Přejít k hlavnímu obsahu
Buckcherry jsou po letech vyspělejší, propracovanější, ale zároveň se neztupilo jejich ostří / foto: archiv kapely
Buckcherry jsou po letech vyspělejší, propracovanější, ale zároveň se neztupilo jejich ostří | Foto: archiv kapely
Petr Adamík - Pá, 02.07.2021 - 12:00

Album Hellbound představuje Buckcherry ve skvělé formě

Ačkoliv Buckcherry nikdy nepatřili mezi mainstream, jsou za šestadvacet let existence již trvalou jistotou na rockové scéně. Už předloňským albem Warpaint ukázali, že je nerozhází ani personální rošády. Po odchodu hlavního tvůrce hudby Keitha Nelsona utvořil frontman Josh Todd silnou skladatelskou dvojici s kytaristou Steviem Dacanayem, vedle Todda služebně nejstarším členem kapely, a společně udržují tento rock´n´rollový vlak v chodu.

I na novince Hellbound najdeme změny v sestavě. Na bubenické stoličce už druhým rokem sedí Francis Ruiz a loni v létě nahradil Kevina Roentgena na pozici druhého kytaristy veterán Billy Rowe (Jetboy). Jelikož měli Buckcherry připraveno více než dost materiálu, zahrávali si chvíli s myšlenkou dvojalba, nakonec ale v dnešní hektické době zvolili klasický formát, kdy na finální podobu vybrali deset nejsilnějších skladeb. 

Lepší píseň než je 54321 si jako otvírák desky vybrat nemohli. Neskutečný příval energie, punková drzost a mladická rozjívenost, shodná s tou, kterou známe z prvních desek kapely. So Hott jsou klasičtí Buckcherry a v titulní Hellbound pak naplno přiznávají svou celoživotní lásku k AC/DC. Jejich odkaz je cítit na celé desce, i když taková Gun, okořeněná bluesovou harmonikou, jede pro změnu na vlně Aerosmith. Todd v jejím refrénu výborně frázuje a dává plně na odiv svou současnou formu. S psaním písní vypomáhal producent Marti Frederiksen, jenž už s kapelou v minulosti pracoval a podílel se autorsky kupříkladu i na jejich úspěšném singlu Sorry. Jejich vzájemná chemie funguje i na Hellbound. Druhá polovina desky je klidnější a působí oproti nabité straně A trochu fádněji, i přesto jde ale pořád o slušný materiál. Rozjetá Junk, příjemná balada The Way nebo závěrečná Barricade s ukázkovým sólem, albu ostudu rozhodně nedělají. 

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Buckcherry nabízí svou verzi klasického hard rocku v moderním kabátu, na kterou jsme zvyklí. Po letech jsou pochopitelně vyspělejší, propracovanější, ale zároveň se neztupilo jejich ostří. Josh Todd nenechává nic náhodě a na svém hlase očividně stále pracuje. Skvěle mu sekunduje Stevie D, který je vynikajícím kytaristou. Dokáže zahrát krátká sprostá sóla, ale v další chvíli překvapí složitější pasáží, za kterou by se nemusel stydět ani takový Joe Perry. Hellbound si zaslouží pozornost každého rockového fanouška.

Buckcherry - Hellbound

Buckcherry  Hellbound

35:52, 2021, Earache Records

80 %

Tagy Buckcherry Recenze alb
Petr Adamík
V roce 1999 jsem spoluzakládal punk'n'rollovou kapelu Degradace, se kterou to táhnu dodnes. Již několik let pracuji v hudebninách Hudební Svět a před nějakým časem jsem se ke všemu rozhodl, že bych chtěl o muzice i psát (Rock…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY