Nine Inch Nails: Androidní budoucnost v analogových smyčkách
Nine Inch Nails se vracejí s Ares (Original Soundtrack) – nahrávkou, která místo rockové dynamiky nabízí temný, analogově nasnímaný svět industriálních smyček, šumu a hluků. Pouhé čtyři písně s Reznorovým hlasem stojí v záplavě chladné zvukové krajiny, připomínající spíš dekonstrukci než klasickou desku.
Trent Reznor a Atticus Ross v Ares rozšiřují svůj soundtrackový rukopis do krajností. Z dvaceti čtyř skladeb jich je jen pět skutečně nazpívaných (As Alive as You Need Me to Be, This Changes Everything, I Know You Can Feel It a Who Wants to Live Forever?, Shadow Over Me), zbytek tvoří sonické studie, ambientní hluk, elektro smyčky evokující 80. léta a studenou analogovou manipulaci. This Changes Everything navíc přímo odkazuje na tradici konceptuálních meziher – stejně jako On the Run od Pink Floyd posouvá desku z běžné písničkové struktury do znepokojivé zvukové instalace.
Album je těžko poslouchatelné, zvlášť na první poslech. Všudypřítomná temnota a industriální beaty připomínají spíš soundtrack k apokalyptickému sci-fi než rockovou desku, což byl ovšem skutečný záměr. Po několika opakováních se ale začíná rýsovat Reznorovo a Rossovo mistrovství: strojově přesné rytmy (Infiltrator, Target Identified), šumové clony (Permanence, Ghost in the Machine) a pomalé melodické nánosy v závěru skladeb (Shadow Over Me) vytvářejí dojem znásilněné budoucnosti, frustrace a deprese ve světě ovládaném androidy. Děj filmu, který bude mít premiéru v nedaleké budoucnosti, neznáme – můžeme ho jen domýšlet skrze tyto zvukové fragmenty.
Nine Inch Nails tu zůstávají věrní své industriální estetice, ale zároveň ji překlápějí do soundtrackové formy. Ares není album, které pustíte na večírku; je to ponorná zvuková zkušenost vyžadující čas a ochotu se nechat rozrušit.
Co na nahrávce oceníte jako muzikanti?
Potlesk zaslouží na Ares především to, jakým způsobem Reznor s Rossem dokážou zcela proměnit jazyk industriální hudby v obrazotvorný, filmově koncipovaný zvuk. Vše je nahráno a promyšleno s chirurgickou přesností – analogové syntezátory, páskové smyčky i granulární šumy se tu nesbíhají jen do samoúčelných ploch, ale tvoří dramatickou linku, která nahrazuje obraz a vypráví vlastní příběh.
Dramaturgie stopáže je působivá: střídání mikrokompozic s delšími skladbami vytváří napětí a rytmus, který připomíná filmový střih. Postupné vrstvení motivů, jejich drobné změny a gradace ukazují, jak lze z minimalistických nápadů vystavět plnohodnotnou hudební scénu. A nakonec je fascinující i to, jak Nine Inch Nails propojují svůj klasický industriální rukopis s filmovou narací – celé album tak slouží jako ukázka, jak přemýšlet hudbou o prostoru, obrazu a náladě, a inspiruje k odvaze v práci se zvukem.
Nine Inch Nails – Ares (Original soundtrack)
The Null Corporation / Columbia; 00:66:45
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
