Zola Jesus potvrdila úspěšný přechod z dark wave sklepa do širšího indie světa

Pět let jsme museli čekat na nové album Zoly Jesus, americké zpěvačky s ruskými kořeny. Čekání po jejím vystoupení na festivalu Beseda u Bigbítu v roce 2018 zkrátily pouze dvě nevlastní písně, které se dostaly k posluchačům v roce 2020.

Nejprve to byl cover balady Changes původně od Black Sabbath, který se objevil na albu předělávek What Is This That Stands Before Me?  této rockové legendy. Poté zpěvačka překvapila vlastním pojetím arménské skladby Krunk, kterou věnovala lidu Náhorního Karabachu.

Nesmíme ani zapomenout na předělávku, kterou Nika Danilová, jak zní občanské jméno umělkyně, umístila na čerstvou kolekci předělávek dark ambientního mága Lustmorda. Ocitla se tak ve vybrané společnosti kapel a projektů jako Ulver, Enslaved, Ihsahn nebo Alex Hacke z Einstürzende Neubauten, zde v rámci manželského dua Hackedepicciotto. Nakonec singl Lost v den jarního slunovratu konečně předznamenal příchod šesté řadové desky Arkhon.

Už název naznačuje, co bylo myšlenkovým hnacím motorem nové desky. Arkhon znamená ve starověké řečtině „moc“ nebo „vládce“, ale má také specifickou platnost v rámci gnosticismu. „Arkonové jsou pomocníci nepravého boha vládnoucí společně našemu materiálnímu světu,“ vysvětluje v promo materiálech Danilová. „Poskvrňují lidstvo a udržují ho zkažené místo toho, aby ho nechali najít své harmonické já. Mám pocit, že žijeme v takové arkonické době; spousta negativních vlivů nás všechny nesmírně tíží,“ propojuje letos třiatřicetiletá zpěvačka starodávný princip s dnešní dobou.

Témata bolesti a temnoty se prolínají celou, více než dekádu trvající kariérou zpěvačky. Podobně jako u předchůdce Okovi, na novince snad ještě více cítíme potřebu vzepřít se pasivitě a ukázat světlo na konci tunelu. Nika/Zola už není pouze „ztracená“, ale přináší i neředěnou „touhu“, která má sílu vystřelit nás ze začarovaných kruhů až kamsi „do divočiny“.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Na předchozích albech měla Zola Jesus z velké části pod palcem každý aspekt vznikajícího díla. Tentokrát si uvědomila, že její obvyklá potřeba kontroly je pro její rozvoj spíše překážkou. A tak Arkhon přineslo do života Niky Danilové první výraznou studiovou spolupráci s dalšími muzikanty, konkrétně s producentem Randallem Dunnem (Sunn O))), Earth a další) a s bubeníkem a perkusionistou Mattem Chamberlainem, jehož rytmické mistrovství je slyšet i na albech Fiony Apple, Tori Amos, Boba Dylana, Bruce Springsteena nebo Davida Bowieho.

A je pravdou, že díky novým nápadům spoluhráčů se rukopis projektu znovu dostal do nových míst. Nečekaný groove pohání klipovku The Fall, samply slovinského lidového sboru v Lost podkreslují vyprávění o kolektivním zoufalství. Až tu a tam člověka napadne, zda už Nika není někým dočista jiným, než byla ještě před pár roky. Právě temná, garážově pojatá temná elektronika ve spojení s jejím mocným hlasem, byla totiž dřív jasným rozpoznávacím znamením projektu.

Naštěstí kotev směrem k vlastním kořenům je na Arkhon stále dostatek. Uhrančivá kompozice Desire o konci vztahu je postavená na prosté kooperaci akustického klavíru s Zoliným hlasem. Podobným způsobem funguje i Dead And Gone postavená na zvuku malého orchestru. Ta navíc znovu oživuje přirovnání Američanky k legendárním Dead Can Dance.

I přes občasný tanec na tenkém ledě má návrat Zoly Jesus na novince Arkhon pozitivní vyznění. A to i díky množství energie, které z desítky skladeb především prostřednictvím stále neodolatelného vokálního projevu autorky doslova stříká. Není načase koncertní návrat do Česka?

‎Zola Jesus – Arkhon

Sacred Bones rec., 2022, 41:57

75 %