300 liber radosti: před osmdesáti lety se narodil Bob „The Bear“ Hite

Vášnivý sběratel bluesových desek

Robert Ernest Hite se narodil 26. února roku 1943 v městě Torrance v Kalifornii. Pubertu prožíval v době, kdy se mezi bílou populací dravě šířil rock'n'roll, jehož bluesové kořeny zásadně ovlivnily americkou generaci narozenou ve 40. letech. Už na střední škole Bob Hite blues natolik propadl, že jeho kolekce vinylových desek již tehdy čítala úctyhodných pět tisíc titulů. Když u něj byl na návštěvě jeho kamarád a doslova všude zakopával o vinylové desky, zeptal se sarkasticky Hitea, zda si nemyslí, že už by s tím sbíráním mohl přestat. Načež Hite odpověděl: „Děláš si srandu? Jsou desky, pro které bych zabíjel!“

Pro svou sbírku byl Hite opravdu schopen podniknout mnoho drobrodružných kousků. Například v Clarksdale v Mississippi jej zadržel místní bílý šerif s tím, že jej vyhazuje ze svého okrsku, jelikož nestrpí, „aby nějakej cucák s douhýma vlasama sbíral blbosti vod černochů.“ Nebo Hite zašel do černošského kostela a před zkoprnělými věřícími nahlas pronesl, že daruje farnosti sto dolarů, pokud mu za týden na mši přínesou jakékoliv staré bluesové nahrávky. Dle jeho slov tento trik fungoval dokonale, jelikož prý za „obrázek s Banjaminem Franklinem“ získal unikátní desky, které by jinak velmi pracně sháněl.

V polovině 70. let Hiteova sbírka čítala těžko uvěřitelných třicet tisíc nahrávek a těsně před jeho předčasným skonem už to bylo závratných sto tisíc titulů.

Canned Heat Blues

Coby zpěvák měl Bob Hite první profesionální vystoupení ve dvaceti letech s místním Jug Bandem. O dva roky později v Los Angeles s Alanem „Blind Owl“ Wilsonem, Henrym Vestineem a Larrym Taylorem založili kapelu, jejíž název byl odvozen od skladby legendárního bluesmana Tommyho Johnsona Canned Heat Blues. V roce 1967 se ke kapele připojil mexičan Adolfo „Fito“ de la Parra.

Striktně autentické pojetí tradičního venkovského blues bylo pro kapelu nejprve velmi ošemetné, jelikož v polovině 60. let bylo na vrcholu Chicagské elektrické blues. Kapela to nakonec vyřešila po svém, když do svého repertoáru zařadila i pár kousků z repertoáru Muddyho Waterse. Členové Canned Heat to neměli jednoduché ani kvůli svému vzhledu typických mániček a nejednou byli vyhozeni z restaurace či lustrováni horlivými policajty. Dokonce to došlo tak daleko, že padl nápad (nakonec nerealizovaný) přestěhovat se do Londýna a do USA pouze létat na koncerty.

Velký úspěch kapely Canned Heat se dostavil po vynikajících vystoupeních na festivalech v Monterey a Woodstocku. Tvrdošíjní hippíci hrající ryzí venkovské blues začali natáčet úspěšná alba, s nimiž absolvovali koncerty kromě USA také v Evropě, Austrálii, nebo Kanadě.

Ztráta přítele a drogová jízda vstříc smrti

Zpěvák Bob Hite, který se ve zpěvu dokonale doplňoval se skladatelem, kytaristou a foukačkářem Alanem Wilsonem, dostal kvůli své mohutné postavě o váze více než jednoho a půl metráku velmi záhy přezdívku „The Bear“. Byl duší celé kapely, avšak pracoval v úzkém tvůrčím tandemu s Alanem Wilsonem. Wilsonova sebevražda v září roku 1970 v sedmadvaceti letech s Bobem natolik silně otřásla, že už se ze ztráty největšího kamaráda nikdy nevzpamatoval a ještě více propadl drogám.

V jednom rozhovoru Hite prohlásil, že nikdy nemá dovolenou a je s Canned Heat neustále na nekonečném koncertním turné. Únik z bezesných nocí, obrovského vypětí a rovněž hlubokého stesku po kamarádovi Alanu Wilsonovi hledal „Medvěd“ v drogách. Experimentoval v podstatě se vším, co bylo tehdy dostupné na trhu. Bohužel to se mu stalo osudným 5. dubna roku 1981 poté, co se během vystoupení v klubu Palomino v North Hollywoodu předávkoval nekvalitním heroinem od neblaze proslulého dealera.

Když krátce po užití drogy upadl do bezvědomí, spoluhráči jej za kotníky odtáhli do dodávky s nadějí, že se z toho Hite vyspí. Později přivolaný lékař záchranné služby už bohužel nedokázal pomoci. Nejslavnější bělošský zpěvák venkovského blues zemřel v osmatřiceti letech. Jeho vyhlášená bluesová sbírka čítající více než sto tisíc nahrávek byla krátce po jeho smrti zčásti rozprodána a rozkradena. Ovšem jeho hlas a nebývale energický projev nebude nikdy zapomenut.