Přejít k hlavnímu obsahu
Ve vzduchu opravdu visí hrozba | Foto: Joy-Festiwale
Ve vzduchu opravdu visí hrozba | Foto: Joy-Festiwale
Jan Hamerský - Út, 21.07.2020 - 16:00

Zařízla hygienokracie celou kulturu?

NeFestival, který měl suplovat letošní Colours of Ostrava, těsně po začátku zatrhla krajská hygiena. Mezi pořadateli i hudebníky rozhodnutí vyvolalo zděšení, rozhořčení a také vlnu účastných postů na sociálních sítích. Iniciativa Kultura v Moravskoslezském kraji už připravuje žalobu. Opravdu však diktatura hygieniků zařízla celou kulturu?

Pořadatelé kapesních Colours počítali s nanejvýš tisícem návštěvníků. Areál vyhovoval poněkud nepraktickému nařízení krajské hygienické stanice (KHS), podle něhož nesmělo být po kupě víc než pět set lidí. Prostor před pódiem byl rozparcelovaný na sektory pro zhruba sto lidí. A přesto už rozjetá akce musela být z minuty na minutu zrušena. Například Jiří V. Matýsek, který píše pro Musicserver a Full Moon, proto Pavle Svrčinové, ředitelce KHS v Ostravě, napsal otevřený dopis. Většina z těch, jejichž živobytí závisí na práci na koncertech, se s jeho pohledem nejspíš bez větších výhrad ztotožní. Podle mě ale přesto přestřelil.

Bohužel, pokud je lidské zdraví v bezprostředním ohrožení, vládne diktatura hygieny. Skončila jen karanténa. Pandemie trvá, eskalovat může kdykoliv. Obzvlášť v Moravskoslezském kraji, kde se už za Rothschilda obchodní zájmy nadřazovaly lidským životům a fárá se bez ohledu na cokoliv. Proto v současnosti každý tamní pořadatel venkovní akce riskuje, že jeho investice vyletí komínem.

Ze stejného důvodu by ale také ředitelka KHS měla umět své kroky vysvětlit a obhájit. Své poslání totiž tak docela nesplnila – ani když přistoupíme na vysvětlení, že její tým včas ochránil zdraví veřejnosti. Tatáž veřejnost totiž těžko může mít jiný dojem, než že její práva byla omezena pro nic za nic. V regionu, kde se běžně násobně překračují povolené emisní limity, jako by hygiena hrála roli prvního hned po Bohu (dosaďte si autoritu dle svého přesvědčení). Přesto ani ona nemůže argumentovat stylem: „Věřte nám, jsme odborníci,“ ani když se objevují nové případy bez souvislosti se známými ohnisky. Nezodpovídá se Bohu, ale lidem.

Část z nich už se ozvala. Mezi vzkazy KHS na chodníku před ředitelstvím vévodí „Nejste Bohové!“ Necelé dva tisíce lidí v neděli protestovaly proti zpřísněným opatřením na Masarykově náměstí. Další se ozvou už brzy. Iniciativa Kultura v Moravskoslezském kraji, k níž kromě Colours of Ostrava patří také Beats for Love nebo Shakespearovské slavnosti, už s právními zástupci konzultuje žalobu. Za ně se zcela pregnantně vyjádřila ředitelka festivalu Meat Design Karolína Skórková: „Jde nám hlavně o to, aby to opatření jednak bylo zrušeno a aby soud jasně řekl, že takhle to už nikdy v budoucnosti udělat nejde.“

Zlatá Holušová se v přímém vstupu podivuje, že lidé můžou do zoo, ale už ne na koncert, a Svrčinová si žádné pochybení nepřipouští. Trpí tím autorita KHS a hlavně úsilí zbrzdit hrozbu. Větší čočku dostal už jen bývalý semifinalista Superstar a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který se divil, že se v Ostravě nějaký hudební festival vůbec koná.

Na druhou stranu by bylo neférové zaříznutí Colours ztotožňovat s kulturou obecně. Situace v okolí Karviné je mimořádná kvůli přítomnosti největšího (a prozatím izolovaného) ohniska nákazy v zemi. Ministerstvu financí, vlastníku OKD, bylo zatěžko zastavit zbytečnou těžbu černého uhlí a vystavovat havíře téměř jisté nákaze. 

Zdaleka ne každá KHS také postupuje tak protektorsky jako ta v Ostravě. Například v Královéhradeckém, Pardubickém nebo Středočeském kraji je zatím vše při starém. Colours of Meeting v Poličce budou a stejně tak trutnovský Artu Kus nebo poděbradský KafíčkoTEK.

Pokud tedy Zlata Holušová náhlý konec NeFestivalu ztotožňuje s celou kulturou, manipuluje veřejným míněním. Je ale vedlejší, jestli takto argumentovala cíleně anebo v afektu. Ve vzduchu opravdu visí hrozba, jestli moravskoslezská hygiena náhodou nenastolila precedent.

Tagy koronavirus Colours of Ostrava Artu Kus Festival
/*1988/ Když se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, psaní byla jasná volba. V devatenácti si to rozmyslel. Přišlo mu, že to dějiny píšou příběhy. Pak zjistil, že to jsou vítězové a dal se k poraženým. Historii i tak vystudoval a tři roky ho živila, než od ní zběhl. Stalo se tak ...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY