5 lekcí ze života pro kapelní grafiky-samouky

Stejně jako například u fotografování, i u grafického designu snadno nabudete dojmu, že tomu rozumí všichni. A pokud o sobě někdo náhodou pochyboval, s novými, snadno dostupnými AI nástroji typu Canva se vytvoření plakátu na koncert nebo coveru na Spotify nezdá být vůbec žádným problémem. Kapely tedy často pověří tvorbou grafiky člena nejzdatněji ovládajícího photoshop. A ten dělá, co umí. Nebo v některých případech neumí, jak velmi brzy zjistí.

Mě takto proškolil návrh grafického designu naší nové desky – vinylu s otevíracím gatefold obalem. I přes relativně dostatečné množství předchozích zkušeností s grafickými návrhy a programy a přes vydatnou spolupráci profesionálního grafika z firmy Tree Frog, která nám desky vyráběla, to byla místy noční můra, mnoho desítek hodin práce a nekonečné opravy a korektury. Tušila jsem, že to bude náročné, ale překvapilo mě, jak moc! Zkrátka, beru zpět úvodní tezi – grafice nerozumí všichni. Vyhněte se jí obloukem, zejména pokud jde váš návrh do profesionální tiskárny a vaši spoluhráči platí za jeho realizaci velké peníze. Budete spát klidněji...

Pokud ale přeci jen trváte na tom, že to zkusíte (anebo vám nic jiného nezbývá), mám pro vás pár tipů, jak se dobrat co nejlepšího výsledku a jak se vyhnout zbytečným chybám. Pojďme na to!

1. Sám sobě grafikem

Než vůbec otevřete Photoshop, Illustrator, nebo jakýkoli jiný grafický program, je potřeba si ujasnit pár základních věcí. Vraťte se ještě na chvíli zpět do svého muzikantského já a vytvořte „kapelnímu grafikovi” zadání. V tuhle chvíli je úplně jedno, že tím grafikem posléze budete vy, tenhle krok je v každém případě dobré nepřeskočit. Nasměruje vás a zjednoduší vám to mnoho práce později. Měli byste si ujasnit zejména následující:

a) Bude se grafický výstup tisknout, nebo je to pouze grafika na web?

• Pokud se bude tisknout, bude to jen pár plakátků tajně u basáka v práci na laserovce, nebo se bude tisknout v profesionální tiskárně? Pokud profi tisk, víme už kde? V případě, že odpověď zní ano, vaše další kroky míří na web dané firmy a hledáte stránku s požadavky na tiskové podklady.

b) Jaký má být formát grafiky?

• Pro tisk plakátů atp. – A4, A3, na výšku nebo na šířku? Pro grafiku na web – jaké je optimální rozlišení a formát pro danou věc? Kam přesně je grafika určena? Pokud děláte například grafiku na vinyl či CD, nutně potřebujete šablony s přesným rozvržením jednotlivých polí a samozřejmě také více či méně podrobný manuál od firmy, která vám bude hudební nosiče vyrábět. Ukázka takového manuálu např. zde.

c) Co má být sdělením grafického návrhu?

• Obecně propagace kapely? Pak potřebujete použitelné fotky a logo kapely. A také představu o tom, jaké vizuální signály chcete jako kapela vysílat – zda se zařadit do nějakého žánru, nebo spíš být originální, a čím případně zaujmout. Co je vaším hlavním „tahákem”, co je podstatou vaší image.
• Propagace události? Dejte si dohromady všechny informace, které mají například na plakátu být – kdo hraje, kde, od kolika, jaká je cena vstupného a kde se dá koupit (předprodej? na místě?), odkaz na web, QR kódy a další a seřaďte si je od těch nejdůležitějších k těm nejméně podstatným. Podle toho jim pak přiřadíte velikost písma a umístění na plakátu či banneru.
• Grafika na release? Tady je potřeba si říct, jaké má být hlavní poselství vaší nové desky, EP nebo singlu a jakým způsobem by se mohlo odrazit ve vizuálním ztvárnění grafiky. Ja také dobré najít si nějaké reference, inspirace či obrázky toho, co se vám líbí.

Napište si i cokoli dalšího, co vás v souvislosti s vaším vizuálním záměrem napadne. Během práce na grafickém návrhu musíte udělat spoustu malých i velkých rozhodnutí. Vždycky, když si nebudete vědět rady, vraťte se zpět k těmto bodům a přemýšlejte, která z možných variant nejlépe naplňuje zadání, jež jste si právě vytvořili. 

2. RGB, CMYK & růžové brýle

Jedním ze základních stavebních kamenů každého grafického návrhu je práce s barvami. Pokud budete vaši grafiku tisknout, velmi pravděpodobně nejzákladnější požadavek tiskařské firmy bude znít –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dodejte data v minimálním rozlišení 300 dpi, barevnost CMYK. K rozlišení se dostanu v další kapitole, pojďme si nyní říct něco málo o teorii barev.

Barva je ve skutečnosti jakousi iluzí, vznikající tím, jak náš mozek vnímá světlo odražené od různých povrchů. Všichni si jistě vybavíte onen známý obrázek bílého světla rozloženého do barev duhy, kterým nás obšťastňovali někdy na druhém stupni základní školy. Bílé světlo vzniká součtem barevného světla –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ konkrétně červené, zelené a modré (tj. Red, Green a Blue), pokud se tedy zabýváme barvami světla, pohybujeme se v režimu RGB. Můžete si představit třeba světla na koncertě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ barevné reflektory dohromady nasvítí kapelu bílou barvou. Stejně ale fungují také všechny monitory, televize, displeje telefonů, které vyzařují barevné světlo. Když tedy navrhujete grafiku pouze pro web, nastavíte si při její tvorbě režim RGB.

Ve chvíli, kdy se pouštíme do tisku, je to ale jiná situace. Na plakátu či obalu desky již náš mozek vnímá světlo odražené od daného předmětu, věc sama o sobě nesvítí. Různé barvy odráží světlo rozdílně a blokují část odraženého spektra. Mluvíme tedy o odečítání barev. Při tisku pak kombinujeme základní barvy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ azurovou, purpurovou a žlutou (tj. Cyan, Magenta a Yellow) abychom dostali černou, která neodráží světlo vůbec. Dále se zde přidává ještě přímo černá barva (označovaná K –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ key colour), aby bylo možné dosáhnout sytějších odstínů. Jakmile tedy vaše práce jde do tisku, pohybujete se v režimu CMYK. Toto jde většinou nastavit hned při zakládání nového souboru v grafickém programu, nejpozději však při jeho exportu pro tisková data. 

Pokud pošlete data do tisku v režimu RGB, hrozí vám nepříjemné překvapení. V lepším případě vám je z tiskárny vrátí. V horším se může stát, že barvy budou vypadat úplně jinak než na vašem návrhu. K tomuto je ještě dobré podotknout, že jakmile navrhujete cokoli zásadnějšího a finančně nákladnějšího, typicky grafiku na nějaký release, je velmi dobré vyžádat si od tiskárny kontrolní tisk vašeho návrhu. Profesionální tiskárny jsou na to zvyklé, nenechte se odradit, máte na to nárok. Teď už totiž víte, že i když data navrhujete v režimu CMYK, vidíte je stále přes obrazovky počítačů a tabletů, tj. v RGB. Každý displej vám barvy zobrazí jinak, někdy naprosto zásadně jinak, a každá tiskárna je vytiskne také jinak. Proto je dobré mít takzvaný nátisk pokud možno přímo z tiskárny, kde budete svou grafiku tisknout.

3. Vektor, rastr & dpi

Nyní se pojďme podívat na onen tajemný požadavek 300 dpi. Zkratka dpi znamená „dots per inch”, neboli „tečky na palec”. Značí, kolik obrazových bodů se nachází na délce 1 palce, v případě rozlišení 300 dpi je to tedy 300 bodů (neboli pixelů) na délce zhruba 2,5 cm. Tato hodnota určuje, jakou míru detailu bude vaše grafika mít. Respektive jak moc ji můžete zvětšit, aniž byste viděli obrázek či text rozzrněný do malinkých čtverečků. Čím větší rozlišení, tím větší kvalita obrazu, zároveň však stoupá také velikost souboru, což je dobré brát v potaz například při navrhováni grafiky na web, jelikož nechcete, aby se vaše fotka či banner načítaly několik minut. 

Většina sociálních sítí má proto stanovenou doporučenou velikost jednotlivých typů grafiky právě v obrazových bodech –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pixelech. Například doporučená velikost obrázku do postu na facebook je 1200 x 630 px. Je to naprosto jednoznačná informace (narozdíl od rozměru v mm, který ovšem funguje jinak právě pro různá rozlišení). Pokud navrhujete grafiku pro sociální sítě, najděte si aktuální doporučený rozměr pro danou věc v px a to zadejte jako rozměry přímo při zakládání nového souboru v grafickém editoru. Vyhnete se tak nepříjemným situacím, kdy se daný obrázek zobrazí na stránce oříznutý, moc velký či malý nebo jinak zdeformovaný. 

U grafiky, kterou budete tisknout, je to naopak. Čím větší objem dat, tím kvalitnější výsledek. Rozhodně se nemusíte bát, že byste poslali tiskové podklady „moc kvalitní” (pokud si tedy nenastavíte velikost papíru 5 x 3 m, jak už jsem také zažila u jedné studentky, tam vás ale rychle zarazí kolabující počítač). Snadno se ale stane opak –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pošlete do tisku něco, co vyleze zrnité a rozmazané. Už při vytváření nového souboru si proto nastavte správně rozměr „papíru” a rozlišení –⁠⁠⁠⁠⁠ rozměr podle toho, co budete tisknout a rozlišení pro tisk minimálně 300 dpi, pokud to váš počítač utáhne, může být až 600 dpi.

Ještě jsem ale nezmínila jednu zásadní věc. Dpi se týká jenom grafiky, která je navržená jako takzvaný rastr –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ čili soubor tisíců malých obrazových bodů, ze kterých vznikne finální obrázek. Typicky fotografie, ale také cokoli, co vytvoříte v programu typu Photoshop a uložíte s koncovkou .jpg, .png nebo .gif. Druhou možností, jak vytvořit grafický návrh je tzv. vektorová grafika –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ta se skládá z přesně definovaných tvarů: bodů, čar, křivek, mnohoúhelníků. Vytvoříte ji například v programu Illustrator a uložíte jako .pdf nebo .svg. Její zásadní výhodou je, že pokud ji jakkoli přiblížíte, nedochází ke ztrátě kvality a k takzvanému rozpixelování do malých čtverečků. Budete ji potřebovat zejména při vytváření podkladů pro tisk, například na merch nebo při práci z textem na obalech desek či CD.

4. Less is more

Mluvila jsem o technických aspektech výroby grafiky, ale co samotný návrh? Je to velké téma přesahující možnosti dnešního článku, tady je ale pár základních tipů:

• Vybírejte jen to nejlepší. Stejně jako v hudbě začněte vytvářením nápadů, brainstormingem, přidáváním dalších a dalších vrstev... a pak nemilosrdně vyhoďte všechno, co neslouží písničce... respektive v tomto případě grafice. Snažte se dobrat k návrhu, ve kterém zůstane jen to podstatné, ať už z hlediska barev, textu, fotek nebo kompozice. Nerozmělňujte svoji myšlenku přilepováním dalších podružných nápadů typu „a ještě by tam mohlo být tohle!”
• Buďte úsporní. Jedna barva je minimalismus, dvě barvy jsou kontrast, tři barvy jsou pestré a čtyři chaos. Stejně tak různé fonty čili typy písma. Jeden základní font, jeden pro doplnění či kontrast, a dost. Samozřejmě pak můžete pracovat s různými odstíny téže barvy nebo s různými řezy stejného fontu (bold, italic, condensed...). Velmi často se ale na grafické prezentaci kapel setkávám s naprosto nahodilým používáním různých typů písem či barevných odstínů. Výsledek působí zmateně a neprofesionálně. 
• Používejte pravítka. Většina grafických editorů umožňuje nastavit si nějakou formu pravítek, vodících linek a okrajů. Držte se jich a dejte si pozor, aby okraje fotografií, textu a jiných prvků spolu byly zarovnané. Aby mezery mezi textem či jednotlivými fotkami byly všude stejné. Abyste měli na všech stranách stejné okraje. Zní to logicky a jednodušše, opět je to ale často opomíjené pravidlo, které velmi škodí výsledku. Samozřejmě můžete být kreativní a tato pravidla porušit! Je ale třeba to dělat vědomě a sebevědomě, jako jasný záměr.
• U grafiky, kterou budete tisknout, nezapomeňte občas kliknout na tlačítko „skutečná velikost”, které vám zobrazí návrh 1:1. Nestane se vám pak, že na plakátu budete čas začátku koncertu muset luštit s lupou. 

5. Rychlá a pomalá cesta

Na závěr se vrátím zase k úvodu. Mohutný rozmach AI nástrojů ve vizuálním designu je lákavý a svůdný, zejména pokud na druhé straně zavnímáme nutnost prokousávat se množstvím složitých slov, postupů a programů, nebo dokonce nedejbože platit profesionálního grafika. Samozřejmě můžete jít zkratkou, objednat si „cover na single Desert od kapely hrající blues rock, staré auto zaparkované uprostřed pouště, černobílá fotka...” a čekat, co z AI vypadne. Vytvořili byste ale stejným způsobem svoji hudbu? 

Vizuál vaší kapely může být stejně jedinečný jako vaše hudba. Může ji doplňovat, podtrhovat vaši vizi. Většina grafických výstupů od AI, které jsem měla možnost vidět, má v sobě stejnou generičnost a určité vizuální klišé, které je poměrně jasně rozpoznatelné. Může vám usnadnit cestu, ale málokdy přijde s něčím novým, co vám bude opravdu sedět. Při návrhu grafiky je důležitá technická zručnost a schopnost pracovat alespoň s některými programy. Stejně důležité je ale „oko” –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ určité vizuální vnímání světa, barev, vztahů.

Pokud se tedy chcete pustit do navrhování grafiky, moje hlavní rada zní –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nespěchejte a dívejte se kolem sebe. Na grafiku narazíte všude. Sledujte, co funguje a co ne. Jak to na vás působí. Jestli se vám to líbí. Přemýšlejte o své hudbě v kontextu barev a obrazů. Přehrajte si ji v hlavě jako film. Co vám k ní sedí? Nenechte se odradit –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ s technickou stránkou věci vám vždycky někdo pomůže a postupně se naučíte pracovat efektivně s těmi nástroji, které máte. Nakonec třeba i s využitím AI, na prvním místě ale bude vždy vaše kreativní vize. 

Jaké jsou vaše zkušenosti s tvorbou grafiky? Používáte nástroje AI? A kdo dělá ve vaší kapele plakáty na koncerty? Nechte nám zprávu v komentářích na facebooku :)