Přejít k hlavnímu obsahu
Bowie měl v době pořízení nahrávky neuvěřitelně silnou kapelu | Foto: Roger Woolman (Wikimedia Commons)
Bowie měl v době pořízení nahrávky neuvěřitelně silnou kapelu | Foto: Roger Woolman (Wikimedia Commons)
Petr Adamík - Pá, 14.01.2022 - 12:00

Bowieho 21 let staré album Toy si vydání zasloužilo

Hudební chameleon David Bowie, který nás opustil už před šesti lety, by před pár dny oslavil své pětasedmdesáté narozeniny. Při té příležitosti přichází na trh lákavý box set s jeho nevydaným albem Toy, navíc s bonusem v podobě dvou disků alternativních či akustických verzí.

Na zatoulaném albu Toy se Bowie vrací k vybrané tvorbě ze šedesátých let, kterou znovu nahrál v roce 2000. Po dokončeném turné si to se svou tehdejší koncertní kapelou ihned po návratu do New Yorku namířil do nahrávacího studia. Poté se ale nedohodl s vydavatelem, a nahrávka tak skončila na dlouhá léta v trezoru. Písně z desky sice unikly před deseti lety na internet a některé se objevily jako bonusy na dalších albech, teprve loni v listopadu se ale Toy stala součástí rozsáhlé kolekce Brilliant Adventure (1992–2001) a svého samostatného vydání se dočkala až nyní.

Je zajímavé, že Bowie, který se hudebně vždy posouval kupředu, experimentoval a modernizoval svůj projev a byl před ostatními krok napřed, se na Toy rozhodl vrátit na úplný začátek své kariéry. Nenabízí ale jen nudnou repliku, spolu se svými spoluhráči si s písněmi patřičně pohrál a dodal jim současný (a pro Bowieho typičtější) kabát.

I Dig Everything z šestašedesátého roku byla typickou R&B, mod soulovou záležitostí, na Toy se z ní stává moderně znějící, příjemně plynoucí rocková záležitost s nápaditými kytarovými vyhrávkami Earla Slicka. To se stalo i s You've Got a Habit of Leaving. Rovněž další, kdysi spíše průměrné šedesátkové skladby z oblasti (místy snad i barokního) popu jako London Boys či Karma Man tady nádherně ožily.

V srdceryvné a dojemné Conversation Piece vyniká Bowieho okouzlující baryton. Skladba má efektní aranžmá a po jejím poslechu je vám tak nějak smutno. Uvědomíte si, jak moc Bowie v hudebním světě chybí. Naopak Hole In The Ground Baby Loves That Way nezní moc přesvědčivě a obě vcelku nudí. Naštěstí závěr zachraňuje energická Can't Help Thinking About Me s přechody à la The Who a titulní Toy (Your Turn to Drive).

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Bowie měl v době pořízení nahrávky neuvěřitelně silnou kapelu. Již zmiňovaný Earl Slick, basistka Gail Ann Dorsey, Mike Garson, Mark Plati a Sterling Campbell byli sakra dobře sehraní, což je na skladbách (točilo se údajně naživo) slyšet. Když se k tomu přidá ještě kytarista Gerry Leonard nebo Davidova pravá ruka Tony Visconti, jenž měl na starosti smyčce, lze si stěží přát hvězdnější sestavu.

Earl Slick vnímá Toy jako další Bowieho řadové album. „Není to, jako bychom se jen snažili oživit pár starých mizerných písniček, zní to svěže a dobře,“ prohlásil v jednom z nedávných rozhovorů, a má víceméně pravdu. Samozřejmě ve výsledku nejde o nic ohromujícího, i přesto je to stále velmi solidní počin, který si zasloužil být vydán. Minimálně Bowieho fanoušci budou rádi, že jej mohou znovu slyšet.

David Bowie - Toy

David Bowie  Toy

ISO/Parlophone, 158:48

70 %

Tagy David Bowie Recenze alb Earl Slick Gerry Leonard
Petr Adamík
V roce 1999 jsem spoluzakládal punk'n'rollovou kapelu Degradace, se kterou to táhnu dodnes. Již několik let pracuji v hudebninách Hudební Svět a před nějakým časem jsem se ke všemu rozhodl, že bych chtěl o muzice i psát (Rock…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY