Přejít k hlavnímu obsahu
Aleš Macenauer - Út, 13.04.2021 - 12:00

Měsíc nad Jeseníkem

Narodil jsem se 15. září 96. Měsíc nad Jeseníkem zrovna začínal dorůstat a procházel souhvězdím vah. Moje nová deska Měsíc ve váze je o tom. O nekonečným vesmíru vnitřním i vnějším, o nebi nad Jeseníkem, o měsíci na něm, o měsíci uvnitř. Je hodně interní a introspektivní. Byla to terapie. Není tam žádnej Covid a žádnej Andrej. Žádnej environmentální žal. Žádná změna klimatu. Možná jen trochu.

Začalo to předminulý léto. Skoro každej večer jsem dělal oheň, vopek buřt, dal pár piv a pozoroval jesenický hvězdy. Na dálku jsme se loučili. A pod tím nebem u těch ohňů jsem začal psát texty a kytarový základy písniček na novou desku. Písniček o tom, co zrovna končilo a v tu chvíli se mi zdálo, že celej můj malej známej vesmír končí. (Vlastně by se místo introspektivní dalo říct sentimentální, ale to nezní tak intelektuálně a sexy.)

Z koncertu na Leitnerce

V tý době jsem ještě nevěděl, jak bych chtěl, aby to znělo. Ale myslel jsem si, že nechci dělat folkovou desku. Zkoušel jsem nahrávat demáče a vymejšlet různý aranže. Nic ale nebylo úplně ono. Ty songy prostě měly největší sílu ve svý nejpřirozenější písničkářský verzi. Poslouchal jsem ale tou dobou hodně elektroniky, Boards of Canada, Burial, tydlety atmosférický věci. Přes podzim a zimu jsem si nový songy obehrával na koncertech (kde jsou ty časy…) a nahrával si pod ně různý zamlžený repetitivní smyčky, pouštěl zamyšlený beaty a koupil jsem si první synťák. Postupně se to krystalizovalo. Písničky zůstaly u táboráku, seděl vedle nich takovej ten duch lesa, ale v jejich kulisách bylo hodně elektronickýho šumu a mlhy.

Někdy na jaře, kdy se objevil Covid, jsem cejtil, že období, o kterým deska je, se uzavřelo. Byl to takovej půlrok před rozchodem až půlrok po rozchodu. Měl jsem hotových asi 25 věcí. 18 z nich jsem na vostro nahrál po státnicích v létě 2020, u rodičů doma, u sebe v pokoji, v Jeseníku. V hlavě jsem je měl už hodně promyšlený a šlo to snadno.

Když jsem vydával svoji první desku Gejzír, chtěl jsem si až moc zásadově dělat všechno sám. Nějak jsem to v tý době potřeboval. Teď mě naopak promyšlenost a dotaženost těch písniček, to, jak mi byly důvěrně známý, začla štvát. Chyběl jim nějakej živej proud. Nadhled. Zároveň za poslední roky asi ztrácim control freak část svojí povahy a postupně mi dochází, že některý věci prostě udělá líp někdo jinej. (Což zní banálně, ale dlouho jsem si to ve vztahu ke svejm písničkám fakt neuvědomoval.)

Na Měsíci ve váze jsou tak porůznu naskládaný části osobností a pohledů jinejch lidí a já z toho mám velkou radost. Pozval jsem jesenický kámoše Regála a Lukáše z Priessnitz. Během léta jsem se na festivalu z/Lom seznámil s Tadeášem ze Severního nástupiště a bylo to tak příjemný setkání, že jsem ho hned pozval taky. Ženský hlasy zpívá moje starší ségra Prune. Sister from another mother. And from another father as well. Tihle hosti se dohrávali během podzimu a všichni svý party dost až úplně improvizovali. A v těch rok promýšlenejch písničkách to vytváří krásnou bezprostřednost.

Všechno to furt jelo dost lo-fi. Bicí a perkuse jsme s Regálem točili u něj v garáži. Mikrofony visící na háku od stropu a přilepený izolepou na regálech. Do střechy bubnoval déšť a na kopáku rezonovala hejbací 3D nálepka dinosaura. To jsme ale zjistili až na konci. Takže to je autentickej zvuk bubnů tý desky. Měli jsme na to jenom jeden den a než jsme to nachystali, strávili a zapili oběd, bylo pozdní odpo. Pár hodin jsme zadrbali u nahrávání jediný písničky (Kdesi. A stejně tam nakonec zůstal první tejk…), takže na všechno ostatní zbejvala chvilka. Regál zapl vnitřního autopilota a skoro všechno ostatní je nasázený na první pokus bez zpětnejch poslechů. A všechno tam zůstalo. Všechno tam sedlo. Živej proud, dobře to tepe. Ze zvonkohry v Bríze jsem měl na krajíčku.

Zapomělsem

Podobnej příběh s Lukášem a trubkou, akorát místo portskýho tokajský. Tádovo banjo jsme nahrávali v ateliéru na FaVU a Lucka mi to přišla zazpívat do mý první brněnský garsonky, kde jsem naštěstí strávil jenom pár týdnů. Všechno to byla sranda a sto milejch malejch drobností. Víc hlav víc ví, líp se to táhne, nemusíme se bát vlka, hehe.

S obalem jsem oslovil Kubu Königa. Jako muzikanta jsem ho samozřejmě sledoval dlouho, loni mě ale uchvátily jeho grafiky a cejtil jsem, že mezi deskou a jeho malbama je společná vlna. Kuba k mý radosti řekl jo. Nekonzultovali jsme to, maloval podle nahrubo smíchanejch verzí, ale nacítil a trefil to úplně přesně. V prosinci mi od něho přišla fotka se slovy „skoro hotovo“ a já jsem se rozbrečel. Bylo to silný. Jak kdyby se do období, o kterým deska je, přenes a podíval se na něj z výšky. Je to tam celý. 

Ještě o trochu dřív, to léto který jsem nahrával, mě na Hradeckým slunovratu slyšel hrát Miloš Gruber z Indies MG. Dal mi vizitku, ať se ozvu, že něco vymyslíme. Cejtil jsem se jak ve filmu. Měsíc ve váze nakonec fakt vychází u Indies a já jsem vděčnej a šťastnej. Díky tomu mohl mix a master udělat Ondřej Ježek, což je takovej malej splněnej sen. Povedlo se mu z těch domácích nahrávek vytáhnout skvělej zvuk, kterej má ale furt pokojíčkový atmo. Když jsem slyšel první nástřel, byl jsem z některejch zvratů v šoku, ale Ondra prostě ví, co dělá a nakonec je všechno na svým místě, tak jak to má bejt. Zní to drzeji. Některý hodně introvertně zapuštěný motivy Ondra dostal tam, kam bych si netrouf, ale nakonec jsou to jedny z mojich nejoblíbenějších pasáží na desce. Třeba falešně zazpívaná cohenovská recitace volnejch asociací jedný propařený noci v druhý půlce Brízy, Regálův masivní breakbeat v Monetovi nebo Tádovo punkový banjo v Ať prší. Nic z toho nešlo původně skoro vůbec slyšet.

Před pár dny jsem desku posílal svý bývalý holce. Napsala, že je stejně krásný, že to na světě funguje tak, že když něco umře, něco jinýho se narodí.

Je to tak.

Cover alba od Jakuba Königa

Když Měsíc ve váze vyšel, přemýšlel jsem o tom, jestli moje terapie může bejt terapie i pro někoho dalšího. Třeba jo, to by bylo hezký. Takže jestli se teď kdokoliv nacházíte tam, kde jsem se nacházel, když jsem to psal, komu se rozpadá vztah, koho v noci probouzej mokrý líčka, kdo se cejtí ztracenej a sám, kdo je prostě v prdeli, přeju ať vás tyhle písničky vezmou za ruku, ať vám měsíc posvítí, ať tim projdete aspoň trochu se ctí a ať je to nakonec dobrý.

Stejně to nakonec dycky dobrý je.

PS. Jestli se vám Měsíc ve váze líbí, můžete si ho fyzicky předplatit na HitHitu a tím ho pomoct vyrobit i na vinylech. Děkuju!

Tagy komunita Zapomělsem
Můj hudební projekt ZAPOMĚLSEM vzniknul v roce 2017. Pro tvorbu, ve které se odráží i prvky folkového písničkářství, jsou typické alternativní až experimentální přístupy, texty jsou prodchnuty melancholií jesenických a rychlebských hor. Aktuální koncertní formaci tvoří zpravidla ...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY