Fuzzy2102: Náš současný jazyk je kytarová indie popová melancholie
Projekt Fuzzy2102 jsem založil původně spíš z osobní potřeby – chtěl jsem mít prostor, kde můžu psát a nahrávat hudbu bez kompromisů a zásahů zvenčí. Z téhle touhy se časem stal projekt a nakonec i kapela, která stojí na autenticitě, energii a melancholii. Do roku 2015 jsem hrál v řadě kapel brněnské kytarové scény, hlavně v Bratrstvu a Berlíně, spolupracoval jsem na debutovém albu Petra Muka a působil taky v pardubické indie partičce The Partisan. Dnes se ale už naplno realizuju ve Fuzzy2102, což už dávno není jen můj sólový experiment, ale plnohodnotná kapela s vlastním rukopisem.
Ale pěkně popořadě. Moje cesta k nahrávkám a koncertům pod názvem Fuzzy2102 se začala rýsovat postupně. Název jsem si vybral podle legendárního kytarového fuzz efektu, trochu i podle matematické teorie a osobního číselného kódu. Už tehdy jsem věděl, že chci mít projekt, který bude autorský, osobitý a nezávislý.
Kolem roku 2015 jsem vydal svoje první album Moonpop. Byl to spíš osobní experiment než vědomý start dlouhodobého projektu. Inspiroval mě britpop osmdesátých a devadesátých let, naivní kouzlo analogových syntezátorů a syrová energie kytar. Vznikla hudba, která byla experimentální, ale zároveň už v sobě nesla první známky mého charakteristického zvuku.
Na debut navázalo album Moonfactory (2017). To už ukázalo jasnější hudební směřování a ambici – nejen navazovat na kouzlo osmdesátých let, ale hledat v něm svůj vlastní jazyk. Hudba získala více vrstev, aranže byly konkrétnější, ale zůstala pro mě typická kombinace repetitivních beatů, čistých kytar a melancholicky zasněného vokálu. (O tomto období jsem psal v článku Od britských kytarovek k synťákové měsíční fabrice.)
Třetí nahrávka Moondust (2019) pak uzavřela moji „měsíční trilogii“ (Moonpop – Moonfactory – Moondust). Byla to deska, která představovala vrchol první fáze – syntézu mých dosavadních vlivů a postupů. Krátce po jejím vydání ale přišlo covidové období, koncerty ustaly a původní sestava se rozpadla. Album tak trochu nezaslouženě zapadlo a já jsem se ocitl na prahu změny.
Následující roky jsem hledal rovnováhu mezi elektronikou a kytarovou kapelovou syrovostí. Inspirovali mě The Cure, The Smiths, Interpol, Joy Division, ale i sóloví písničkáři s důrazem na náladu a výraz. Na nahrávkách jsem nechával prostor pro beaty a samply, ale na koncertech dominoval kytarový zvuk – chorusové textury a delaye posouvaly písně k temnější, zasněné atmosféře.
Právě tahle pauza měla očistný charakter. Z původního studiového konceptu a původní kapely vznikla nová sestava – s Vojtou Sedlákem na bicí a Radkem Chlebounem na baskytaru. Energie spoluhráčů přinesla do hudby nový impuls: větší tah na branku, důraz na groove a přirozenou kapelní dynamiku. Od začátku se mnou na textech spolupracuje i Martin Müller.
Po roce 2021 jsme se soustředili na hledání zvuku, kde elektronika už není hlavním hybatelem, ale spíš nenápadnou vrstvou podtrhující groove a atmosféru. Hodně nám v tom pomohla spolupráce se zvukařem a producentem Petrem Slezákem, díky které jsme našli rovnováhu mezi organickým a digitálním, mezi klubovou energií a studiovou precizností.
Výsledkem bylo album Všichni chtějí být šťastní (2022, Musicraft). Tahle deska zněla mnohem víc jako kolektivní výpověď než jako studiový experiment. Zvuk byl organičtější, kytarovější, ale melancholie a zasněnost zůstaly zachovány. Důležitou roli sehrály i singly a klipy Na konci týdne a Na venkov.
Rok 2024 přinesl singl Cizinec, který jasně ukázal, kam jsme se Fuzzy2102 posunuli. Elektronika ustoupila do pozadí a hlavní roli převzala kytarová melancholie s českým textem, který není pouhou ilustrací, ale nositelem nálady a významu. V únoru 2025 vychází eponymní album Fuzzy2102, shrnující dosavadní cestu a otevírající další kapitolu. Deska je dynamičtější, syrovější a potvrzuje, že Fuzzy2102 už dávno není jen můj sólový experiment, ale plnohodnotná kapela s vlastním rukopisem.
Naživo jsme ještě energičtější, což potvrzují koncerty, kde se spojuje atmosféra s dravostí. Rok 2025 je pro nás důležitým mezníkem: vydáváme eponymní album, jehož úvodní singl Musíš zaznamenal pozitivní ohlas na scéně i na koncertech. Prezentujeme se jako osobité jméno českého indie popu s výrazným autorským rukopisem a jasnou vizí.
Aktuální singl Padáme k sobě, ke kterému jsme natočili také klip, naznačuje náš další směr. Skladba staví na pevné melodii, citlivém textu a zvuku, který obstojí i v mezinárodním srovnání. Není to nostalgie, ale současný indie pop, který funguje jak na klubových pódiích, tak ve sluchátkách.
Jaký je příběh vaší tvorby? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
