Přejít k hlavnímu obsahu
„Kdybychom gone, gone vydali naráz, neměli bychom zkrátka tolik možností na něj upozornit,“ říkají Kristine Jandečková a Martin Fejfar z Bloome. | Foto: archiv Bloome
„Kdybychom gone, gone vydali naráz, neměli bychom zkrátka tolik možností na něj upozornit,“ říkají Kristine Jandečková a Martin Fejfar z Bloome. | Foto: archiv Bloome
Jan Hamerský -

Bloome: Vyplatí se nám vydávat EP po singlech

Drží si palce, aby jim dopadl vymodlený křest v pražském Crossu. Bloome nejsou projekt, který by trpěl nadprodukcí. Jednak to jsou perfekcionisté, a pak jim plány hatí končící studium medicíny. Proto mě zajímalo, jak se Kristine Jandečkové a Martinu Fejfarovi s takhle rozdanými kartami povedlo nahrát tak pozoruhodné EP, jakým gone, gone bezpochyby je, a jak ho tlačí dál do éteru.

Načínáme druhý pandemický rok. Jak zatím vypadá z pohledu Bloome?

KRISTINE JANDEČKOVÁ: Kde začít… Pro nás v poslední době bylo hlavní událostí vydání našeho EP gone gone. Chceme ho 25. ledna pokřtít v Crossu a doufáme, že to vyjde. Strašně nás mrzí, že jsme neměli moc možností zahrát si naživo, a určitě bychom to chtěli v tomto roce napravit. A pak se letos určitě zas ponoříme do nové tvorby. Zainvestovali jsme do nového vybavení a těšíme se, až ho v roce 2022 zúročíme na nových nahrávkách.

Spousta projektů trpí nadprodukcí a je schopno vydat dvě i více desek za rok. Vám trvalo rok propracovat se od singlu k EP. Co vás zdrželo?

MARTIN FEJFAR: Hodně nás zdržuje moje studium. Dělám šestým ročníkem medicínu. Tím se práce na EP protáhla už na jaře. A pak ještě trvalo, než jsme byli s finálním výsledkem spokojení. Často jsme se k těm nahrávkám vraceli, něco i přehráli a snažili se, aby na sebe písničky navazovaly.

KJ: Taky jsme si tentokrát EP míchali sami, aby to bylo ještě zajímavější, jsme ten typ lidí, co si nedá pokoj a pořád něco dolaďuje. Hotovo jsme měli už v půlce roku, ale rozhodli jsme se EP vydávat po singlech a upozorňovat na každou písničku zvlášť. Vyplatí se to i kvůli Spotify playlistům.

To jste otevřeli hned několik témat. Nejdřív k medicíně: Marťas, jak moc se tě týkalo testování v laboratořích a pobíhání po covidáriu?

MF: Asi dva měsíce jsem pomáhal na covidové LDN a v průběhu jara chodil testovat. Trochu blbý bylo, když nám uzavřeli prezenční výuku a učili jsme se z domova. Tehdy jsem zrušil bydlení v Plzni u fakulty a vrátil se naplno do Prahy – a někdy v půlce roku zase prezenční výuku otevřeli (smích), takže jsem pak strávil půl roku každý den přejezdy mezi Prahou a Plzní a na muziku neměl moc čas. Teď jsme kvůli roční závěrečné praxi přes týden v Jindřichově Hradci a po víkendech cvičíme a skládáme naopak spíš v Praze. V Jindřicháči máme jen pár věcí – hlavně nové synťáky, se kterými se o volnu učíme.

Něco sis vytipoval nebo si vlastní synťáky stavíš?

MF: Sám si je nestavím. Hodně rešeršuju a porovnávám zvuky z různých zařízení. Typicky mě zaujme nějaká deska a začnu zjišťovat, jak zvuky na téhle oblíbené desce vznikají, kde se berou, a pak po nich jdu. Vždycky se pak snažím přetavit je do našeho stylu.

KJ: S nákupy nového vybavení se teď u nás kolem Vánoc trochu roztrhnul pytel (smích). Začalo nás bavit používat analogové vybavení namísto pluginů. Martin za mnou neustále chodí s dalšími a dalšími synťáky a vylepšováky a už jsem mu musela říkat: „Hele, ale víš, že na to nemáme, že jo?“ (smích). Už zase brzdíme.

Shodou okolností Marťasova bývalá kapela Sergeant Jammer loni v říjnu vydala věc s Borisem Carloffem, který je nechal ve studiu hrát si s jeho poklady. Nebylo ti trochu líto, žes u toho nebyl?

MF: Shodou okolností jsme se taky do Borisova studia podívali. Lukáš ze SJ u něj pracuje. Nahrávali jsme tehdy singl Let It Go, já neměl čas míchat a ani jsem nevěděl, jak na to. Proto jsem oslovil Lukáše, jestli by nám s tím nepomohl. Boris tam má spoustu pěkných věcí, opravdu se nám tam líbilo. Klukům moc přeju, že tu možnost mají, a myslím, že ty věci jsou na jejich nahrávkách slyšet. Líbí se mi pokrok, který kluci udělali.

Proč se vaše cesty rozešly?

MF: Tehdy jsem byl ve druháku nebo ve třeťáku, už nevím, a měl jsem docela dost práce se školou. Kluci hodně tlačili na zkoušení a už jsem to přestal zvládat. Když se v létě koncertovalo nejvíc, já měl nejvíc zkoušek. No, a když se kvůli mně začaly rušit koncerty, myslím, že můj odchod byl už potřeba. Dost jsem pak řešil, co dál. Muziku jsem chtěl dělat, ale neměl jsem čas a ani prostor hrát s kapelou. Tak jsem si nějaký čas zkoušel sám doma hrát s Arturia kláveskami a jednoduchým DAW, než jsem potkal Týnu.

Takže od kytary k elektronice tě přivedlo to, že bylo jednodušší otevřít si v kompu prográmek a něco si v něm poskládat?

MF: Spíš mě obecně čím dál tím víc bavilo vymýšlet si pro kytaru atypické zvuky a její klasický zvuk už mě trochu nudil. O synťácích a počítačové produkci jsem ale toho moc nevěděl. Ke kontroleru od Arturie jsem se dostal ještě v Sergeant Jammer a dost mě udivilo, co se s tím dá všechno vytvořit. Ale mým nástrojem zůstala kytara a i naživo chceme teď synťáky víc kombinovat s kytarami.

KJ: Mně se Martinova kytara hodně líbí a přišlo mi škoda, že ji nechtěl používat. Vždycky jsem v tom viděla potenciál. Tři roky jsem ho přesvědčovala, aby se k ní vrátil, ale zároveň jsme úplně nevěděli, jak ji nahrát, aby zněla dobře. Teď ji máme alespoň zařazenou do živého setu.

To mě přivádí k vašemu vůbec prvnímu singlu. Dělali jste ho u Jendy Sládka v Létajícím studiu, se kterým jsem shodou okolností taky měl co do činění. Proto mě zaujal komentář porotců ve Startéru Radia Wave, že na singlu je zbytečně moc kytar. První verzi svého singlu jsem totiž Jendovi vrátil, protože mi na ni iniciativně dohrál nějaký sóla. Byl to i váš případ?

MF: Nám Jenda taky udělal návrh dodatečných kytar.

KJ: Tehdy jsme ho odmítli, protože jsme ten singl chtěli mít minimalističtější, ale hodně nám s tou písničkou pomohl. Jenda je skvělý a nápomocný, byl na nás vždycky hodně milý a od začátku nás podporoval. Je na něm poznat, že má muziku opravdu rád, a je z něj cítit taková muzikantská sounáležitost.

Proto jste k němu šli?

MF: Ani jeden jsme tehdy o nahrávání ani o mixu nic moc nevěděli. Tu písničku jsme nahráli úplně špatně.

KJ: Zpěv jsme nahrávali na nějaký USB mikrofon do Audacity přímo naproti zdi, se zvučením jsme si tehdy hlavu moc nelámali. Myslím, že jsem ten mikrofon dokonce držela opačně.

MF: Všude se to odráželo a mně, když jsem to pak poslouchal na brigádě v hotelu, se to zdálo fakt divný (smích). Vůbec mi to nešlo ekvalizovat a nevěděl jsem, co s tím. Tak jsem napsal na hudební fórum na facebooku, jestli by nám s tím někdo nepomohl. A ozval se Jenda.

Po téhle zkušenosti jste se rozhodli dovzdělat?

KJ: Předtím jsme se s prvním EP Crossroads ještě stavili v 3bees studiu. Kromě zpěvů jsme ho měli nahrané doma a tam ho nechali smíchat a zmasterovat. Strávili jsme tam taky spoustu času vybíráním efektů na stopy. Kluci tam byli moc fajn, ale stálo nás to poměrně dost peněz.

MF: Pak jsme začali jít po našem vlastním, konkurenceschopném zvuku a možnostech nahrávat si a zkoušet věci, jak potřebujeme. Tahle představa vlastního rukopisu mě přiměla začít se koukat na základní tutoriály a Týnu zdokonalovat se v songwritingu.

KJ: Baví nás nahrávat doma. Můžeme tvořit, kdy chceme, jak chceme, je prostor se uvolnit... A protože máme podobný vkus, můžeme si jít přesně za tím, co máme v hlavě, aniž bychom to dlouze vysvětlovali někomu třetímu. Taky tím pádem máme pořád kam se posouvat.

Martine, vzhledem k tvému studiu medicíny, přistupuješ k hudbě vědecky, nebo spíš zkoušíš, co z toho bude?

MF: Kdybych měl porovnávat, studium medicíny nenabízí moc možností pro kreativní myšlení  je to spíš biflovačka. Muziku k tomu mám jako takový protipól. Mám samozřejmě naučené nějaké základy a neustále se snažím doučovat osvědčené a správné postupy produkce a míchání, ale naše muzika často vzniká zkoušením různých zvuků a beatů, jejich kombinací se zpěvovými linkami a harmoniemi, slovy a tak dále... Až z toho nakonec vznikne to, co to má být.

Vy sice chcete nahrávat po svém, nicméně mastering vašeho současného EP gone, gone dělal britský producent Chris Pavey. Jak jste k němu přišli a proč zrovna on?

MF: Chris je spíš zvukař. Chtěli jsme si vyzkoušet spolupráci s někým mimo ČR a nejít přes velký studia. Doneslo se nám, že se občas stává, že taková studia neberou indie interprety jako jsme my moc vážně. Paveyho jsme našli na IG jedné naší oblíbené producentky, která ho hodně chválila. Psala, že je tam jeden z těch nejschopnějších. Master nám dělal natřikrát a stejně jsme se nakonec vrátili k tomu prvnímu.

KJ: Chris byl skvělý, rychlý a od začátku věděl, jak má EP působit. Přesně odhadl jeho atmosféru a měl k těm písničkám profesionální respekt.

Bylo těžký ho zaplatit?

MF: Ani ne, byla to cena, na kterou jsme byli zvyklí.

A teď ke streamingu. Proč se vám vyplatí vydávat EP po singlech?

MF: Když jsme dodělali EP Crossroads, vyplivli jsme ho celé najednou a nikdo si ho nevšiml. Nikam jsme ho tehdy neposílali, protože jsme neměli moc kontaktů v hudebním prostředí a nevěděli nic o playlistech, algoritmech, promování a reklamách. A tak jsme to tentokrát radši vzali za opačný konec.

KJ: Kdybychom gone, gone vydali naráz, neměli bychom zkrátka tolik možností na něj upozornit. Proto jsme se rozhodli věnovat každé písničce vlastní release. Ten nám taky umožnil poslat každou z nich jednotlivě redaktorům, rádiím a editorům od Spotify  tedy ucházet se o její zveřejnění v editoriálních playlistech, ze kterých pramení spousta poslechů. Nikdo ti nezaručí, že tě podpoří, ale s vícero písničkami se ti samo sebou zvyšují šance. Poprvé jsme to zkusili u Bad Love Enemy, která pak překvapivě chvíli trendovala i v Řecku nebo třeba v Izraeli. A to je v naší fázi tvoření hodně velká podpora.

Neuvažujete o turné?

KJ: V tuhle chvíli pro nás vlastní zahraniční turné nedává smysl, ale vyjet si zahrát třeba do Německa nebo k dalším sousedům by určitě bylo fajn. Například v rámci showcasů nebo spolupráce s jinou kapelou bychom měli taky radost z každé podobné příležitosti. Jinak se těšíme na všechno domácí hraní, které se nám naskytne.

Zdroj: promo Bloomes

Tagy Bloome Sergeant Jammer boris carloff

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Jan Hamerský
/*1988/ Když se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, psaní byla jasná volba. V devatenácti si to rozmyslel. Přišlo mu, že to dějiny píšou příběhy. Pak zjistil, že to jsou vítězové a dal se k poraženým. Historii i tak vystudoval a tři roky ho živila, než od ní zběhl. Stalo se t…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY