Přejít k hlavnímu obsahu
Steel Panther vydali už lepší desky a On The Prowl je v podstatě jen jakousi recyklací, která úplně neurazí, ale ani nenadchne. | Foto: Markus Felix (Wikimedia Commons)
Steel Panther vydali už lepší desky a On The Prowl je v podstatě jen jakousi recyklací, která úplně neurazí, ale ani nenadchne. | Foto: Markus Felix (Wikimedia Commons)
Petr Adamík -

Steel Panther začínají omílat stejný vtip

Americká glamová parta Steel Panther oslavující osmdesátá léta se svým typicky přidrzlým humorem, který nemusí sedět každému, znovu zasahuje. Jejich nové album On The Prowl je přesně takové, jaké lze od této čtveřice očekávat. Občas vtipné, občas trapné, místy nabídne zajímavé nápady, jindy je zase úplné kýče.

Kapelu nedávno opustil zakládající člen, baskytarista Lexxi Foxx. I přesto, že dle slov kapely bylo těžké jej nahradit, našli ostatní členové ideální zastoupení v Joe Lesterovi, přezdívaném Spyder. Ten je dlouholetým přítelem kapely, v minulosti již za Foxxe zaskakoval a s kytaristou Satchelem se dříve sešel ve Van Halen tribute uskupení zvaném Atomic Punks.

Otvírákem je chytlavá Never Too Late (To Get Some Pussy Tonight), kterou rozehrává syntezátorový úvod, aby následně vyústila v totální osmdesátkovou záležitost s výrazným riffem a nosným refrénem. Podobný nádech má také Friends With Benefits. Steel Panther není nic svaté, a tak třeba v hudebně podprůměrné Magical Vagina nepřekvapí bohatým sexuálním obsahem, kdy nešetří nejapnými až lacinými poznámkami.

Po vcelku nevýrazných kouscích On Your Instagram a Put My Money Where Your Mouth Is pobaví nostalgicky laděná 1987. Druhý singl z desky oplývá legračními hláškami typu „Appetite For Destruction blowing us all away/Poison looking so damned good I wondered if I was gay.“ (Appetite For Destruction nás všechny odrovnalo/Poison vypadali zatraceně dobře a já přemýšlel, jestli nejsem gay). Muzika koresponduje s náladou textu a třešničkou na pomyslném dortu je pak závěrečný, nefalšovaný 80's přechod na bicí.

Stejně dobře se toto kapele daří kombinovat i v „poisonovské“ baladě Ain't Dead Yet. Vypíchněme ještě nefalšovaný heavymetalový kousek Teleporter nebo Is My Dick Enough, což je po textové stránce sice absolutní kravina, ale po té instrumentální ji pěkně okořenil hostující Dweezil Zappa.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Když Steel Panther vydali v roce 2009 album Feel The Steel, vzbudili vcelku velkou pozornost. Parodie na hair metalovou éru se ujala, ale nikdo asi netušil, že by mohla vydržet déle. A hle, dnes už mají na kontě šesté album. Pravdou je, že témata se pomalu ale jistě vyčerpávají a začíná být jasné, že nelze do nekonečna hrát pořád tu samou hru.

Steel Panther vydali už lepší desky a On The Prowl je v podstatě jen jakousi recyklací, která úplně neurazí (teda, někoho možná ano), ale ani nenadchne. Může se zdát, že jejich písně jsou hloupé a jednoduché, ale opak je pravdou. Jsou zde i dosti propracované pasáže, u kterých je vyžadován jistý stupeň muzikálnosti. Dokáží ale příště nabídnout ještě něco nového?

Steel Panther - On The Prowl

Steel Panther – On The Prowl

Steel Panther, 00:47:27

glam/hair/comedy metal

60 %

Tagy Steel Panther Recenze alb

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Petr Adamík
V roce 1999 jsem spoluzakládal punk'n'rollovou kapelu Degradace, se kterou to táhnu dodnes. Již několik let pracuji v hudebninách Hudební Svět a před nějakým časem jsem se ke všemu rozhodl, že bych chtěl o muzice i psát (Rock…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY