Přejít k hlavnímu obsahu
Leon - Pá, 07.01.2022 - 08:00

Co zásadního na světové scéně přinesl muzikantům rok 2021

Nastává doba tranzistorová, došlo v uplynulém roce k novému úsvitu „super bandů“? Jak moc zásadní je spojení Mesa Boogie s Gibsonem nebo Korgu se značkou Aguilar? Výběr témat, která by v oblasti hudebních nástrojů a gearu beze zbytku naplnila titulek tohoto článku, bude stejně jako tento můj výčet vždycky subjektivní. O to více budeme rádi, když ke klíčovým událostem hudebního průmyslu v roce 2021 přispějete v diskuzi pod článkem svým vlastním tipem.

1. Firma Mesa Boogie se stala součástí koncernu Gibson

Začátkem loňského roku společnost Gibson oficiálně potvrdila informaci, že pod svá křídla přebírá značku Mesa Boogie, legendárního kalifornského výrobce zesilovačů, komb, kabinetů a dalšího muzikantského „nářadí“. Zda u této nečekané akvizice hrála primární roli finanční situace Mesy, nebo avizovaný zájem jejího šéfa Randalla Smithe o trvalou spolupráci se silným obchodním partnerem, či naopak snaha Gibsonu vlastnit po brandech Kramer, Steinberger atd. další tradiční americkou značku, se asi nedozvíme, protože obě strany o pravém důvodu této transakce mlčí.

Podle vyjádření vedení Gibsonu bude Mesa Boogie nadále vyvíjet a vyrábět nové produkty pod svým vlastním jménem a vítanou zprávou je, že značka z kalifornské Petalumy má sloužit také jako Gibsonův Custom Shop pro jeho připravované zesilovače, komba a boxy. Zástupci společnosti rovněž potvrdili, že Randall Smith zůstane hlavním designérem Mesy.

2. Americká divize Korgu koupila značku Aguilar

Téměř ve stejnou dobu došlo na poli hudebního průmyslu k další zásadní akvizici, kdy americká pobočka Korgu převzala newyorský Aguilar. Firma, známá produkcí špičkových basových aparátů, efektů, snímačů, aktivních elektronik apod. tak dopadla podobně jako před časem konkurenční Ampeg a značka Line 6, které v současné době patří japonské Yamaze.

Při převzetí Aguilaru, založeného v roce 1995, Korg uvedl, že americký výrobce se oficiálně přejmenovává na Aguilar Musical Instruments LLC. Prezident společnosti Dave Boonshoft bude i nadále v pozici hlavního konzultanta oddělení vývoje produktů, sídlo továrny a personál značky zůstanou beze změn a objednávky budou stále plněny podle naplánovaných postupů.

3. Bogner, Friedman, Diezel: nastává doba tranzistorová?

Všechny tři zmíněné značky patří k lídrům na trhu se špičkovými celolampovými high-gainovými aparáty, a jejich pověst, podpořená puristickým přístupem, ve všech ohledech profesionálním soundem a samozřejmě také nezbytnou dávkou marketingové magie, téměř vylučovala možnost, že by se tito butikoví výrobci byli ochotni pustit do vývoje zesilovačů, které elektronku neviděly ani z rychlíku.

Ovšem loňský rok nás přesvědčil o opaku. Zprvu Dave Friedman, poté Reinhold Bogner a do třetice i Peter Diezel představili jednokanálové mini verze plně tranzistorových hlav BE-Mini, Ecstasy Mini a VH Micro s preampem přinášejícím signifikantní charakter zvuku zkresleného kanálu jejich vlajkových lodí Friedman BE-100 + drive BE-OD, Bogner Ecstasy, Diezel VH-4, jejichž podpalubí (s výjimkou pedálu BE-OD) je elektronkami napěchováno.

Druhým společným jmenovatelem těchto malých aparátů je jejich nápadná konstrukční příbuznost – vzhledem k identickým rozměrům, hmotnosti, rozmístění zadních konektorů, řešení madla, napájení i výkonu se všichni konstruktéři s největší pravděpodobností rozhodli zadat sériovou produkci svých mini-ampů stejné čínské společnosti, která se ani nesnažila nějakým podstatnějším způsobem odlišit design zadních panelů a dalších prvků.

Na druhou stranu se z velké části jedná především o vizuální složku, nemající vliv na zvuk, a pokud tomu budeme věřit, tak náhrada za určitou designovou monotónnost se snad otiskla v přístupnější ceně, která se u trojice modelů pohybuje shodně okolo 300 eur. Budou velkou „trojku“ následovat i další výrobci high-endových lampových aparátů?

4. Druhá celosvětově nejprodávanější signovaná kytara roku 2021

Pokud byste měli tipnout nejprodávanější signovanou elektrickou kytaru minulého roku, napadlo by vás asi hned několik nástrojů, ovšem na špici se stále drží klasický Gibson Les Paul, který je dodnes výrobcem prezentován jako podpisový model v padesátých letech velmi populárního kytaristy Lese Paula (vl. jm. Lester William Polsfuss, 1915 – 2009), jenž se výraznou měrou podílel také na technických inovacích použitých u této ikony. Ale které signatuře patří podle loňských prodejních čísel druhé místo?

Je to Ibanez JEM Steva Vaie? Red Special Briana Maye? Jeden ze Slashových modelů Les Paul? Nebo EVH Wolfgang  Eddieho Van Halena? Pokud byste hádali cokoliv z výše uvedeného, mýlili byste se, protože správnou odpovědí je Ernie Ball Music Man Majesty Johna Petrucciho. Sám Petrucci tento překvapivý výsledek prozradil při jednom z rozhovorů, týkajících se právě jeho modelu Majesty, který v době vydání první produktové série využíval nové konstrukční koncepty, čímž v určitých ohledech zpochybňoval letité normy pro stavbu kytar.

„Mým cílem nebylo znovu vymýšlet věci, na kterých jsme předtím tvrdě pracovali, ale primární bylo posunout kytaru na další úroveň tím, že uděláme naši první verzi s průchozím krkem. Ovšem nechtěl jsem jen postavit neck-through variantu mých starších Music Manů. Měl jsem představu, že udělám kytaru, která bude reagovat podobně, jako když řídíte závodní auto – všechno na ní bude tak snadné. Aby byla lehká, křivky a kontury vám prostě nepřekážely, na krk se hrálo neuvěřitelně pohodlně a měla skvělou mechaniku. Všechny tyto věci jsme si na začátku stanovili za cíl,“ okomentoval Petrucci vývoj modelu Majesty.

5. Boss se s modely TB-2W Tone Bender a FZ-1W snaží konkurovat butikovým značkám

Uplynulý rok se v případě efektového gigantu Boss nesl kromě jiného ve znamení premiér dvou pedálů z elitní řady Waza Craft, vyráběné v japonských dílnách. Není žádným tajemstvím, že dceřiná společnost Rolandu se nabídkou efektů z této kolekce chce alespoň částečně vymanit ze šuplíku „standardních“ firem, kterým v době krabičkového boomu začíná sice nenápadně, ale zato vytrvale šlapat na paty kromě levné čínské konkurence také stále rostoucí počet různých malovýrobců a butikových značek.

Od tak velké a pevně etablované firmy je to vlastně sympatický počin, a to jak z důvodu toho, že její pozice na trhu je stále téměř neotřesitelná, tak i z historického pohledu, protože pedály Boss se staly kultem už v době, kdy většina majitelů butiků ještě tahala kačera. Krabičky Boss jsou navíc známé svou odolností, nemluvě o tom, že snad každý dnes úspěšný efektový guru se na obvodech starších modelů Boss, Ibanez, MXR, EHX apod. v podstatě vyučil, nebo alespoň získával první zkušenosti v oboru.

Proč zmiňuji z celé série Waza Craft právě pedály TB-2W a FZ-1W? Za prvé přirozeně proto, že se na trhu objevily v loňském roce, a za druhé z toho důvodu, že určitým způsobem (společně s modelem Angry Driver JB-2 z roku 2017 – sice nepatří do série W, ale byl vyvinut ve spolupráci s firmou JHS) vybočují z nastoleného programu nejen této kolekce. Většina efektů Waza Craft vychází z klasických krabiček Boss doplněných o druhý speciální okruh, zatímco u FZ-1W i TB-2W se začalo takříkajíc na zelené louce, a to přesto, že první jmenovaný efekt svým designem evokuje starší edice FZ-2 (1993), FZ-3 (1997) a FZ-5 (2007).

Na verzi TB-2W Tone Bender sice zamrzí její zařazení do limitované edice v počtu 3000 kusů a cenovka také nepatří k nejnižším, což by se ale dalo vysvětlit skutečně poctivým přístupem k vývoji a poměrně složitým procesem kalibrace každého kousku, jenž při opuštění továrny zní podle slov výrobce identicky jako původní referenční „trezorový“ vintage pedál Sola Sound MKII z šedesátých let s výrobním číslem 500, který se stal předlohou těchto efektů.

Dopracovat se k tomu, aby všechny exempláře TB-2W zněly úplně stejně, není u zvoleného zkreslovacího okruhu nijak jednoduché. Navíc sehnat dostatečné množství určitého typu germaniových tranzistorů pro několik tisíc efektů, a jejich následné testování, si nespíš vyžádalo také nemalé penzum práce a času. Cena 350 eur se bude jevit v trochu jiném světle i s přihlédnutím k tomu, že část financí z prodeje náleží britské firmě Sola Sound.

Obdobně komplikovaným vývojem prošel i Fuzz FZ-1W, jenž je výsledkem detailní analýzy mnoha legendárních fuzz pedálů. FZ-1W tedy není replikou jednoho konkrétního vintage zkreslovače, ani nestaví na obvodech předchozích firemních verzí. Použity byly špičkové křemíkové tranzistory a díky mnoha úpravám je loňská novinka oproti starším fuzzům flexibilnější, má dostatečnou rezervu gainu, nižší šum a ve srovnání s řadou letitých kousků se také lépe snáší s dalšími efekty v řetězci.

Kromě modu Vintage, bodujícího agresivním soundem a extrémní citlivostí na úroveň vstupního signálu, lze využít režim Modern, poskytující maximálně konzistentní projev a objemný tón s masivními nosnými středy. Zmíněná citlivost vstupní sekce umožňuje efektu plynule reagovat na práci s potenciometrem kytarové hlasitosti a jednoduše přecházet od čistého rejstříku přes široký crunch až po saturovaný fuzz.

Značná část recenzentů hodnotí FZ-1W velmi vysoko, a to jak díky muzikálnímu zvuku bez zbytečně ukřičených výšek, tak i jeho všestrannosti, která zasahuje až do teritoria boostů, overdrivů a distortionů, takže pedál by mohli ocenit také hráči, kteří vlastnosti klasického fuzzu nevyhledávají.

6. Rok 2021: nový úsvit „super bandů“?

Mohlo by se zdát, že poslední desetiletí příliš nepřeje vzniku tzv. super bandů, tedy kapel poskládaných ze známých muzikantů. Možná skutečně ne, ale covidové restrikce zahýbaly s hudební scénou na obou stranách Atlantiku takovým způsobem, že se dohromady dávají hudebníci, kteří by při normálním fungování společnosti zřejmě mnoho prostoru ve svých pracovních diářích k vzájemnému setkání a spolupráci nenašli.

Jednou z těchto kapel je od loňska i nové trio NHC, tvořené kytaristou Davem Navarrem (Jane's Addiction, Red Hot Chili Peppers), bubeníkem Taylorem Hawkinsem (Foo Fighters, Coheed and Cambria, Sass Jordan) a basistou Chrisem Chaneym, Navarrovým kolegou z Jane's Addiction, bývalým členem doprovodné kapely zpěvačky Alanis Morrissette, kde hrál i Hawkins, a dalších uskupení (Shinedown, Slash atd.).

Kalifornská parta stihla už v průběhu lockdownu nahrát několik tracků, poté doplněných klipovými singly Feed The Cruel, Devil That You Know nebo Lazy Eyes. Po částečném uvolnění restrikcí následovalo říjnové premiérové vystoupení na akci Ohana Fest Encore a následně další koncerty s několika hosty.

Z trochu jiného těsta je loňská spolupráce tří „guitar heroes“ Toma Morella, Kirka Hammetta a Alexe Lifesona, kteří se sešli při nahrávání Morellova loňského druhého sólového alba The Atlas Underground Flood, kde hostují také Jim Jones, Ben Harper, IDLES, Nathaniel Rateliff či Manchester Orchestra. Trojici kytaristů, pohybujících se v rozdílných žánrech, můžete slyšet v songu I Have Seen the Way (viz video).

Na svém loňském albu Blessings And Miracles s hosty nešetřil ani Carlos Santana, jehož starší přelomový titul Abraxas, který před dvěma lety oslavil půlstoletí od svého vydání, se mimo jiné stal inspirací pro novou limitovanou sérii kytar PRS SE. Vedle znovuobnovené spolupráce se zpěvákem Robem Thomasem (Matchbox Twenty) se ve studiu sešli také Steve Winwood (Spencer Davis Group, Eric Clapton, Joe Cocker atd.), zpěvák Living Colour Corey Glover, rapper G-Eazy, jazzová legenda Chick Corea, Kirk Hammett z Metalliky nebo frontman thrashmetalových Death Angel Mark Osegueda.

Tagy zhodnocení roku Gibson korg Aguilar boss Carlos Santana NHC Tom Morello bogner Friedman Amplification Diezel mesa boogie
Leon
Ve Frontmanu jsem zodpovědný především za sekci novinek a článků o pódiovém a studiovém gearu známých muzikantů. Léta hraju na kytaru v různých kapelách a tento krásný nástroj také vyučuju.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY