5 nejčastějších problémů kapel, které řeším jako producent
Můj oblíbený filosof Karl Raimund Popper měl rčení, že život je řešení problémů. A muzika je život. Jako producent se dívám na spolupráci tak, že přemýšlím, na jaké problémy kapely mohu být řešením. Co kapela, to jiný organismus, což je krása té práce. V praxi jsem narazil na mnoho různých situací, ale některé se vracejí pořád. Vybral jsem pět, které potkávám nejčastěji.
1. Máme na to?
Ano, muzika je magický svět, kde se o penězích nesluší mluvit. Ty se záhadně zjevují a mizí, protože přeci to všechno děláme pro radost. To platí do chvíle, než přijde účet za studio. Řada kapel prostě nezná ceny a moje zkušenost je, že většinou jsou překvapené, že to stojí míň, než si myslely. Někdy i to je ale moc.
Pak je potřeba probrat dvě věci: navýšení rozpočtu a úpravu cíle. Rozdíl mezi 12 a 15 tisíci jsou jen 3 tisíce. Děleno počtem členů kapely vlastně málo. Když ale chci udělat EP o čtyřech věcech, je to i při navýšení málo. Je tedy nutné upravit cíl. Natočit čtyři věci za 12 tisíc, nebo dvě za 15. Nebo jinak: udělat v klidu a kvalitě dvě, nebo ve spěchu a pod finančním tlakem čtyři.
Finální rozhodnutí nechávám na kapele, ale moji preferenci asi tušíte. Poučil jsem se, že má smysl to probrat a ne brát cíl a budget jako neměnnou danost.
2. Máme na to (ale jinak)?
Druhým problémem je pochybnost kapely, jestli umí věci dobře zahrát a jestli je připravena jít do studia bez trápení. Často se to pojí s předchozím bodem. Může se například stát, že kapela je perfektně připravena a má takové aranže, že za den v adekvátním studiu zvládne čtyři skladby. Není to časté, ale je to možné. Stejně tak může být lepší připravit dvě věci v režimu 1+1: natočí se základy obou a pak má jedna prioritu, druhá dopadne podle toho, jak to půjde.
Dostal jsem jednou otázku, jestli jsem nějaké kapele řekl „nemáte na to“. Neřekl. Ale mám tři příklady. Jedné kapele jsem řekl, že to půjde, ale bude to velký tlak. Rozpadla se před křtem, i když písně vznikly. Dodnes mě to mrzí. Druhý případ byl prostý posun termínu. Chtělo to víc práce a nestihlo by se to před studiem. Studio vyšlo vstříc a nahrávání se posunulo o měsíc (kapela nabídla storno poplatek). Třetí příklad: máte na to, jen je potřeba víc práce. Udělali jsme soustředění a intenzivně to dohnali.
3. Je to dobrý song?
Pohled zvenčí je důležitý vždycky. Placený čas mám na to, abych s těmi písničkami opravdu byl. Ze dvanácti dem vybral dvě. Ke všem něco napsal. Posoudil je v kontextu dosavadní tvorby kapely. Posoudil, jestli je kapela dokáže dobře zahrát, a promyslel fungování písní i jejich slabiny. Přemýšlel o textech.
Je to podle mě nejdůležitější část produkce. Vždycky mě trochu mrzí, když na ni není čas a jede se stylem „máme tyhle dvě a jiné neřešíme“. Jednou jsem zkusil výzvu, ať kapela napíše třetí věc. Nebylo to přijato, tak jsem pracoval s tím, co bylo. Pořád ale věřím, že jednou ta třetí vznikne. Jedna skvělá píseň je totiž lepší než dvě jen dobré.
4. Je tohle to nejlepší?
Má to několik rovin. Cílem je, aby písně dostaly to nejlepší po všech stránkách: songwriting, výkon kapely i technické zázemí. Vždycky mi to přišlo jasné. V praxi je to složitější.
Častá otázka zní, jestli píseň ještě dodělat a zrušit nahrávání. A já musím často říct, že už to stačí. Že další měsíc práce už nepřinese zlepšení. Musím mít vnitřně jasno, že tomu sám věřím.
Stejně tak není nejsložitější otázka to, jaký mikrofon použít a kam jej dát (ale já tyhle otázky miluju). Mnohem těžší je odpověď na dotaz, jestli to chce ještě jeden tejk. Nemám stoprocentní metodu. A lhal bych vám, že pokaždé vše vím na sto procent. Vím ale, že je to moje rozhodnutí a nevyhýbám se mu. Přitom myslím na vaše peníze, čas, soustředění a únavu.
5. Zvládneme to?
Na cestě k nahrávce číhají pochyby a je správné je mít. Není správné se jimi nechat paralyzovat. Dlouho jsem k práci s kapelami přistupoval jako konzultant (to je mi i profesně blízká poloha) – čistěte si zuby, jestli to uděláte, je na vás, já říkám, co se může stát, když to neuděláte. Tenhle přístup je pořád těžiště mého pohledu na věc.
Pochopil jsem ale, že někdy kapely potřebují nejen povzbuzení, ale i určité vedení, zkrátka leadership. To je pro mě nová košile a učím se ji nosit. Přestal jsem si ji zakazovat. Zatím je to pro mě nejtěžší část práce.
Tohle je pohled jednoho člověka. Producenta, ale také produkovaného. Snažím se v sobě obě strany držet v rovnováze. Jak to vidíte vy? Co čekáte od producentů?
Článek vznikl bez nároku na honorář, přispět na něj můžete zde.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
