13 případů, kdy (ne)můžete ušetřit za nahrávací studio

1. Bicí souprava

Bubny jsou hodně komplexní nástroj a jejich kvalitní záznam vyžaduje nejen skvělou akustiku místnosti, ale i letité zkušenosti studiového zvukaře. Je mi líto, ale v tomto případě se moc možností k ústupkům nenabízí. Zvuk bicí soupravy platí mimo jiné za indikátor kvalitativní úrovně nahrávacího studia a do značné míry i určuje celkové vyznění nahrávky. Neobvyklý není ani přístup, kdy kapela natočí bicí na profesionálním pracovišti a zbytek si zaznamená svépomocí nebo v levnějším studiu. Můžete ale ušetřit drahý čas tím, že si vezmete do studia nové blány a vhodné (spíš tišší) činely a že se naučíte adekvátně naladit a tlumit své bubny.

Nemůžete-li si dovolit kvalitní studiové služby a rozhodnete se nahrávat doma, zvolte alespoň vhodný prostor. Vyvarujte se zejména čtvercových místností, nízkých stropů, hladkých a velkých ploch a stěn, výklenků (mohou rezonovat), skla, oceli a betonu ve větších plochách. Zároveň ale nenahrávejte ani v prostorech kompletně obložených molitanem, jehlánky, kobercem. Tyto materiály jsou mrtvé, nečitelné a dunící.

Ideální je nějaká dřevěná stodola, klub nebo větší obdélníkový pokoj, který je co nejvíce zařízený. Vhodnou výplní místnosti jsou například závěsy, knihovny, polstrovaný nábytek, případně balíky slámy. Bicí soupravu pokud možno nestavte do rohu místnosti, sčítají se tam rezonance protilehlých ploch.

2. Basová kytara

Na rozdíl od bicí soupravy je baskytara vhodným adeptem na dobře použitelný náběr spáchaný v neprofesionálním prostředí. Stačí vám k tomu kvalitní zvukovka s nástrojovým vstupem. Pokud ale máte možnost půjčit si kvalitnější předzesilovač, tím lépe.

Je potřeba dát si pozor, aby byl zvuk co nejčistší, měl výraznou srozumitelnost a hranu (transienty). Ideálně na nástroji nezatahujte clonu a udělejte zvuk o trochu ostřejší, než se vám líbí. Pro zvukaře nebude problém váš zvuk posléze jakkoliv zakulatit nebo zkreslit. Ale vrátit mu čitelnost, kterou může pro prosazení v celku potřebovat, je už obtížné. Vyvarujte se také použití kompresoru, pakliže skutečně nevíte, jak a proč ho správně nastavit. Stejně tak můžete odložit použití modulačních efektů a zkreslení. Nechat veškeré úpravy na postprodukci je vždy jistější.

Ve studiu následně nebude problém ani provést reamping, tj. možnost dodatečně váš zaznamenaný signál poslat do basové aparatury a nahrát ho třeba přes mikrofony umístěné před reproduktorem.

Doporučují se samozřejmě nové struny a seřízený nástroj. Je velmi důležité dát si před nahráváním péči s laděním basy – bude lepší ladit kromě prázdných strun i v některých polohách. Ručička ladičky u prázdných strun bude pravděpodobně oscilovat kolem nuly a vy nástroj raději zkuste nechat lehounce pod tónem. V praxi bývají basové stopy často trochu nadladěné, což je způsobeno nejen technikou hry, ale i tloušťkou basových strun, jak se ohýbají o pražce.

3. Elektrické kytary

I tady platí, že použitelný záznam svépomocí není nic neobvyklého. V nahrávacím studiu vám ale technik nebo producent kromě vhodně zvoleného řetězce efektů ohlídá i ladění, rytmus, dynamiku a nastavení zvuku. Kytara je ovšem zároveň jeden z nástrojů, kde téměř nelze dolaďovat dodatečně – a slušně intonující kytary jsou jedna z nejnáročnějších disciplín.

Můžete jít cestou softwarových nástrojů a simulací, ty jsou dnes už na slušné úrovni. Můžete použít i hardware nástroje, jako například Kemper či nějaký jeho ekvivalent. Můžete nahrát kytary přímo do zvukovky a až ve studiu je dodatečně reampovat.

Pokud chcete jít osvědčenou tradiční cestou, budete potřebovat kvalitní zesilovač a reproduktor. Umístíte-li nějaký dynamický mikrofon (klasikou je třeba Shure SM 57) přímo k reproduktoru, špatná akustika místnosti se projeví jen minimálně. Můžete si hrát i s umístěním mikrofonu v poli reproduktoru, má to významný vliv na barvu.

Snažte se také vyvarovat používání prostorových efektů už při natáčení (reverb, delay) pakliže k tomu nemáte dobrý důvod (například pro specifický charakter zvuku nebo pro pocit ze hry). V kontextu mixu může být mnoho věcí jinak a vaše nastavení/preset/zvuk efektu se může začít jevit jako nevhodný, ale nebude už cesty zpět. Nehledě na to, že v mixu můžete dostat například krásný stereo delay a půjde pracovat v čase z jeho parametry i pozicí ve stereobrazu.

Pozor i na příliš velké zkreslení – příliš velký highgain ztrácí hranu a údernost, zvuk se zahltí do sebe a máte po nářezu. Zbyde vám jen huhel s opačným efektem. Přikreslit lze dodatečně, naopak ale nikoliv. V domácích podmínkách se vyvarujte i dynamickým efektům (kompresor, limiter).

A poslední věc: všechny krabičky, které zrovna nepoužíváte, vypojte z řetězce a používejte co nejkratší, kvalitní kabely. Pokud už efekty souběžně musíte používat, doporučuji kvalitní buffer pedál.

4. Strunné drnkací nástroje

Nástroje, jako jsou akustické kytary, ukulele, mandoliny, banja a podobně, mají často nějaký interní snímací systém, který je určený pro živou produkci. Pro studiové použití to ale nebývá optimální volba, neboť zvuk těchto zařízení (zejména piezzo snímačů) zní uměle, nepřirozeně, mnohdy drátěně a ploše. Proto se strunné nástroje ve studiu nahrávají na vhodný mikrofon nebo stereo technikou na pár mikrofonů umístěných v potřebné vzdálenosti. Barva a detail náběru jsou pak dány mimo jiné právě polohou a vzdáleností. Nevhodná místnost se na tom projevuje v takové míře, nakolik citlivé mikrofony máme a jak daleko od zdroje zvuku jsme.

Tyto instrumenty je možné vcelku slušně nabrat i svépomocně, ale je to mnohem náročnější než u elektrických strunných nástrojů. Proto bych se spíše přikláněl svěřit nahrávání profesionálům ve vhodném prostředí, zejména bude-li nástroj v celkové kompozici hrát dominantní roli.

Jestli přesto zvolíte vlastní cestu, hlídejte si zejména ladění a cizopasné ruchy, jako je šoupání prstů po pletených strunách, dupání a bouchání ruky nebo trsátka o ozvučnici nebo také slyšitelný dech hráče.

Oblíbenou polohou mikrofonů jsou zejména dvanáctý pražec (oktáva), místo kousek před kobylkou/struníkem (pozor na bučení přímo u rezonančního otvoru), poloha nad hráčem či kdekoliv před ním, v prostoru, kam nástroj vyzařuje.

5. Klávesové nástroje

Stran analogových klávesových nástrojů, jak jsou Fender Rhodes, Moog, tranzistorových či elektromechanických varhan (Farfisa, Vox, Hammond a další) je situace podobná jako u elektrických kytar.

Moderní digitální klávesové nástroje lze doma nahrávat poměrně snadno, kabelem přímo do zvukovky, ideálně stereo. Prostředí se neprojeví vůbec. Doporučuji vypnout interní reverb a nechat to až na mix. Navíc se nabízí i souběžný záznam pomocí midi rozhraní. Ten nám nabízí obrovský postprodukční prostor pro změny aranží, opravy chyb, úpravy dynamiky, či dokonce volbu jiného zvuku.

Akustická pianina i křídla jsou nástroje, které hrají s místností (stejně tak samozřejmě i cembalo, kostelní varhany, harmonium, spinet a jiné). Každý ladič vám řekne, že nástroj seřizuje s ohledem na prostor, kde bude hrát. Je možné provést kontaktnější mikrofonní náběr (např. zeshora v ozvučnici), což by v domácích podmínkách s určitými kompromisy nemusel být takový problém. Bude to charakterem ostřejší, ucinkanější zvuk, vhodný spíš do populární hudby, kde bývá piano zasazeno v hustší aranži.

Chcete-li ale dosáhnout komplexnějšího obrazu klavíru, charakterem vhodného spíš do klasické hudby nebo jazzu, s místností se pracuje víc. Tady bych určitě doporučil svěřit záznam odborníkovi, ve vhodném prostředí s adekvátní technikou.

Zmínil bych ještě akordeon. Ten se zpravidla snímá na dva mikrofony, z menší až střední vzdálenosti. Tady se nám špatná místnost sice může projevit, ale podle mého názoru je situace dost podobná jako u nahrávání dechových nástrojů, viz níže. Vzhledem k charakteru nástroje nemusí být domácí podmínky až takový problém.

6. Dechové nástroje

Tady je to skutečně případ od případu, ale většina dechových nástrojů snese náběr i za méně vhodných podmínek. Za prvé je možné je brát i relativně zblízka, za druhé záznam z větší dálky s přiznaným dozvukem může i v horší místnosti přidat určitou špínu, která někdy zní i docela sexy. Přístup se bude lišit podle žánru a záměru, ale dechy zkrátka poskytují poměrně velký prostor pro experimenty.

7. Smyčcové nástroje

Zatímco dechovým nástrojům může mírný dozvuk malého neošetřeného prostoru za určitých okolností i slušet, u smyčcových nástrojů je to podle mě podstatně horší. Jsme zvyklí vnímat smyčce velmi čisté a hladké, případně s jemným charakterem dozvuku koncertního sálu. Navíc znějí lépe/přirozeněji při snímání z větší vzdálenosti, a to i v případě kontrabasu hraného pizzicato (záznam a mix kontrabasu patří k jedné z nejnáročnějších disciplín).

Kdybych měl doporučit nahrávání těchto nástrojů mimo vhodné prostory (nahrávací studio, či dobrý koncertní sál), musel bych se dost ošívat. Velký význam zde bohužel hraje také správná volba kvalitních mikrofonů. Jsou ale žánry, jako například gypsy jazz, alternativa či country, kde si to za určitých podmínek dokážu představit i svépomocí.

Úmyslně opomíjím elektrické smyčcové nástroje. U těch je to podobně jako s elektrickými kytarami, což již bylo řečeno.

8. Perkuse

U ručních perkusí je situace zpravidla podstatně méně komplikovaná než třeba u celé bicí soupravy a s trochou štěstí to můžete zvládnout sami. Je dobré mít mikrofon, který má čisté a detailní výšky. Často se používají malomembránové kondenzátorové mikrofony. V případě congas, bongas, djembe, cajonu a podobně budete potřebovat ideálně pár mikrofonů (ale není to nutně pravidlem) a umístíte je seshora (zepředu) i zespodu (zezadu). Pozor na otočenou polaritu, aby se vám signál neodečítal!

Místnost by ve většině případů neměla mít dlouhý výrazný dozvuk, někde to však může být žádoucí. Máte-li možnost, dejte za sebe paravan.

9. Zpěv

Zpěv je zpravidla v popředí zájmu posluchače, a tak extrémně záleží na tom, jak bude znít. V nahrávacích studiích bývá optimální akustika a škála mikrofonů/předzesilovačů pro volbu toho pravého pro charakter vašeho hlasu.

Rozhodnete-li se pro svépomocné řešení, ohlídejte si pár věcí: výrazné retnice a sykavky (pomůže popfiltr či změna pozice vůči mikrofonu), dále ruchy, dupání, šustění, mlaskání a přeslech ze sluchátek.

Ideálně za svoje záda umístěte paravan či alespoň nějakou matraci nebo plný, otevřený šatník. Na trhu s akustickými potřebami jsou půlkruhové paravánky obepínající mikrofon, ty však pro tento účel spíš nedoporučuji. Když už, tak spíš na mluvené slovo.

Máte-li problém s intonací, zkuste si jinak namíchat poslech nebo sundat jedno sluchátko (pozor ale na zmiňované přeslechy!).

Máte-li špatně ošetřenou místnost stran akustiky, bude vhodnější volbou spíš kvalitní dynamický mikrofon než kondenzátorový. To je ovšem obecná zásada, kterou se řiďte nejen u nahrávání zpěvů.

10. Editace

Jestli je něco, co má opodstatněný smysl zpracovávat mimo studio, jsou to právě editace – víte-li, kudy do toho. Samozřejmě záleží na jejich potřebném rozsahu. Jsou projekty, kde nejsou editační zásahy potřeba vůbec, a také jsou projekty, kde úpravy časově zaberou násobky doby prosezené u mixu.

Vždy je třeba zvážit, zda se vyplatí přenášení projektu či dokonce exporty stop, pakliže vaše DAW není kompatibilní s tím, do kterého byl pořízen záznam.

V našem nahrávacím studiu například obvykle můj dvorní producent v náročnějších případech stáhne po nahrávací etapě projekt k sobě domů. V klidu pak nachystá projekt k mixu a klient nemusí platit navíc taxu studia za tyto práce.

Co si ale představit pod pojmem editace? Jsou to postprodukční opravy, jako je výběr nejlepších částí z variant náběrů, jejich sestřih do finálních stop, dále pak rovnání rytmických nepřesností nebo dolaďování intonačně slabých míst.

11. Produkce mimo studio

Když se budete zabývat nevhodnou aranží, novými nápady a sofistikovanější harmonizací až ve studiu, může vás to přijít pěkně draho. Jistě má smysl brát s sebou na nahrávání producenta, ale ještě významnější efekt může přinést nějaká společná rozvaha a aranžovací schůzka předem. Nejde jen o čas, který ve studiu promrháte úpravami, ale i o čas, který budete potřebovat k nácviku změn. Takže zvažujete-li pohled z venčí v podobě přizvání producenta, nenechávejte to na poslední chvíli.

12. Mix a mastering

V dnešní době, kdy i relativně levná nahrávací technika přináší slušné výsledky (je-li v dobrých rukou) a možnosti softwarových úprav jsou obrovské, se největší těžiště péče přesouvá stále více k mixu. Mnoho věcí se dá zachránit a povýšit právě v této fázi. Jste-li nuceni kvůli rozpočtu řešit nahrávání svépomocí, svěřte alespoň mix zkušenému odborníkovi – nikdy ne naopak, to už smysl nedává.

Ostřílený studiový zvukař bude rychlý a dokáže správně sledovat vaší vizi. (Úmyslně píšu studiový, zvučit koncerty a míchat ve studiu jsou dost rozdílné přístupy a mají odlišná specifika a úskalí. Jsou zvukaři, kteří se věnují se skvělými výsledky obojímu, ale většinou jsou primárně specializovaní na jednu z těchto disciplín). Další věc je, že bude mít k dispozici profesionálně vyřešený poslech a akustiku režie. Neříká-li vám váš domácí poslech pravdu, jen obtížně dosáhnete dobrých výsledků.

Pokud si s tím ale i tak chcete hrát sami, oslovte profesionála alespoň se žádostí o zpětnou vazbu. Pár dobře cílených podnětů může vaši práci významně posunout a většina profesionálů vám za nějakou malou odměnu ráda vyhoví.

A ještě jedna věc: pozor na slepé následování tutoriálů, zobecňování postupů a používání pluginů, aniž skutečně víte, co dělají, jak se nastavují a proč je právě teď potřebujete použít. Méně je mnohdy více a už jsem slyšel řadu prací pokažených právě nadšeneckým nadužíváním nevhodně zvolených efektů. V téhle práci je každý případ jiný, osobitý a záleží na kontextu celého organizmu. Důležité je umět naslouchat, vnímat, porovnávat, vyhodnocovat a rozhodovat se.

O masteringu platí to co o mixu, ale desetinásobně. Přesto že „mastering“ dnes nabízí kdekdo (včetně algoritmů na internetu), pravda je taková, že skutečně zasvěcených mistrů v tomhle oboru je u nás hrstka. Zvládnout tuto specializaci vyžaduje kromě talentu i mnoho let intenzivní praxe v mixování. Navíc pak už není žádná možnost nápravy. Mastering je poslední článek na cestě k posluchači.

Zmíněné internetové služby, které jsou dnes hojně k dispozici, mohou nabídnout přijatelný výsledek, ale často nemusí. Slyšel jsem i výstupy, kde naopak uškodily. Hrubá paušalizace a uniformita, u které chybí citlivá osobnost, chápající materiál a jeho specifika, může zavádět na mnohá scestí.

13. Cenová politika

Je mnoho nahrávacích studií s různými sazbami. Jejich cenová politika se odvíjí od několika faktorů: lokalita, provozní náklady (rozdíl je, pokud je studio v nájmu, nebo jde-li o vlastní nemovitost), cena vybavení, zkušenosti a renomé. Dražší vybavení a skvělá akustika nabízejí dozajista větší svobodu a méně práce při postprodukci, mnohdy i určité kouzlo v detailech, ale může to být v poměrně dost subtilní rovině. I profesionální zvukaři se často v takzvaných „slepých testech“ mýlí a nerozeznají správné verze na různě drahé komponenty.

Lidský faktor má stále největší vliv. Znám mnoho kolegů, kteří točí na průměrnou výbavu a jejich výsledky mnohdy válcují výstupy z těch nejdražších a nejlépe vybavených studií. Jak je to možné? Důvody jsou péče, zkušenosti a zdatnost v mixu, v masteringu a v neposlední řadě vkus, čili pochopení materiálu.

Před pár lety jsem spolupracoval s producentem a zvukovým technikem Jerrym Boysem, držitelem několika Grammy, který dělal s velkou řadou těch největších jmen světové populární hudby (kdo si ho najdete, budete jistě překvapeni). Největším šokem pro mne tehdy bylo, že vybavení tvořené převážně z našich studiových kousků téměř vůbec neřešil. Úplně tam chyběla posedlost značkami, (některé znal, některé ne), kterou neustále vnímám v našem prostředí. Prostě vzal to, co bylo zrovna nejblíž po ruce, někam to umístil (ano, o tom už přemýšlel a poslechl si, zda líbí, nebo nelíbí) a to bylo celé. Byl maximálně soustředěný na materiál, atmosféru a celkovou vizi – technika byla druhotná.

Závěr

Na světě je plno skvělých nahrávek, které vznikly mimo nahrávací studio. Technika a prostředí mohou být podružné, ale musíte vědět, co a proč děláte. Není tedy tak důležité, kde a jak, ale s kým. Pracujte s lidmi, kteří to vědí.

Jak se tedy rozhodovat? Na základě referencí. Poslouchejte hudební výstupy od různých tvůrců, naslouchejte zkušenostem kolegů a vyhodnoťte sami, co je pro vás to pravé.