Přejít k hlavnímu obsahu
S DIV I DED jsme skládali distančně, a to ještě nebyl covid. | Foto: Ivan Krejza
S DIV I DED jsme skládali distančně, a to ještě nebyl covid. | Foto: Ivan Krejza
Jan Hamerský - St, 29.12.2021 - 08:00

Viktorie Marksová: Chtěla jsem být jako Martin Gore

Jméno své druhé kapely 2149226193bitband si Viktorie Marksová raději psala na ruku. Bylo tak složité, že jeden týden zahýbalo statistikami Bandzonu víc než CHlaPiKsXiCHteMWlKa. S DIV I DED skládala v distančním módu už léta před covidem. Teď to vypadá, že se jí v krátkém čase rozpadly nebo svým směřováním proměnily ještě další dvě kapely. Dráha zpěvačky, klávesistky a depešačky Viktorie Marksové je plná podobných fascinujících momentů. A právě o nich jsme se povídali především.

Jak ses dostala ke zpěvu a klávesám?

Táta (basák Jirka Marks, pozn. aut.) měl v devadesátkách kapelu Invalidní důchod. Jezdil s Už jsme doma a dalšími kapelami ze severské scény. Tohle jsme spolu sdíleli. Rodiče mě sice přihlásili na klavír, ale moc mě to nebavilo. Pak jsem si do toho ale začala zpívat a přišlo to samo: školní sbor na základce, propadla jsem Depeche Mode a chtěla jsem být jako Martin Gore.

Prošla jsi konzervatoří?

Vůbec. Teď se chystám k jedné lektorce zpěvu, protože techniku nemám vymakanou a chtěla bych ji pořešit. Občas slyším nějaký svoje živáky a říkám si: „Proboha, Viktorie...“

A co se týče kláves, žiješ z toho, co sis pořídila kdysi dávno v pubertě?

Jsem samouk. Jednoduchý podkresy, akordy a plochy si hraju na Korg Minilogue, ale už se snažím víc nastudovat modulace zvuků a víc si s nimi hrát.

A máš i jiný nástrojový ambice, třeba naučit se na baskytaru?

Taky to proběhlo, ale nevydržela jsem. Nedávno jsem taky vytáhla akustickou kytaru po tátovi, ale nemám moc vůli. Přitom bych si hrozně přála na ni umět. Skládalo by se mi na ni nejlíp.

Jaké bylo hraní v úplně prvních kapelách?

První kapelu jsem měla už v osmnácti, když jsem studovala na jihu Čech. Seznámila jsem se tam s bandou fanatiků do Joy Division. Zkoušeli jsme něco mezi temnějším shoegazem, punkem a post punkem. Říkali jsme si Electric. Pak přišel 2149226193bitband, minimalistický osmibitový elektro. Ten název měl na Bandzonu neskutečný úspěch (smích), ale vždycky jsem si ho musela napsat na ruku. Projekt dělal Voodoo, který teď shodou okolností dělá nějaký věci pro Hugo Toxxe. A potom přišli DIV I DED...

... kteří jsou zase dost geograficky mimo. Filip Helfštýn je z Frýdku-Místku, Aid Kid z Prahy. Kde jste se scházeli, v Olomouci?

Nescházeli jsme se a ani jsme nezkoušeli. Skládali jsme distančně, a to ještě nebyl covid. První, asi dvouhodinovou zkoušku jsme měli těsně před prvním koncertem v Café V Lese. Písničky i deska už byly hotový, na dálku jsme se je naučili, a na zkoušce jsme se jen ujistili, že to díkybohu funguje.

Byl nějaký podstatný rozdíl mezi distančním módem a běžnou kapelou?

Mělo to samý benefity. Konflikty a ponorka moc nehrozily, protože jsme se málo vídali.

A nehaprovalo, že každý měl doma jiný bedýnky?

Měli jsme hodně garážový zvuk. Kvalitu jsme moc neřešili. Celé EP Born To Sleep vzniklo v jednom pokojíčku ve Frýdku. Přijela jsem o prázdninách na deset dní, jedli jsme rajčatový salát a nahrávali.

DIV I DED jsi spoluzakládala, pak jsi z nich vypadla a zase se vrátila. Co se stalo?

Seznámili jsme se v Ostravě, kde jsem hrála s bitbandem. Filipovi se strašně líbil můj hlas, a tak mě požádal o spolupráci, která začala právě tím nahráváním ve Frýdku. Po roce hraní ale přeci jen došlo na vzájemnou ponorku. Rozloučili jsme se a do DIV I DED se vrátila Veronika Janošková, která v nich zpívala, ještě když se tak nejmenovali. Proběhlo ještě několik pokusů o comeback a zkoušky v Praze, ale nic z toho nebylo.

Zpěvaček se v DIV I DED protočilo víc. Sledovala jsi je a porovnávala se?

Trochu zpovzdálí – byla jsem ještě chvíli na plakátech –, ale ani moc ne. Měly dost podobnej styl. Myslím, že dost lidí tu změnu ani nezaregistrovalo (smích).

Po DIV I DED přišli Houpací koně. To mi přijde zvláštní, protože ty i Houpáči jste z Ústí. To jsi nejdřív musela nabrat nějaký renomé, aby si tě všimli?

Spíš neměli potřebu hledat dívčí vokály. Houpáči mě znají od malička, protože znají rodiče. To až při natáčení Desolation Peak Jirka (Jiří Imlauf, frontman kapely, pozn. aut.) začal přemýšlet, že by se mu líbily jako doprovod soulové zpěvy. Dokonce snad i sehnal dvě černošky, ale nějak to neklaplo. Nakonec mi teda napsal Honza Brambůrek. Pozval mě na zkoušku do studia, po které jsme se shodli, že nahrávat spolu by mohlo bejt fajn. Původně tam ale nebyla idea nějaké další spolupráce nebo členství v kapele.

Jaké byly poslední koncertní sezóny?

Ne moc aktivní. Sice jsme si s klukama v Houpáčích říkali, že budeme zkoušet, ve studiu a budeme strašně kreativní, ale nakonec jsme vzhledem k týhle divný době měli každej svých starostí dost. Občas jsme si někde zahráli v létě, když to šlo.

Prý snad Houpací koně úplně skončili.

Ofiko je to pauza. Jirka teď pojede sólo s věcma, který nejsou pro Koně typický. Myslím, že tím dost žije. Taky je otázka, jestli bychom nepokračovali jako trio Pavel Nepivoda, Jirka a já, čistě akusticky. Teď ale Jirka jede sólo, já zaskakuju v Audio Attaché a rozjíždíme JAF a Pavel má další dvě kapely.

A jak jsi vlastně přišla k Audio Attaché?

Jsou pod Yannick Sound, stejným labelem jako byli Houpáči, a přes něj jsme byli v kontaktu. Ve studiu nás seznámil Honza Brambůrek. Produkuje jim desku a taky s nimi hraje na basu. Napadlo nás, že bych s nimi mohla hrát, ale na to došlo teprve před měsícem, když kluci hledali záskok na synťák.

V poslední době se ti rozpadla ještě jedna kapela, projekt JAF 34, který se hodně zaobíral hudbou jako kryptoměnou. Jak ses k tomuhle dostala?

(smích) Po rozpadu DIV I DED jsem měla strašnou potřebu dál pokračovat. Psala jsem na facebookovou stránku pro muzikanty, že hledám někoho, kdo by se mnou dal dohromady kapelu, a JAF shodou okolností hledal taky. Zkusili jsme nahrát Inhale/Exhale s tím, že odehrajeme jeden koncert a JAF 34 se uzavře, ale ještě jsme se nerozpadli (smích). Jen jsme neměli v plánu mít stabilně hrající kapelu. Honza (tvůrce projektu JAF 34, pozn. aut.) si potřeboval spíš uzavřít jednu kapitolu v sobě, ale moc se s námi o ní nebavil. JAF budou pokračovat, ale pod jinou hlavičkou.

Probírali jste s ním směřování kapely, nebo si vás dirigoval?

JAF byl lídr, měl hotový písničky, ale dělal občas kompromisy. My jsme mu dali ten jeho „poslední koncert,“ ale už chceme věci dělat jinak. Přála bych si pokračovat v shoegazu a přidat víc minimalistický elektroniky. Už nesnesu jeho tendence k funky kytaře (smích). Ale upřímně, ještě jsme se k tomu nedostali.

Fungujete distančně jako v DIV I DED?

Máme zkušebnu v Praze. JAF občas něco hodí na sdílený disk a každej se do toho snaží vkládat svoje nápady, ale přijdeme s nimi do zkušebny.

Tagy Viktorie Marksová DIV I DED Houpací koně JAF 34
Jan Hamerský
/*1988/ Když se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, psaní byla jasná volba. V devatenácti si to rozmyslel. Přišlo mu, že to dějiny píšou příběhy. Pak zjistil, že to jsou vítězové a dal se k poraženým. Historii i tak vystudoval a tři roky ho živila, než od ní zběhl. Stalo se t…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY