Martyn Starý: Desatero hudební produkce aneb takhle teď produkuju (nejen pro WYFE)

Před závorku vytýkám: Hlavně to neberte jako návod. Každej si musíme přijít na to, co pro nás funguje nejlíp. Žádnej návod neexistuje a nikdo nejsme držitelem univerzálních řešení. A já už vůbec ne. Nejlepší je se navzájem inspirovat. Tak budu rád, když mi napíšete, co třeba funguje vám.

Tohle je moje desatero. Zachyceno 25. února 2026. Proč je to datum důležitý, se dozvíte na konci pořadu. Tak let’s go. Jo a btw. Naše album Perfectly Ordinary vyšlo 30. ledna 2026 u Championship Music a pokřtíme ho 12. března na Cargo Gallery. Konec reklamní přestávky.

1. Diktafon je nejlepší přítel

Ty nejlepší nápady u mě nevznikají tak, že je vysedím. Musí prostě přijít. A samozřejmě chodí vždycky v tu nejhorší možnou chvíli, kdy fakt nemáš prostor na nich začít pracovat. V autě, ve frontě u pokladny v Lidlu, s dítětem na hřišti. Diktafon v telefonu je můj nejlepší přítel. Jeden z mých největších omylů je, když si občas začnu myslet, že si ten skvělej nápad samozřejmě zapamatuju. Nezapamatuju.

2. Chyby jsou cool

Dřív jsem měl tendenci všechno neustále „vylepšovat“, aby to znělo větší, silněji a lépe. Je to blbost. Hudba musí místy smrdět chybama a ve světě generovaného AI obsahu (i hudebního), je to čím dál tím důležitější. Stroj ten divnej zvuk, kdy nedomáčkneš strunu, neudělá. Stroj se nepřehmátne a neudělá divnou disonanci. Ale právě tam vzniká neopakovatelná magie. Produkce začíná už u tohohle rozhodnutí: nebýt efektnější než autentický. POZOR: neznamená to nahrávat věci z prdele a na všechno kašlat. Znamená to zůstat člověkem. Je to tenká hranice a hodně štěstí v hledání.

3. Každej tejk je finální take

Při produkci musíš vždycky nahrávat ve kvalitě, jako by to byl finál. Žádný osrávání. Na naší desce skončilo fakt velký množství prvních tejků. Protože nejautentičtěji zachycují nápad, kterej v danou chvíli přišel. Nikdy nesmíš dopustit, že bude jakejkoli tejk nepoužitelnej, protože jsi ho odbyl po technický stránce. Lenost s kvalitním náběrem od začátku se ti vždycky vrátí jako bumerang, až si budeš u stopadesátýho tejku rvát vlasy, že to nemá náladu toho prvního.

4. Obyčejnost je často nejodvážnější

Občas strávim třeba celý den tím, že někde vymýšlím něco, u čeho si sice připadám geniální jak Jack Antonoff, ale uzavřu se v tom a spálím na tom hromadu času a energie, abych si to pustil ráno s čistýma ušima a se slzama v očích to smazal, protože jsem došel k naprostý volovině. Honit se za něčím nutně jiným a divným, jen pro pocit originality? To mě už fakt neba. Čím dál tím víc mě baví obyčejný písničky, obyčejný postupy, čitelnost a srozumitelnost. Někdy je největší produkční rozhodnutí nechat věc malou. Koneckonců, naše deska se jmenuje Perfectly Ordinary, mrk mrk.

5. Termín je nejlepší producent

Deadliny bolí. Ale ruku na srdce. Bez nich bych většinu songů dělal ještě dnes. Teda spíš nedělal. Dávej sám sobě jasný deadliny. Když víš, že 30. ledna to jde ven, přestaneš v jednu chvíli řešit, jestli by ten snare nemohl být o 0,5 % lepší. A navíc v 9 z 10 případů je stejně odpověď „nemohl kámo, takhle jsi ho nahrál…“

6. Vizuální produkce?! OMG yes!

Produkce nemusí být omezená jen na práci se zvukem. To, co chceš říct, si můžeš představovat jako film a ten pak překládat zpátky do hudby. Možná to zní zmateně, tak vysvětlim. Často myslím u produkce songu na to, jak by třeba vypadal klip, kdybych ho točil. A často mě to navede, kudy se vydat dál. Čím podpořit atmosféru, kterou si v hlavě začnu tvořit v podobě filmových vizualizací. To, že pak klip třeba vypadá jinak, je úplně jedno. Při produkci samotného songu mi to pomáhá otevřít si představivost, lépe si utřídit myšlenky a zafixovat nálady, které chci v songu předat.

7. Pššššššt! Produkuju!

Miluju hudbu nahlas. Hlasitá hudba je skvělá! Ale čím dál častěji produkuju v hodně tichém prostředí a s reproduktory staženými na nutné minimum. Člověk pak nepodlehne tomu, že „to je lepší“ jen proto, že „to je víc nahlas“. A taky vydržíš dýl pracovat. Pro tip: navíc můžeš i v domácím studiu produkovat, zatímco děti spí.

8. Zkoušej věci na živo jinde, než ve zkušebně, a jinde, než před lidmi

Tohle nesouvisí úplně s produkcí songů jako takových. Ale každej song se dělá proto, aby se pak hrál naživo, ne? Takže… Dělej si generálky v koncertním setupu. Ozkoušej si, jak fungují aranže. Komunikuj se zvukařem. Nech si poradit. Věci se chovaj diametrálně odlišně ve studiu, ve zkušebně a na pódiu. Nemá to spolu společnýho zhola nic. A je lepší se vytrestat v soukromí, než před platícím obecenstvem. Dedikuj v kapele člověka, kterému v kapele tohle dedikuješ, který tomu rozumí a poslouchej ho. Ve světě je absolutní standard mít někoho, komu se říká MD (musical director). Tady se to moc nedělá a přitom by to spousta kapel potřebovala jako sůl.

9. Když ti to nedělá radost, hlavně to proboha nedělej

Nedělej něco, co ti nedělá radost. Radši to odlož. Hudba, ve který není zapálení, postrádá oheň. A oheň je nepostradatelnej pro to, aby pro tu hudbu zahořel i někdo další, až si ji pustí. Nedělej něco jen proto, že máš pocit, že musíš.

10. Žádný desatero nedává smysl

A jsme u toho data, co jsem slíbil na začátku. Jsem na 1000 % přesvědčenej, že až si tohle přečtu za dva měsíce, tak u 30 % věcí, které teď považuju za absolutní vrchol pravdy, si budu klepat na čelo. Za rok tak u 50 % a za dva roky dost pravděpodobně u všeho. Procesy a workflow se mění, vkus se vyvíjí, získáváme nové zkušenosti a učíme se nové triky. Daily reminder: Jediná cesta, jak se nepřestat vyvíjet, je být otevřený novým věcem a nezavírat se ve vlastních pravdách. A je to občas strašně těžký.

Hlavně ať nás to baví. Mějte se!

Jak ke své tvorbě a produkci přistupujete vy? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.