Black Label Society 2026: Tektonická jistota bez kudrlinek
Black Label Society jsou zpět a tentokrát bez zbytečných manévrů. Engines of Demolition působí jako deska, kterou Zakk Wylde nemusel lámat přes koleno – naopak. Po letech hledání balancu mezi syrovostí a melancholií konečně servíruje materiál, který drží pohromadě od první do poslední minuty. Nejpřesnější slovo? Konzistence.
Úvodní Name In Blood je přesně ten typ otvíráku, který chcete – masivní riff, melodie, která se zarývá pod kůži, a sólo, kde Wylde opět dokazuje, že jeho kytara není jen nástroj, ale prodloužená emoce. Gatherer of Souls si drzým riffem bere inspiraci u Black Sabbath (ozvěny Hole in the Sky jsou nepřehlédnutelné), aby se následně rozpadla do sekaného doprovodu pod Wyldeův kvílivý vokál s chytrými melodickými mezihrami.
The Hand of Tomorrow’s Grave funguje spíš jako přechod – pomalejší, těžkopádná věc, která připravuje půdu pro první silný emoční moment. Better Days & Wiser Times vrací Wyldea do teritoria jeho sólovky Book of Shadows – klavír, baladická nálada, ale pořád dost rockové energie, aby skladba nezapadla do klišé.
Broken and Blind otevře stonerovým závanem ve stylu Kyuss, ale rychle se vrací k typickému BLS rukopisu – hutný riff, tah na refrén. Podobně funguje i The Gallows. Sabbathovský duch se znovu připomene v Above & Below, zatímco Back to Me je očekávané zklidnění – akustika, silný refrén a hlavně kytara jako vypravěč, která táhne posluchače přímo do Wyldeovy hlavy.
The Stranger šlápne na plyn v tempu evokujícím Paranoid a finále obstará Ozzy’s Song – dojemná, lehce kalkulovaná, ale upřímná tečka za jednou kapitolou spojenou s Ozzym Osbournem.
Celkově? Žádná revoluce se nekoná – a právě to je na tom to nejlepší. Engines of Demolition je deska, která ví, čím chce být. A místo experimentů sází na jistotu, která má tentokrát váhu ocelové konstrukce.
Co oceníte na nahrávce jako muzikanti?
Wylde tu hraje úsporněji, ale o to přesněji. Méně exhibice, více práce s tónem. Jeho typické pinch harmonics ustupují ve prospěch čitelnějších riffů a silnější dynamiky. Sóla nejsou o rychlosti, ale o frázování – často bluesově ohnutá, s důrazem na vibrato a sustain. Kytara tu není jen „nad“ kapelou, ale organicky prorůstá celou strukturou skladeb.
Black Label Society – Of Demolition
Spinefarm Music 00:58:00
75 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
