Přejít k hlavnímu obsahu
Harman Loučka - Po, 21.04.2014 - 00:01

Tereza Rajnincová: Mikrofon je můj nástroj

Když jsem poprvé potkal Terezu Rajnincovou, zpěvačku projektu Tomislava Zvardoně, bylo jasné, že nejen umí zpívat, ale že si dává záležet jako profesionál na každém detailu. Během chystání se mile zeptala, jestli může zpívat na svůj mikrofon. Přinesla si Sennheiser e945 a v ten moment už se rýsovala krása onoho večera. Nenastal ani pouhý náznak zpětné vazby. Mimo jiné doprovází Kamila Střihavku a učí zpěv. Po koncertě jsem se optal, proč zrovna tento mikrofon. Rozpovídala se o něm s nespoutanou vášní, jakou mnohdy nevidíte ani u kytaristů rozjímajících o svých krabičkách.

Jak vůbec začala tvoje cesta s výběrem mikrofonu? Vlastně se docela divím, že jsi nešla po typickým jazzovém doporučení a la Neumann nebo Beta 87...

Už docela brzy jsem si řekla, že když zpívám, měla bych mít svůj vlastní mikrofon, stejně jako mají muzikanti svůj nástroj. A hlavně mi to přišlo prostě hygienické... No a tak jsem se o to začala zajímat, kdo na co zpívá a proč. Samozřejmě u většiny jsem přišla akorát k výsledku, že bud' žádný mikrofon nemají, nebo když už ano, tak je to SM58, nebo v lepším případě Beta 58. A to proto, že jim ho někdo doporučil.

Pak jsem se začala zajímat o to, jak vlastně takový mikrofon funguje. Vybrala jsem si podle parametrů pár mikrofonů a ty jsem si šla vyzkoušet, jak mi sednou. Vybrala jsem si v obchodě mix a bedny, které mi zapojili, nechala jsem si donést mikrofony, asi hodinu je porovnávala na nulových korekcích a pak jsem je upravovala a zjišťovala, jaký mikrofon mi nejvíc sedí a taky aby se hodil podle stylu, kterému se nejvíc věnuji. Tak zvítězil Sennheiser, protože mi nejvěrohodněji přenesl můj hlas, bez zkreslení, či nabasování...

Jací byli další kandidáti?

Zkoušela jsem Beta 58, AKG D5, D7 a ještě nějaké dva, ale ty si už nepamatuji.

Nějaký kondenzátorový handky? D5 jsou na ženské vokály super, ale spíš na vedlejší.

Nene, rozdíl mezi kondíkem a dynamikou je velký, takže jsem to nemíchala. Když chci kondík, tak vybírám z kondíku a naopak.

Máš i kondenzátor? Na jaké příležitosti?

Jo, ale ten už je starý a musím ho vyměnit. Teď ho nepoužívám, ale měla jsem ho na takové klidnější hraní, na bigbeat samozřejmě ne.

Byl pro tebe nějaký výraznější rozdíl v kardiodě (e935) a superkardiodě (e945)? Užší směrová charakterisitka, přeslechy na podiu, jiná frekvenční odezva "mimo osu"?

Samozřejmě, je pro mne důležité, aby měl mikrofon dobře odhlučněné tělo a co nejmenší náchylnost k zpětné vazbě. E945 mi přišla jasnější a ostřejší. Ale hlouběji jsem to neměla možnost zkoumat, protože na takovéto větší poznání mikrofonu je ideální mít ho na podiu s kapelou a srovnat ho v akci...

Čistě komparativně - mělas pocit, že se u superkardiody musíš nějak víc hlídat?

Ne, hlídat určitě ne.


Kolik si tak dáváš sebe do odposlechů? Co potřebuješ jiného slyšet?

To je výborná otázka! No, kupodivu, zjistila jsem, že se dávám do odposlechu většinou o hodně míň, než jiné zpěvačky. Ale vyhovuje mi to. Nemám ráda, když to na mě řve. Asi mám nějaké citlivé uši. A co ostatního si dávám do odposlechu? No, to záleží na prostoru a tím pádem, koho v kapele neslyším. Většinou to je tak, že čím větší podium, tím míň je slyšet nástroje, tak do odposlechu si dávám piano. Když je potřeba, tak kytaru, ale ostatní všechno slyším. A poměrově? Tak nějak, aby to bylo kompaktní a slyšela jsem všechno zřetelně. Obecně jsem spíš zastánce "čím menší bordel na podiu, tím líp".

Jaký na to má vliv role v kapele (lead/back vox)?

U obou se dávám asi míň, ale největší rozdíl je v tom, že na back voc je většinou míň času a to o hodně, takže si nemůžu upravit poměry podle mých představ.

U Kamila stojíš vedle bicích, nervou ti ty činely uši?

Občas jo, ale tak to prostě je a je potřeba pokora. A hlavně, snažím se moc nezatězovat věcmi, které nemůžu změnit. Taky záleží na daném bubeníkovi, jestli po prosbě vyjde vstříc a bere ohled, nebo ne...

Co proximity efekt, ovlivnil nějak tvůj výběr mikrofonu? Třeba bluesáci právě kvůli proximity spíš šáhnou po SM58, jakožto součásti kreativního prvku vůči hlasu.

Myslím si, že tady jde hodně o vkus a styl hudby, který člověk dělá. Třeba do bigbeatu je to super, ale do hudby, kterou dělám já, mi to přijde zbytečné.

Z jaké vzdálenosti do mikrofonu zpíváš? Reguluješ si nějak dynamiku pozicí vůči mikrofonu?

Tak to je přece jasné, to by se zvukař mohl pak zbláznit. Většinou jsem na piano dost kontaktní a pak, čím víc do toho jdu, tak se snažím ho oddalovat, aby to nekreslilo. A taky v těch tišších pasážích, čím je mikrofon blíž, bere hlas víc barevně.

Na to máme dynamické kompresory...

No jo, ale je dobré, když nad zpěvem má kontrolu hlavně zpěvák, ví co dělá a jak to zní! Samozřejmě pak si dopomáhat je v pořádku, ale hlavní kontrola by měla jít od zpěváka.

Jak tě to ovlivňuje, když je zpěv v odposlechu, třeba jenom lehce, zakomprimovaný?

He, tak mám míň práce. Ale v podstatě jsem dost přizpůsobivý člověk, tak se pohybem micu snažím přizpůsobit zvuku, jak je potřeba.

Máš na závěr ještě nějaký tip pro zpěváky?

Tak hlavně bych doporučila, aby si vyzkoušeli víc mikrofonů a naučili se poslouchat i jemné nuance a rozdíly. To je dost důležité, protože spousta zpěváků vlastně ani neslyší rozdíl, a to je ten problém...

Tagy Tereza Rajnincová zpěv
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY