naopak.

Nedopustit, aby se Terminátor stal realitou. 

ROCCO: Přesně! 

De Staat na RfP Hope odehráli strhující koncert i přes náhlé přerušení vzniklé kolapsem jedné z návštěvnic a jejím odvozem zdravotníky | Foto: Daniel Válek, Rock for People

Na vašich předchozích nahrávkách jste dokázali, že umíte ohnout nebo smísit různé hudební žánry. Je to výsledek jamování ve studiu nebo strukturovaný skladatelský proces? Nebo obojí?

TORRE: Obojí. Dema dělám většinou já. Občas přinesu skoro finální verzi, která se při sehrávání změní jen trochu. A někdy se zase změní hrozně moc, když ten nápad rozvedeme spolu. Vždy to prochází přes filtr nás pěti. Ale obvykle to začne tím, že já zasadím semínko. A někdy z něj vzejde jen malá rostlinka a někdy hned velký strom. Když je to strom, tak ho trochu prořežeme, když rostlinka, tak ji společně pipláme a čekáme, co z ní vyroste. Všechno, co pak slyšíš, jsme dělali společně a každý demáč se stal lepším, když jsme si ho zahráli celá kapela. Většinou pak najednou začne dávat smysl.

Pojďme se pobavit o textech. Nebo možná spíš o konceptech. V textu i klipu Kitty Kitty, za který jste získali ocenění UK Music Video Awards, jsi zachytil politickou situaci v USA a vzestup oranžového chlapečka Donalda Trumpa. Pracuješ právě na nějakých nových textech o aktuálních tématech, ať už politických nebo společenských?

TORRE: Takové jsou vždycky. Ale většina skladeb, které brzy vyjdou, nejsou tak specifické jako tenhle. Když tenhle song hrajeme, každý okamžitě chápe o čem tam mluvím. V těch novějších věcech to nebude tak okaté. Když se zaposloucháš a zamyslíš, tak pochopíš obsah, když ne, tak ucítíš hlavně tu energii. Rád se koukám na věci zdálky, abych viděl, jestli najdu něco směšného, co bych mohl nějak vtipně použít. To mě baví. Nicméně, bude mezi novinkami i spousta písní velmi osobních. Bude toho až nad hlavu.

A kdy vyjde?

TORRE: Něco vydáme pravděpodobně do konce roku a něco v tom příštím.

Těším se na to.

Tagy Rock for People De Staat

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Ricardo Delfino
Aktivně se zabývám bookingem (AMPromotions), kde zastupuji např. Beatu Hlavenkovou, teepee a další. Dále se také pohybuji v kulturním PR a správě sociálních sítí umělcům a kulturním organizacím, ve festivalové dramaturgii, produkci a fu…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY