Song proti podovolenkové frustraci

Zpracovávání pocitů po dovolené při návratu do práce se může v kontextu dnešní doby zdát jako problém prvního světa, existuje však něco, čemu se říká podovolenková frustrace a trpí jí čím dál tím více lidí. Osvědčeným tipem na její léčbu je prý například naplánovat si před návratem z dovolené dovolenou další…

Work-life balance je pro nás alfa a omega. Oba máme děti a své práce, takže abychom mohli být fresh a ještě k tomu tvořit hudbu, musíme to mít srovnané a hlavu perfektně vyčištěnou. Tohle téma se asi i proto tak nějak přirozeně stalo ústředním motivem nového singlu, který však začal vznikat už asi před 6 lety.

Nahrávání na cestách

MAREK: Začalo to tak, že jsem v roce 2016 k narozeninám od kamarádů dostal synťák Roland JU06. Hned jsem ho otevřel, asi hodinu si s ním hrál a navrstvil 3 různé melodické linky přes sebe. Bylo to inspirativní, ale chybělo tam trochu toho života, tak jsem vzal kytaru a dohrál tam celkem hopsavý kytarový riff. Do tracku jsem zakomponoval také hodně zvuků a ruchů, které jsem nasbíral na svých cestách. Vždy sebou vozím nějaké kapesní nahrávadlo, kdysi stařičký Roland Edirol a nyní novější a lepší rekordér ZOOM H2. Zaznamenávám zvuky, které mě zaujmou a tyto zvuky poté používáme podle potřeby v našich skladbách. Někdy tak, jak byly nahrané, jindy zefektované k nepoznání. Ve Travel To Love Home je jich asi nejvíc z Itálie. Můžete tam slyšet ruchy z římských uliček, charakteristický zvuk sirény tamní ambulance nebo bambusovou zvonkohru z Gavignana, která byla nasamplována a následně použita jako hlavní motiv v intru.

Cesta za lepším beatem

FANDA: Song už byl pak po instrumentální stránce téměř hotov a dost dlouho ležel v šuplíku. Po nějakém čase jsme si říkali, že bysme ho mohli oživit. Začali jsme testovat jiné beaty. Zkoušeli jsme, co udělá víc perkusivní a kovový zvuk, indická tabla a další nasamplované zvuky z nahrávek z cest. Fungovalo to. Potom to ještě chtělo trošku oživit kytary a tak jsme poprosili Petra Charouzka z Paperback music, který nám s tím pomohl. Song opět ulehl do šuplíku a čekal na svůj čas, než se najde vhodný zpěvák či zpěvačka.

Jelikož i text vznikl v Itálii, uvažovali jsme, jestli do bridge nepozvat nějakého italského rappera. Něco jsme tam zkoušeli, ale nefungovalo to. Rozhodli jsme se proto, že se v tracku bude prostě zpívat. Mára sice zpívá, ale do tohoto songu to nesedlo a tak jsme vsadili opět na Annamárii d´Almeidu, která už jednou stála za mikrofonem našeho singlu Lazy Party. Any byla hodně vytížená, protože se teď věnuje hraní ve své kapele The Brownies, připravuje svojí vlastní desku a figuruje mimo jiné také jako vokalistka v projektu D.Y.K., ale udělala si na nás čas a jako správná profesionálka vystřihla svůj part za jeden večer ve studiu.

Nutno podotknout, že při nahrávání vokálu s Any jsme zjistili, že track budeme muset transponovat. Což v pokročilé fázi produkce, kdy spoustu věcí máte nahraných jako audio, nikoli midi, je zlým snem každého producenta. Aby toho nebylo málo, tak kromě transpozice jsme se rozhodli track zrychlit o 8 BPM… Prostě paráda. Něco se tedy přehrálo, někde se zkrátka jen podladilo a zrychlilo v DAW a bylo to celkem ready, ale pořád tomu ještě trošku chybělo. Domluvili jsme se proto s kamarádem Davidem Vanerem, který do tracku nahrál živé bicí, které jsme použili jako podklad k již hotovému beatu, zejména hajtky a činely.

Zbývalo už jen track finálně smíchat – tady věříme sobě (Fandovi) – a zmasterovat. Po odeslání na master vylezlo z tracku ještě několik věcí, které bylo potřeba v mixu upravit. Nakonec finální master obstaral Ecson Waldes, který zachoval původní „špinavý“ sound a dokázal zpevnit basy a zároveň udržet lehkost celého tracku.

No a ty naše cesty?

MAREK: Většinou v rámci psychoterapie jezdím na méně tradiční místa a snažím se splynout s místními. V Teheránu jsme třeba ráno stáli dlouhou frontu na beraní oči a mozek, v Kazachstánu jsme přepili pasáky ovcí asi o 6 velkých teplých vodek, v Indii jsme zase hráli na kytaru „Kdyby tady byla taková panenka“ na nástupišti vlaku…Ne nadarmo se říká, že díky pobytu na vzdáleném místě poznáte daleko víc sebe a svou kulturu: Vážíte si daleko více toho, co máte a jste otevřeni změnám a novým věcem. Však se mrkněte na naše lyric video.

Netradičním způsobem pak vznikl cover k novému singlu. Řekli jsme si, že náš styl tvorby připodobníme k malování obrazu. Jeden něco nahodí, druhý doplní, pak to někam ohne, druhý mu to celé přetře válečkem. Výsledkem je obraz, který jsme namalovali na bílé plátno v ateliéru a který nám vlastně docela připomíná cestování a exotiku. Ten poté spolu s pózující Annamárií nafotila Adéla Havelková a stal se vizuálem celého tracku.

Pracujete svými skladbami taky proti nějakému typu frustrace, ať už podovolenkové, nebo jiné? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.