Pod kapotou #22: Fender Precision Bass a jeho vývoj

Na začátku je důležité vcítit se do situace na světové hudební scéně na přelomu čtyřicátých a padesátých let. Hudba procházela poměrně rychlým vývojem, který znamenal rozmach elektrických kytar, bicích a ozvučovacích aparátů. To způsobilo, že se koncerty stávaly hlasitějšími, jednotlivé nástroje se zvukově více prosazovaly a divák si tak přišel na své. Když dáme stranou vychytávání problémů s ozvučením a snímáním nástrojů, právě otázka, jak se v celé kapele dokáží nástroje zvukově prosadit, byla v té době kruciální.

Proč vznikl Precision Bass

Elektrická kytara znamenala pro kytaristy zcela nový zvukový rozměr. Prosadili se vedle bicích, byly slyšet doprovodné i sólové vyhrávky. Zpěv už díky mikrofonům také nebyl problém. V rámci nové zvukové intenzity ale zbývalo najít adekvátní prostor ještě pro jeden hlavní nástroj každé kapely – basa.

Tou byl do té doby pro nás známý kontrabas, který sice umí vydat nádherný a plný zvuk, ale když se ostatní nástroje začaly ozvučovat, tento typ nástroje již přestával stačit. Dalším problémem byla velikost kontrabasu. Přeci jen cestovat s tak velkým nástrojem nebylo zrovna praktické. Dodnes osobně obdivuji muzikanty, které potkávám s kontrabasem v hromadné dopravě.

Bylo tedy třeba přijít s něčím novým, inovativním, fungujícím a praktickým – úkol jako šitý na míru Leo Fenderovi a lidem kolem něj.

Po časech experimentů a pokusů přišel říjen roku 1951. Tou dobou se v kytarovém světě pomalu ale jistě prosazoval Telecaster (Esquire, Broadcaster), což byla na tehdejší dobu sama o sobě dost velká bomba. Leo Fender ovšem přišel s dle mého názoru ještě mnohem větší inovací, kterou byl model Precision Bass.

Tento model změnil svět basové kytary. Zničehonic byl nástroj stejně velký jako kytara a zároveň se dokázal zvukově velmi dobře prosadit. Splnil všechna kritéria pro skutečnou hudební inovaci. Až do dnešních let se od svého začátku vyrábí jen s malými změnami. Byl to typ nástroje, na kterém není třeba nic příliš měnit. V tomto ohledu se podobá Telecasteru, protože se jedná svým způsobem o jednoduchý nástroj, který uspokojí ve všech směrech.

První model Precisionu

Model Precision Bass prošel od roku 1951 třemi zásadními úpravami, ze kterých se vychází dodnes. Tyto úpravy nejsou nijak radikální, ale pro historii a vývoj „preclíku“, který je pěkně zaznamenaný v článku Jeffa Owense pro web Fender, znamenají mnoho.

První modely, vyráběné od roku 1951, mají hodně společných rysů s Telecasterem. Barva laku je typická žlutá, nicméně vzhledem k použití nitrolaku mají původní modely z těchto let velmi atraktivní a rozdílné odstíny.

Tvar těla byl na rok 1951 poměrně odvážný: spodní roh těla vycházel z Telecasteru, ale horní roh byl něčím novým. Vzhledově to bylo pro tělo velmi dobré designové řešení, ale hlavní přednost je v praktičnosti. Na horní roh byl umístěn úchyt na popruh a vzhledem k dlouhému krku se tak dala basa příjemněji vybalancovat při hře ve stoje.

Menzura byla stanovena na 34 palců, takže je o 8 a půl palce delší než u Telecasteru. Krk měl 20 pražců

Tělo bylo z jasanu a krk z jednoho kusu javoru (tato konstrukce byla totožná s Telecasterem). Krk byl k tělu přišroubován čtyřmi vruty, což zajistilo stabilní připojení. Hrany těla nebyly v prvních letech výroby zaoblené. Hlavice Precisionu vycházela tvarově také z Telecasteru a aby té podobnosti nebylo málo, samostatná krytka elektroniky také skrývala dva potenciometry.

Basa měla původně jeden jednodílný snímač přímo určený pro baskytaru. Na kobylce byly dva kobylkové kameny, z nichž každý sloužil pro dvě struny zároveň. Černý pickguard byl po obou stranách strun asymetrický a zakrýval oba rohy těla. Na pickguardu byla pod strunami umístěná opěrka pro ruku. Struny vedly kobylkou skrz tělo.

Nastavitelný konec výztuhy krku byl umístěn na patce krku ve spoji krku a těla, což bylo pro Fendery 50. a 60. let typické. Bohužel tedy musel každý, kdo chtěl seřídit průhyb krku, odmontovat krk od těla kytary, výztuhu přenastavit, přišroubovat krk, naladit struny a celé nastavení překontrolovat. Pokud to stále nebylo ono, celý proces se musel opakovat, dokud nebylo nastavení ideální.

První revize

První revize Precisionu přišla v roce 1954. Změny souvisely s tím, že byl na trh uveden Stratocaster, se kterým měl Precision několik společných znaků a více se tak začal vzdalovat Telecasteru.

Hlavní změnou byla barva laku. Z klasické žluté se přešlo na dvoutónový sunburst. Jasanové tělo mělo výrazně zaoblené hrany (contoured body) a tvarově se ještě více blížilo Stratocasteru. Tím se hraní stalo pohodlnějším, protože se více přizpůsobilo lidskému tělu. Pickguard se změnil na jednovrstvý plastový v bílé barvě. Kobylkové kameny byly nyní ocelové a změnilo se i umístění sériového čísla.

Druhá revize

Druhá a pro design Precisionu nejpodstatnější revize přišla v roce 1957. Tvar hlavice se nyní podobal více Stratocasteru. Snímač se rozdělil na dvě cívky, čímž byl vyřešen problém vysokého brumu klasického jednocívkového snímače. Ovládání elektroniky bylo nyní kompletně umístěno na aluminiovém pickguardu, který se protáhl k potenciometrům a měl na sobě umístěnou i samici jack. Důležitou změnou byla i konstrukce kobylky, kdy struny již neprocházely skrz tělo, ale byly ukotveny přímo v kobylce za kobylkovými kameny, které také změnily podobu. Měly vroubkovaný povrch, takže si muzikant mohl upravit jednoduše polohu strun.

Moc hezký model Precisionu z roku 1957 je popsán ve článku Magazínu Vintage guitar.

Tento design přetrval až do dnešních let a určuje typický vzhled a zvuk Precision Bass. Další změny v konstrukci nebo v použitých materiálech souvisely s obecnými změnami ve Fenderu. V roce 1958 byl zaveden třítónový sunburst (červená, žlutá, černá), v roce 1959 palisandrový hmatník, roku 1968 se přestává používat nitro lak a tak dále. Tyto detailní specifikace modelu Precision ale i jiných modelů Fenderu naleznete například na webu Guitarhq. Ještě pro úplnost bych rád dodal, že od roku 1970 byla možnost mít Precision Bass v bezpražcové verzi.

V roce 1974 se opěrka ruky přemístila na horní část těla. Do té doby byla stále na spodní straně těla.

Koncept a vývoj Precision Bass od začátku 80. let

V 70. letech hrálo na Precision stále více muzikantů, tuto basu můžete slyšet na mnoha zásadních nahrávkách, například od Pink Floyd. Seznam by jistě vydal na jeden samostatný článek.

Jak už jsme si popsali v předchozích dílech našeho seriálu, vývoj Fenderu nebyl v 70. letech ideální. Kvalita produktů obecně klesala, mnohé modely prošly nepříliš podařenými změnami. Precision si ale stále držel svou oblíbenost.

Na začátku 80. let přišlo do Fenderu mnoho schopných lidí, v čele s Willem Schultzem a Danem Smithem, kteří kompletně předělali koncepci továrny, výroby a kvality, aby opět dostali Fender na výsluní. Tuto éru jsem popisoval v článku o CBS, která vlastnila Fender 20 let až do poloviny 80. let. Také jsem popsal vznik Fender Japan. Tyto dva aspekty jsou důležité k pochopení toho, proč v druhé polovině 80. let vznikla řada modelů s názvem American Standard.

Od roku 1982, kdy byl založen Fender Japan, se začaly vyrábět reissue vintage modely Precision Bass, které vycházely z let 1957 a 1962. Tyto modely byly vysoce kvalitní. Obecně celá japonská produkce z těchto let Fender jako takový zachránila a umožnila mu opětovný návrat na globální vrchol. V roce 1985 Fender otevírá novou továrnu v Coroně a tím se otevírá i nová kapitola Precisionu.

V roce 1987 vychází řada modelů American Standard Precision Bass a určuje kvalitativní laťku pro nadcházející desetiletí. Dokonce vychází po několik let model Precision Bass Plus, který má 22 pražců a aktivní snímače Lace Sensors s možností přepínání sériového a paralelního zapojení.

Rok 1987 je důležitý i z jiného pohledu. Vznikl Fender Custom Shop. V něm hraje Precision Bass důležitou roli. Například hned zakázka číslo 0003 byla požadavkem na Precision Bass ve stylu Mary Kaye z roku 1962 se zlatým hardwarem. Od tohoto okamžiku povýšil Fender Custom Shop modely Precision Bass na umělecká díla.

Během 90. let a po roce 2000 vyšlo několik modifikací Precisionu včetně výročních modelů nebo speciálních modelů podle samotných baskytaristů. V nabídce se tak postupně objevovaly Precisiony podle Rogera Waterse, Steva Harrise z Iron Maiden či Stinga.

Ikonická fotografie Paula Simonona rozbíjejícího Precision Bass

V roce 1979 vznikla během koncertu kapely The Clash v New Yorku slavná fotografie, kdy baskytarista Paul Simonon rozbíjí svůj Precision Bass. Moment zachytila fotografka Pennie Smith a její snímek se následně stal ikonickým. V roce 2002 jej Q Magazine označil za nejlepší rockovou fotografii všech dob. Rozmlácený Precision je umístěn v muzeu rock and rollové síně slávy v Clevelandu. Doporučuji interview s Pennie, kde se mluví nejen o The Clash a oné slavné fotografii, ale i o dalších zajímavých lidech nejen z hudební branže.