Phil May Grey: Whispers je deska, která udržuje při životě analog

Proces

Vždycky jsem si přál dělat muziku, kterou i sám poslouchám, což se postupem času ukázalo jako docela drahej a sebeparalizující nápad. Než jdeme s kapelou do studia, vždycky proběhne takový čtvrtroční vyprazdňování peněženek a účtů, kdy všichni členové skupujou starej vintage gear, kytarový snímače, bubny a mikrofony.

Cíl je vždycky jeden a ten samej – znít jako kapely ze 70. a 80. let. Trik je i v tom, že se musíš naučit tak hrát a přemýšlet nad muzikou jako v tý době.

Pak přichází proces skládání a vytváření světa, nebo aspoň nějaký nálady, ve který se nový album bude odehrávat. Hrady, lesy, hřbitovy nebo starý anglický a americký horory – tohle všechno je pro mě silná inspirace při skládání muziky. Někdy si prostě stačí sednout, vypsat se, nic neplánovat a ono to přijde samo.

Cesta a směr

Mám radost, že mám konečně kolem sebe lidi, který tu muziku cítí stejně jako já, což je podle mě jedna z nejdůležitějších věcí. Nikdo z nás nečeká okamžitej úspěch.

Žijeme tím, že chceme za sebou zanechat nejlepší možnou muziku v daným momentu. Jestli to v lidech zarezonuje, nebo ne, to už není úplně v našich rukách. Důležitý je chtít se pořád zlepšovat a hledat vkusný cesty, jak se dostat k lidem.

Přál bych si, abychom jednou byli respektovaní hlavně za tu práci, kterou do těch desek dáváme. Už jsme zkoušeli natočit celou desku na pás nebo si vybírat opravdu renomovaný český jména ohledně zvuku. Třetí deska Whispers má dokonce certifikovanej Dolby Atmos mastering.

Stejně ale pořád nemám pocit, že je to „ono“. Ten sound, co slyším v hlavě, je ještě docela daleko.

Pořád se bereme spíš jako studiová kapela a byl bych rád, kdyby to tak i zůstalo. Koncerty ale proběhnou, už se domlouvají, jen bych s nima chtěl hodně šetřit. Máme rádi takovou tu určitou „nedostupnost“ u kapel, který máme rádi – třeba jako Electric Wizard nebo Windhand.

Jak je své tvorbě přistupujete vy? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.