Vojtěch Babišta: Herectví mě naučilo pracovat s emocemi, hudba je nechává znít

Dlouho mi v hlavě vrtal text v angličtině, který vycházel z mých vlastních zkušeností. A v momentě, kdy mi Jakub představil hudební návrh, který složil, všechno do sebe zapadlo. Každý krok měl svou energii i frustraci, chvíle, kdy to nešlo, a chvíle, kdy všechno fungovalo. K tomu jsme natočili i videoklip, jehož vizuální stránka přesně vystihla představu, kterou jsem měl v hlavě, když text vznikal.

Texty si píšu průběžně. Napadají mě nečekaně – doma, venku, v autě, prostě kdekoliv. Snažím se je hned zapsat, aby se myšlenka nevytratila. Když jsem se nedávno podíval do svých poznámek, zjistil jsem, že všechny nějak souvisejí. Mají mezi sebou spojitost – vyprávějí určitý příběh. A možná je v nich základ pro celé album.

Herectví mi v tvorbě písní opravdu pomohlo – hlavně práce s emocemi a snaha o předání nějaké hlubší myšlenky. Ale také lidé kolem mě – zkušení, inspirativní, trpěliví a podporující – byli tou nejdůležitější součástí. Šli se mnou tu cestu a dali mi pocit, že v tom nejsem sám.

Everything but the Rain je pro mě hodně osobní. Je o přijetí. O tom, jak někdy musíme čelit bolesti, samotě a nejistotě – ne jako něčemu špatnému, ale jako součásti života. O tom, že někdy musíme pustit to, co už nás dál neposune, a jít dál. V tom obrazu je „déšť“ symbolem úlevy – a někdy je to právě to jediné, co chybí. I samotné datum vydání písně, 23. dubna, má pro mě hluboký význam. Když číslo 23 rozdělíte, dostanete 2 a 3 – moje datum narození. Je to pro mě metafora znovuzrození, ale skrze hudební cestu.

U druhé písně, kterou teď chystáme, je to podobné. Vychází z konkrétní emoce a momentu, který jsem prožil. Je to další střípek do celého příběhu – jiný, ale pořád vycházející ze mě.

Je to další kapitola. Další píseň. Další příběhy.