Weather Station vytvořili uvěřitelné jazzpopové drama

Tamara Lindemann, bývalá dětská herečka a nyní frontwoman formace Weather Station, se na páté řadovce s vervou pustila do kritiky životního prostředí a vytvořila dílko plné zádumčivé atmosféry i jazzové hravosti.

Ekologická katastrofa se stala tématem již řady kapel. Weather Station se ale vymykají od ostatních svým pojetím, v němž je přehršle lidské melancholie, jemných beatů, především ale Tamařiného vokálu, který všude přítomně a upřímně tahá za srdce. Cíl je jasný a koresponduje s poselstvím, v němž se směle pouští do křížku s kapitalistickými hlavouny. Kárá je, aby nebyli lhostejní k matičce Zemi, jako ještě před nedávnem ona sama, a zpytovali svědomí.

Už otvírák Robber dá tušit, že tentokrát Weather Station nabízejí víc než indie folk na předchozích počinech. Pop s bzučivými jazzovými kudrlinkami tu rozvijí neradostnou hudební epopej. Hlavní roli má kupodivu rytmus. Metrum má znervózňující charakter, točí se kolem gradujících melodií a hrůzostrašných filmových orchestrací, jež v pravou chvíli naruší kvílivý saxofon nebo ostrá kytara coby poslové apokalyptické budoucnosti. Tamařina hlasová přítomnost vibruje i v dalších písních. Pouští se do oduševnělého falsetta, napůl zpívá, napůl promlouvá, zmateně a surreálně zároveň. Ztělesňuje jím chamtivost, dravý kapitalismus, který je tu na vině. Přitom mu ale dodává vlastní lyrické, uvěřitelné drama.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Mix jazzu, pulsující rytmiky a rádoby diskotéky jede po hlavní trati, na níž stále a beznadějně čekáte na empatii nebo vyznání lásky. Kdepak. Tahle jízda je o ztrátě, vině a sebeobviňování, přesto ale nezazní naplno. Zranitelnost tu je hmatatelná skrze verše, které tvoří tenkou hranici mezi Zemí a lidmi. Ta ale nemusí mít dlouhého trvání.

Weather Station – Ignorance

Fat Possum Records, 2021, 40:48

75 %