Přejít k hlavnímu obsahu
The KVB | Foto: George Katsanakis
The KVB | Foto: George Katsanakis
Pavel Zelinka - Po, 31.01.2022 - 12:00

Minimalismus The KVB rozkvetl do elektronicky barevného (novo)tvaru

Fungují už více než dekádu, na svém kontě mají šest řadových alb, přesto se britská dvojice The KVB do širšího povědomí dostává až v poslední době. Na nové desce Unity obalilo duo svůj minimalistický rukopis nečekaně velkou porcí elektroniky, která jejich dříve spíše retro sound posunula do futuristické roviny.

Vrátíme se nejprve do roku 2010, kdy se nadšenec Nicholas Wood z anglického Southamptonu po několika krátkodechých projektech nadchnul do analogové elektroniky a minimalismu. Na těchto základech povstali The KVB a ihned začali chrlit jednu skladbu plnou prvků vracejícího se krautrocku, postpunku a shoegaze za druhou.

Po roce fungování Nick přibral do party klávesačku Kat Day, která se z koncertní výpomoci postupně vypracovala v nedílnou součást souboru. Dvojice podlehla kouzlu spodních vod 70. a 80. let, kdy jasně narýsovaný trojúhelník Joy Division – Cabaret Voltaire – The Jesus & Mary Chain dává poměrně plastickou představu, jaká hudba se dala v první pětiletce fungování souboru čekat.

Britové se dostali se do podobných končin jako dnes zavedení The Soft Moon, She Past Away nebo mnohem slavnější The Horrors. Aby dvojice neztratila ponětí o aktuálních hudebních impulzech, přestěhovala se na pět let do Berlína. Díky tomu začala spolupracovat s celou řadou zajímavých elektroniků, ale na druhou stranu experimentovala ve studiu i s Antonem Newcombem z Brian Jonestown Massacre, který bydlel nedaleko od nich. Newcomb dvojici doporučil Geoffu Barrowovi z Portishead, který vede vlivný label Invada, a od té doby mají The KVB otázku s vydáváním muziky vyřešenou.

Rozjetou mašinu zabrzdil až covid, který dal dvojici možnost revidovat svou dosavadní činnost. Tak začal pomalu vznikat nový, stylově částečně odlišný materiál, který se nedávno objevil na novince Unity.

Příběh alba začíná skladbou Sunrise Over Concrete, jejíž kořeny hledejme ve Španělsku. Zde se dvojice procházela rozestavěnou luxusní čtvrtí vilek, které se vlivem finanční krize v roce 2008 nikdy nepodařilo dostavět. Tento vpravdě iniciační zážitek zanechal na muzikantech velký dojem  romantický úsvit vprostřed dystopických kulis alias hořkosladká kombinace, kterou život servíruje nejčastěji.

Druhá skladba Unité signalizuje další výrazný impulz. Nicholas s Kat už nejsou pouze spoluhráči a kamarádi, ale po deseti letech společného hraní i manželé. Začínáme chápat, proč je jejich albová novinka nejen jiná, ale celkově disponuje mnohem pozitivnějšími vibracemi.

I když ne všechno je na šesté řadovce čistě růžové. Track Future znovu připomíná onu ambivalentnost každodenního trmácení v jednoduché zkratce – „our future/your future/no future“ (viz současné covidové lapálie) a hudebně asi nejhitovější položka Unity, singl World Of Fire, už z názvu taky nehýří přílišným optimismem.

Nejlépe pak celkovou nápadu alba vystihuje text klipovky Unbound těžící z tvorby básníka Kestona Sutherlanda, kdy dvojice koketuje s myšlenkou pokusit se znovu vytvořit výjimečný okamžik ztracený v minulosti. Právě ono přeskakování ze současnosti do minulosti je i klíčem k hudebnímu rukopisu nové desky The KVB.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Ještě před pár lety bychom si tvorbu The KVB nedokázali představit bez razantního bicího automatu a stylově otavené, postpunkové basy. Ale časy se mění. Britové stále čerpají z mnoha zdrojů především z osmdesátých let, daří se jim ale tento základ často roubovat dalšími zajímavými nápady. Instrumentální otvírák Sunrise Over Concrete by mohl evokovat příklon dvojice k synthwave estetice. Další položka Unité ale přináší nazpět minimalistickou sekvencerovou linku, kterou ovšem nabourává jednoduchou klávesovou melodií připomínající robotickou melancholii Kraftwerk. Následující Unbound je popová položka mířící někam k Dandy Warhols, jen aby čtvrtý track v pořadí Future svou vytaženou basou zase připomněl New Order křížené s Ladytron.

K prosvětlení soundu pomohla nejen sázka na elektroniku a výrazně melodičtější směřování podstatné části skladeb, ale i pojetí vokálů, kde téměř ve všech skladbách zpívají oba protagonisté dvojhlasem. Že by parafráze svatební formule „co vokály spojí, ať člověk nerozděluje? Nebo se jedná o nápad producenta Andyho Savourse (Black Country New Road, My Bloody Valentine), který desku i mixoval?

Tak či onak, velmi vítaným úkrokem ze zaběhlých pořádků je i položka Ideal Living, kde se Nick s Kat vrací k minimalismu, jen nezní jako nástupci Suicide, ale spíše jako pokračovatelé odkazu tanečních legend Underworld. To nejlepší si ale The KVB nechali na druhou polovinu tracklistu. Myslím tím hudebně chronicky pozitivní singlovku World On Fire, která zní jako kříženec popových hitmakerů Lightning Seeds s shoegaze klasiky Slowdive. Silný je také závěr nazvaný Omni, kterému se podařilo do struktury čtyřminutové popové písně začlenit obrazy dystopie i naděje se zdánlivě minimálním úsilím.

The KVB vstoupili autorsky do druhé dekády fungování s entuziasmem a řadou nových nápadů, které prokrvily nové album Unity. Pokud se stane zázrak a dvojici se podaří 17. února opravdu vystoupit v pražském klubu Futurum, pak bychom u toho neměli chybět. Je totiž velká naděje, že nás tvorba dvojice posílí do budoucích dní více než několik posilujících dávek proticovidové vakcíny naráz.

The KVB - Unity

The KVB – Unity

Invada/PIAS, 2021, 38:42

82 %

Tagy Recenze alb The KVB

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Pavel Zelinka
Jsem vystudovaný učitel zeměpisu, který nikdy pořádně neučil, bývalý skautský vedoucí, který miluje město, křesťan pořádající gotické koncerty. Láska k hudbě se nejprve zhmotnila na vlnách. Ve studentském Radio Strahov jsem nejprve vysílal a posléze ho 8 let vedl (od roku 2004…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY