Tom Braun: Každý příběh jednou končí. I ten, který žádný nemá

Jedna kytara nestačí – Home

Považuju se za kytaristu, protože tenhle nástroj držím v ruce od dětství. Nylon jsem v patnácti vyměnil za ocel, Bach ustoupil Hendrixovi. Dlouho jsem věřil, že tón může nahradit slovo, že je možné mluvit bez jazyka. Na desce je to skladba Home – útulnost domova protkaná strunami z plastu i kovu, basové frekvence klavíru a hlas trubky obkreslující kontury dní. Harmonie soužití nutně kontrastuje s disharmonií, která se nakonec rozpouští v usmíření.

Rozcestí středního věku je křižovatka setkání s těmi, kterými jsme byli, a těmi, jimiž se teprve staneme.

S každým večerem jako bychom odcházeli a vraceli se s ránem – naše novější a starší já. Bylo nutné o tom napsat báseň. A nejen o tom. Opouštějí mě moji milovaní blízcí, i jejich životy tu proto zazní. Když tě někdo navždy opustí, teprve pak se začneš ptát, co ti ten člověk dal, jak tě ovlivnil, co jsi po něm zdědil. Po jehož stopách, když půjdeš, najdeš jen vyleželá místa v trsech loňské zimy (Les).

Ve skladbě Starý otec je to děda, který odešel ještě před mým narozením – míjení je stejně běžná věc jako přicházení a odcházení. Až se údolí rozsvítí sodíkem, ocelové velryby na jeho dně rozprostřou svoje písně. Ale kdybys chtěl, budu čekat pod hodinama, které vrátím nazpět v čase.

Hudba jako jazyk beze slov

Kolik tónů, úderů, pulzů, pauz a dob je zapotřebí, aby mu člověk porozuměl? Jestli se mi tuhle otázku podařilo zodpovědět, posuďte sami. Kytary s kovovými i nylonovými strunami, elektrický overdrive rozložený na podnose zvuku violoncella, basy, klavíru a trubky – nekonečné dobrodružství díky bezbřehému počtu možných kombinací. Ten proces mohl trvat ještě týden, měsíc nebo deset let. Ale každý příběh jednou končí, album Plotless nevyjímaje.

Jak přemýšlíte o své vlastní tvorbě? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.