Přejít k hlavnímu obsahu
Matěl Metoděj Štrunc | Foto: Marek Malůšek
Matěl Metoděj Štrunc | Foto: Marek Malůšek
Pavel Zelinka - St, 20.07.2022 - 12:00

Poprockový pokus Matěje Metoděje Štrunce o modernizaci lidovek proběhl až na pár kiksů úspěšně

Krátce po Lucii Redlové se ke svým kořenům přiznal na první sólové desce i Matěj Metoděj Štrunc. Ten vzal notoricky známý i poměrně neokoukaný lidový materiál a s pomocí producenta Thoma Artwaye připravil neortodoxní, moderně znějící kolekci Lidověk. Tradičnímu materiálu dal nejen odlehčenou poprockovou podobu, ale především v mnoha písních použil zajímavou „kolážovou metodu“, kdy spojil hned několik lidových nápěvů dohromady – někdy více, jindy méně úspěšně.

Matěj Metoděj Štrunc je herec, hudebník, cestovatel a básník. Vystudoval herectví na brněnské konzervatoři. Pochází z hudební rodiny: je synem cimbalisty Dalibora Štrunce a houslistky Kateřiny Štruncové, kteří společně hrají v hudebních tělesech Cimbal Classic a Javory.

Podobně jako Lucie Redlová, i on se hudebně snažil vyhýbat rodičovským vzorům a se svou kapelou Atelier hrál vcelku vkusný, autorský folkrock. Jako skladatel scénické hudby k divadelním inscenacím spolupracoval s divadly napříč republikou. Jenže lidové kořeny ho nakonec dostihly, a tak se k nim v letošním roce sklání a z jejich zlatodolu složil dohromady sólové album nazvané Lidověk.

Příklon k lidové hudbě naznačily už dvě ukázky, které na desce nenajdeme – Ej Koločavjenku z roku 2018 věnoval autor památce Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové a o dva roky později vědomě přebral štafetu v „rodinné“ skladbě Na Radhošťu.

Pak už byla hráz směrem k lidové muzice protržena definitivně a zbývalo jen čekat, jakým způsobem jí Matěj uchopí. Ten nakonec šel na celou věc poměrně nezvyklým způsobem. O tom, jakým způsobem spolu s popovým producentem upravil písně po hudební stránce, si ještě povíme.

Mě ale nejvíce zaujalo, a musím říci, že mi dalo i problém skousnout, jakým způsobem tu a tam Matěj poskládal hned několik úryvků známých lidovek přes sebe do jedné písničky. Známou Ej lásko, lásko doplnil o podobně oblíbenou Polajku, úvodní Kdo se v pátek roznemůže se zase prolne s Hádala se duše s tělem, kterou zpopularizoval už Jaroslav Hutka na legendární desce Vandrovali hudci v roce 1978.

Takových ukázek můžeme na albu najít povícero. A protože se deska – až na závěr – nese v poměrně svižném tempu, pobrat a hlavně zpracovat všechny tyto impulzy mně trvalo několik poslechů. Absolutně neupírám Matějovi právo upravit si lidovky podle svého, jen počítám, že posluchači znalí základního repertoáru Hradišťanu, Čechomoru a dalších současných předkladatelů moravského folklórního odkazu budou také díky rychlému sledu známých úryvků chvílemi lapat po dechu.

Až mne napadlo přirovnání k současné TikTokové generaci, která je schopna, na rozdíl ode mne, boomera, zkonzumovat v klidu během krátké chvíle velkou porci krátkých vjemů. I z toho důvodu na mne nejlépe působily skladby, které zůstaly pohromadě, ale Matěj si s nimi měl šanci více pohrát po hudební stránce.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Bohužel i po hudební stránce mě Lidověk nejprve pořádně znejistěl. Otvírák Kdo se v pátek roznemůže totiž působí, jako by ve studiu někdo omylem prohodil mastery Matěje s novým materiálem Tomáše Kočka. Velmi podobný vokální přednes, barva hlasu i dikce, podobně razantní spojení folklórního základu s rockovým fundamentem a cimbálem navrch.

Naštěstí zbytek alba si jde už více vlastní cestou. A náhle posluchač ocení lehké, moderní, poprockové aranže, v nichž je cítit producentská ruka Thoma Artwaye, které opravdu v dobrém posunují xkrát přežvýkané motivy do nové podoby.

Až v tom „zlehčování“ tu a tam dojde i k jistému zploštění. Například Čechomorem podaná balada Mezi horami má fatální vyznění, zatímco Štruncovu verzi písně Janíčkův mord posluchač zas tak intenzivně neprožívá.

Naopak notoricky známá Dobrú noc, má milá, které jsem se trochu obával, je pro mne vrcholem desky. Nejenže nepřeskakuje k dalším lidovkám, ale Matěj s muzikanty vystřihl skladbu během necelých čtyř minut hned v několika podobách, kdy každá z nich má svou logiku a celek má neuvěřitelný tah na bránu.

A vůbec mne napadlo, že tu a tam se s muzikantskými výkony a mezihrami šetřilo až moc. Když se totiž Matěj s Thomem ve druhé polovině odváží více je zařazovat, skladbám to vysloveně prospěje.

Po prvním poslechu, kdy jsem měl chuť Lidověk vrhnout do stoupy, mne každý další poslech prvotiny Matěje Metoděje Štrunce více vtahuje do hry. A i když z poslední doby se mnou, co se týče originality pojetí sbírkových moravských klasik, více zacvičily desky Ponku, Hrubé hudby nebo Kateřiny Göttlichové, dává mi intenzivní průlet Matěje skrz folklórní území smysl.

A hlavně, i přes výtky, které jsem na debut snesl, ukazuje Lidověk velký potenciál, který se může do budoucna v mladém muzikantovi rozvinout. Hudební geny bylo rozhodně po kom dědit.

Matěj Metoděj Štrunc - Lidověk

Matěj Metoděj Štrunc – Lidověk

Indies Scope rec., 2022, 39:09

70 %

Tagy Recenze alb Matěj Metoděj Štrunc

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Pavel Zelinka
Jsem vystudovaný učitel zeměpisu, který nikdy pořádně neučil, bývalý skautský vedoucí, který miluje město, křesťan pořádající gotické koncerty. Láska k hudbě se nejprve zhmotnila na vlnách. Ve studentském Radio Strahov jsem nejprve vysílal a posléze ho 8 let vedl (od roku 2004…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY