5 věcí, které jsem měl jako kytarista vědět dřív

1. Fills are thrills, groove pays bills – hraj především rytmicky

Rychlé laufy a blýskavá sóla – kdo by je nemiloval? Taky jsem měl období, kdy jsem se na zkouškách předháněl sám se sebou, kolik not za vteřinu tam nasázím (notohodina). Jenže pak se na mě bubeník křivě podíval přes činely a pronesl památnou větu: „Hele, kámo, ty vyhrávky jsou fajn, ale trochu tím zabíjíš groove.“ Byl jsem dotčenej, jasně, ale měl pravdu. I když to byl jen bubeník...

Časem jsem pochopil, že kapela stojí a padá s groovem. Publikum si možná ani nevšimne, že jste tam nasypali noty jak z kulometu, ale zatraceně dobře pozná, když se rozklíží tempo nebo to přestane šlapat. Pevný rytmus je prostě základ – drží kapelu pohromadě. 

Neznamená to, že nemáte sólovat nebo dělat vyhrávky. Jen je potřeba to nepřehánět a vždycky myslet na to, jestli tím sloužíte skladbě. Začněte radši jako rytmický kytarista, který umí udržet tempo i po třech pivech, a až na tomhle budete pevně stát, můžete do toho sem tam prásknout nějaké to efektní sólo. Pamatujte, jak se říká: vyhrávky přinášejí potlesk, ale groove vás jednou může i uživit.

2. Nauč se dobře zpívat – budeš mít lepší hudební nápady

Dlouho jsem si myslel, že zpěv nechám povolanějším. „Já přece nejsem zpěvák, ale kytarista,“ říkal jsem si, když po mně kapelník chtěl vokály v refrénech. Vymlouval jsem se na to, že mám hlas jak zadrhnutá řetězová pila, a radši jsem se držel jen strun. Jenže ono se ukázalo, že tím přicházím o hodně legrace – a hlavně o spoustu nápadů.

Teď jsem na dobré cestě začít zpívat. Pro začátek si aspoň zpívám kytarové party (takovým nehezkým polozpěvem). V krajním případě, když se stane to, co rád nemám, tedy že mi někdo v hospodě strčí do ruky kytaru a chce, abych dělal živý juke-box, zazpívám i těch pět písní, co umím z hlavy. Nějak se začít musí. Celkově si ale myslím, že jsem udělal chybu, že jsem si dřív při hraní nezpíval. Trpí tím melodičnost mých sól (když už tedy musím sóla hrát), protože nepřemýšlím v melodiích.

3. Prvních pár let nestřídej vybavení – najdi svůj tón a až pak hledej dál

Nová kytara, jiné kombo, další pedál... Taky jsem tím prošel. Jako začínající hráč jsem byl přesvědčený, že ten správný zvuk je schovaný v dalším kousku vybavení. Když jsem neměl zvuk jako z desky svého idolu, řešení bylo jednoduché: určitě potřebuju jinou krabičku nebo rovnou úplně nový aparát! Peněženka plakala, já listoval bazary a zkoušel všechno možné od hi-gain zkreslení po exotické efekty.

Jenže ouha – po čase mi došlo, že problém nebyl v krabičkách, ale ve mně. Ne nadarmo se říká, že „tón je v prstech“, a já tomu musel dát za pravdu. K čemu mi bylo pět distortion pedálů, když jsem pořádně neuměl zahrát ani obyčejný riff čistě? Neustálé střídání vybavení mě brzdilo v tom nejdůležitějším: v uších a rukou. Místo abych cvičil a vypiplal si vlastní sound na tom, co mám, honil jsem se za chimérou dokonalého tónu z katalogu.

Chápu, lákadlo nového gearu je silné a vůně čerstvě rozbaleného pedálu dokáže navodit pocit, že tentokrát už to bude ono. Ale fakt je, že v začátcích uděláte líp, když zůstanete u svého setupu a budete hledat možnosti v něm. Naučte se ovládnout zvuk své kytary a aparátu tak, aby zněl co nejlépe v rámci vašich možností. Teprve když víte, co vám chybí a jakého zvuku chcete dosáhnout, vydejte se na další nákupy. Vaše hudba (a vaše konto) vám poděkují.

4. Nejdřív co nejlepší kytara – pak zbytek gearu

Tohle jde ruku v ruce s předchozím bodem. Pokud už máte potřebu investovat do vybavení, začněte kytarou. Sám jsem kdysi naletěl pozlátku efektů a velkých zesilovačů, zatímco jsem drhnul na kytaru, co by se spíš hodila na opékání buřtů než na pódium. Výsledek? I s nejdražším lampovým monstrem za zády jsem zněl pořád tak nějak, jako když brnkáte na gumy od traktorové sekačky. Prostě špatná kytara se nezachrání ničím.

Dobrý nástroj je základ, který vám usnadní život. Kvalitní kytara bude ladit, bude mít pohodlný dohmat a zvuk, který vás nakopne k hraní. Když máte v ruce dobře seřízenou kytaru se slušnými snímači, zjistíte, že najednou i ten obyčejný tranzistorový kombík zní o dvě třídy líp. Naopak když hrajete na kytaru, co drnčí, špatně ladí a rvete na ní prsty do ostrých pražců, nepomůže vám ani rack efektů za statisíce – akorát budete otrávení a prsty vás budou bolet dvojnásob.

Takže poučení: nejdřív si pořiďte solidní kytaru, která vás nebude limitovat. Nemusí stát majlant, ale měla by to být ta nejlepší, jakou si můžete v dané chvíli dovolit. Až pak řešte další věci jako aparát, efekty a tuny příslušenství. Je to jako u auta – můžete mít sebelepší stereo v křápu, ale pokud vám upadávají kola, daleko nedojedete.

5. Postupuj pomalu, ale přesně a vytrvale

Přiznávám, trpělivost nebyla zrovna moje ctnost. Když jsem se naučil pár akordů, hned jsem chtěl mastit sóla jako Page nebo Vai. Metronom mě otravoval. Tak jsem cvičil rychle a halabala – hlavně ať už to frčí. Výsledek? Technika rozhrkaná jako stará škodovka a nečistá hra, že by se za ni styděl i sjetel mýval (Crackoon). Kdybych tenkrát radši zpomalil a hrál poctivě, mohl jsem se vyhnout spoustě zlozvyků. Protože přeučovat se špatnou techniku – v mém případě držení trsátka –, to jsou muka.

Postupem času mi došlo, že hrát rychle umí každý, kdo se nebojí kopnout do metronomu. Ale hrát dobře rychle, to je jiná liga. A paradoxně k tomu vede cesta želví rychlostí. Když se něco učíte, začněte tak pomalu, až je to skoro k uzoufání. Každou notu nebo akord trefte čistě a s jistotou, ideálně do kliku. Pak teprve zrychlujte. Je to vážně kouzlo – najednou zjistíte, že co zahrajete pomalu správně stokrát za sebou, to pak zvládnete i rychle, ani nevíte jak.

Hlavně to nevzdávat. Pomalu ale jistě, krok za krokem, si vybudujete návyky přesné hry. Jasně, občas je to otrava a chce to nervy ze železa – zvlášť když vás svrbí prsty a nejradši byste tam nasypali milion not hned. Ale věřte mi, trpělivost se fakt vyplatí. Však ono to rychlostně nakonec přijde samo, a navíc čistě. A až budete jednou drtit ty bleskurychlé šupy a publikum bude zírat, můžete s klidem prohodit: „Jo, kamaráde, to mám z toho pomalýho cvičení.“