Prestige/Glory: Jak jsem stvořil instrumentálku s nejdivnějším názvem
Všechno jsem si udělal sám – složil, nahrál, produkoval i zmixoval. A k tomu stíhám triatlon, školu a trénink hry na kytaru několik hodin denně. Možná to zní jako šílenství, ale právě tak vznikl můj nový singl Prestige/Glory. V tomhle textu vám chci ukázat, co všechno za touhle skladbou je – nejen po hudební stránce, ale i lidsky. Protože hudba je moje vášeň, která se zrodila tam, kde bych ji ještě před pár lety vůbec nečekal.
Můj nový singl Prestige/Glory vznikl celý v pohodlí mého domova – skládání, nahrávání, produkce, mix, mastering. Jaké to je dělat si to všechno sám, když jste student, který zároveň trénuje triatlon? Jo, asi zním jako blázen. Všechno, co jsem si v životě vybral, že mě baví, jsou ty nejvíc časově náročné věci. A ještě k tomu věci, které jsem jako malý fakt nesnášel. Běh? Ne. Plavání? Taky ne. Hudební nástroj? Ani náhodou.
Ale člověk se mění. Co se naopak moc nezměnilo, je můj hudební vkus. Od dětství jsem poslouchal tvrdou hudbu – hard rock, metal. Přivedli mě k ní táta a brácha. A za to jim děkuju. Ve čtrnácti jsem začal hrát na elektrickou kytaru. A to už byl konec – zamiloval jsem se do toho.
Trénoval jsem pořád víc. Učil jsem se techniky jako sweep picking nebo rychlý alternate picking. Jenže to začalo být až moc. Šel jsem do toho moc rychle. V podcastu Riffhard to řekli výstižně: každý, kdo to s kytarou myslí vážně, si projde zánětem šlach, ale já do toho šel v plné palbě i se syndromem karpálního tunelu a podvrtnutým zápěstím…
A pak přišel další zlom: šest strun mi nestačilo. Tak jsem si koupil první sedmistrunnou kytaru. Začal jsem skládat riffy a dávat je na YouTube. Když se ohlédnu zpátky, vidím, že jsem za relativně krátkou dobu urazil dlouhou cestu.
Zrod Prestige/Glory
Všechno začalo jako nevinný nápad – riff, který se mi fakt líbil. Nahrál jsem ho a postnul na sítě. Přišel mi jako jeden z mých lepších, ale pořád mu něco chybělo. Řekl jsem si: co kdyby mi poradil někdo zkušenější?
Domluvil jsem si rychlou lekci s Ianem Wayem – a trefil se naprosto přesně. Řekl mi, co tomu chybí. Za deset minut jsem měl nový riff, se kterým jsem byl konečně spokojený. Dokonce jsem ho začal mít fakt rád. Tomu se říká pokrok!
Začal jsem pracovat na dalších částech skladby. Nechtěl jsem, aby to skončilo jako „riffový salát“, takže jsem se snažil zachovat rytmický motiv a sjednotit strukturu. Ale pak přišel nápad století. Samozřejmě, že ne bezbolestně…
Řekl jsem si: zmoduluju část skladby do duru, přidám pitch shifting – a bude to pecka! Jenže tím jsem rozbil kontinuitu. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem z té dur části udělal rytmicky identickou pasáž, ale v mollu. Tu jsem pak použil jako první sloku. Výsledkem je, že obě sloky i hlavní riff jsou propojené, díky téměř identickému harmonickému kontextu.
Produkce a mix
Píšu a nahrávám zároveň – ten proces mám propojený. Pak přišla fáze produkce: vrstvy, vrstvy, vrstvy. Různé nástroje v pozadí, práce se zvukem. Pohrál jsem si s tím dost. Do budoucna bych rád přidal i orchestraci, ale zatím nechci moc spoilerovat. :D
Mix mi zabral hodně času, ale naučil jsem se při tom spoustu věcí. Fakt hodně. Tento mix je zatím můj nejlepší. Dokonce i podle mě „tlačí“.
Kytarový tón je složen ze tří částí a pouze ze dvou nahrávek (dvě nahrávky pro double track, které jsou rozdělené do tří různých vrstev, což je ve výsledku šest). Cennou zpětnou vazbu mi dal třeba Josef Stráník z kapely Seeing Things, kterému moc děkuju.
Je pro mě důležité zmínit, že songwriting, produkce a mixing u mě nejsou oddělené fáze. Vše se prolíná – jen se v danou chvíli soustředím víc na jednu oblast. Mastering už pak byl rychlý. A vydal jsem to! Prestige/Glory vyšlo právě dnes, v pátek 23. května 2025.
Když se do toho ponoříš…
Celý proces mi trval asi měsíc a půl. Trénink na kytaru beru odděleně od skládání – hraju denně 3–4 hodiny, cíleně a s plánem. K tomu dva triatlonové tréninky (většinou 1–2 hodiny), škola a taky snaha o marketing své tvorby. Jo, je to hodně. Ale takhle to mám rád.
Nepíšu to, abych se pochlubil. Chci ukázat, že to jde. Chci inspirovat lidi, kteří jsou třeba tam, kde jsem byl já před pár lety. Hudbu jde dělat sám, z domova, i bez drahého studia. Stačí se pořád vzdělávat a přestat si říkat „nemám čas“.
A co dál?
Brzy vyjde i videoklip. A už pracuju na dalších instrumentálkách!
Jo – a málem bych zapomněl. Proč ten název Prestige/Glory? Nemohl jsem se rozhodnout, kterou z těch dvou variant zvolit. A tak jsem je prostě spojil. Prestige lomeno Glory. Jo, je to zvláštní. Ale to jsem prostě já. :D
Jakým způsobem tvoříte a přemýšlíte o hudbě vy? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
