Přejít k hlavnímu obsahu
Otázka pro dnešní díl zní: je lepší nahrávat všechny nástroje naráz, nebo naopak postupně po stopách? | Foto: Yassine Khalfalli (unsplash)
Otázka pro dnešní díl zní: je lepší nahrávat všechny nástroje naráz, nebo naopak postupně po stopách? | Foto: Yassine Khalfalli (unsplash)
Jan Sládek - Út, 20.12.2022 - 08:00

Cesta k desce #6: Nahrávat společně, nebo po stopách?

Každá deska je jiná. Platí to o všech mých deskách, jistě to platí o těch, které máte hotové vy a zcela jistě to platí o všech, které ještě já i vy natočíme. V tomto seriálu se dělím o své zkušenosti, your mileage may vary. Otázka pro dnešní díl zní: je lepší nahrávat všechny nástroje naráz, nebo naopak postupně po stopách? Je několik cest, kterými se můžete vydat. Je ale dobré si mezi těmito možnostmi předem vybrat.

1. Všichni najednou

Je to základní možnost, kterou by měla každá kapela zvážit. Vznikala a vzniká tak celá řada desek. V tomto seriálu popisuji výhradně vlastní zkušenost, protože za tu mohu ručit. Takto jsme tedy například nahráli desku Lady Praga. Nešlo střihat ani nic retušovat – ale přesně to kapela chtěla, šlo jim hlavně o celkovou energii. Celý set jsme nahráli dvakrát, od každé písně dvě verze. Asi si pak umíte představit všechny ty peripetie kolem výběru „té pravé“...

2. Něco spolu, něco po stopách

Další možnost je hybridní. Takto vznikala třeba deska Pohřební kapely – video zde. Basa, bicí a kytara jsou nahrány najednou, zbytek se dotáčel. Chtěli jsme to tak proto, že nenahráváme na klik, takže rytmika by měla sedět pohromadě a není pak potřeba nic rovnat. Zároveň ale jsme si řekli, že uděláme nahrávku aranžérsky bohatší, takže já jsem pak celou řadu kytar donahrál u sebe doma v domácím studiu, kde jsem je v klidu vymýšlel a posílal kapele k vyjádření. Některé jsme se pak při finálním mixu rozhodli potlačit nebo nepoužít – to je taky potřeba se naučit.

Jinou hybridní možností je cesta, kterou jsme zvolili s Tomáš Průša Band – video zde. Celou desku jsme natočili za dva krásné dny ve studio SONO Records. Kapela až na bubeníka (ten byl za sklem) byla v režii, zpěvy, pár kytar a hosty jsme dotočili během dalších měsíců. Někdo natočil doma, jiný přijel do studia Litlle M našeho producenta Michala Pajdiaka. Na rovinu: tohle stojí čas, peníze a dost úsilí. Ale výsledek nás všechny těší. I když jsme zrovna na této desce dali velký prostor preprodukci, tento způsob práce nám umožnil ještě další produkční rozhodnutí zásadnějšího typu.

3. Pěkně postupně

Konečně je tu možnost postupného nahrávání. Tady je třeba předem říci, že je to těžší, než si hodně lidí myslí. Umět se trefit – hlavně energií a výrazem – do již nahraného, to chce trochu cviku. Děláme takto nahrávky kapely Potrubí – video zde. Nejprve bicí na klik a pak se postupně dotočí další nástroje. Má to svoje pro a proti. Výhodou je klid na práci a hlavně fakt, že už jsme na tento typ nahrávání zvyklí. Nevýhodou je, že někdy píseň dostane radikálně jiný tvar. Tak třeba, kdybych byl býval věděl, že tam dáme dechy, nechal bych jim ve svém partu dostatek prostoru. Tuto konkrétní situaci rozebírám v tomto videu.

Podrobnější popis všech cest najdete v dnešním videu:

Tagy Cesta k desce

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

JdG
Kytarista Tomáš Průša Bandu, Pohřební kapely a Potrubí, záskokář, učitel na kytaru, nahrávač. Pracuji ve svém Létajícím studiu (…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY