Loes & The Celic Link z Prahy do Westportu (a zpět) #5: Sláinte a Slán, Irsko!

Bílým koním snad mávat teď smím…

Po víkendu plném povedených koncertů v Galway, Sligu a Westportu (přečtěte si předchozí díl tohoto seriálu!) jsme všichni měli pár dní pro sebe. Caolán jel navštívit rodinu do Ennisu, zatímco my s Honzou jsme se vydali k pláži v Lahinchi. Toto místo jsme vybrali speciálně kvůli vyhlášené hudební hospodě Kenny's Bar, kde se každé úterý večer konají legendární White Horse Sessions. Ty jsou výjímečné tím, že během nich vždycky zní autorská tvorba. Název White Horse Sessions odkazuje na valící se vlny, které vypadají jako bílí koně přijíždějící na pláž – díky nim je Lahinch oblíbeným místem surfařů. Měli jsme to potěšení setkat se se samotným panem Kennym, který zrovna obsluhoval za barem, a popovídat si s ním o hudbě – vzácný zážitek v našem moderním světě, kde vám obvykle obsluha jen řekne, abyste poslali zprávu přes Instagram, kterou pak může booker blaženě ignorovat. Klobouk dolů, pane Kenny!

Bohužel jsem první večer, kdy jsem se snažila být drsná a šla se projít po pláži v lijáku, nastydla (ukázalo se, že jsem z cukru), takže jsem zůstala v posteli, zatímco Honza šel na vystoupení australského indie dua Saije. V programu jsme si všimli i holandského folkového dua Boxin' the Vox, se kterým jsme se doposud všude možně úspěšně míjeli. Že by ještě někde nastala ta správná konstelace hvězd, abychom toto tajemné duo viděli v akci nebo se s nimi alespoň setkali?

Tu kytáru jsem koupil kvůli...

Po Lahinchi jsme s Honzou strávili několik dní v Burrenu, krajině plné skal, která se stala Honzovým oblíbeným místem v Irsku. Ve čtvrtek 12. června nás Caolán provedl rodným městem Ennisem, kde strávil své mládí, a ukázal nám to, co je pro muzikanty nejzajímavější: teď už zavřený obchod, kde se kdysi prodávaly „kusovky“; noční klub, kam se vplížil, i když tam vlastně ani nechtěl být; hudební obchod, kde si koupil svou první kytaru a kde na tento nástroj trávil hodiny cvičením v přestávkách mezi vyučováním; centrum pro mládež, kde pak hru na kytaru vyučoval a získal první zvukařské zkušenosti; socha muže s krávou, která nahradila ikonickou sochu Daidala, protože je prý „lokálnější“; a samozřejmě jeho oblíbený bar, Paddy Quinn's.

V Paddy Quinn's nebývají často živé kapely (kromě občasných trad sessions; vysvětlení, co to je, najdete v mém předchozím článku), takže se útulný bar rychle zaplnil lidmi, kteří byli zvědaví díky vyvěšeným plakátům nebo už nás viděli hrát v Galway nebo Westportu. Dav byl hlučný a hladina adrenalinu vysoká! Naše vlastní songy vyvolávaly šeptání a souhlasné pokyvování hlavou, jedna dívka vytáhla lžíce, aby si zahrála s našimi jigy, starší dáma s námi zpívala každý cover, který jsme zahráli, a celý bar se přidal k písni Dancing in the Moonlight od Thin Lizzy. V Ennisu se každý týden koná několik zajímavých sessionů, včetně sessionu výhradně pro dudáky s názvem Piping Heaven, Piping Hell, což zní úchylně lákavě. Až tam pojedeme příště, musíme se pár dní zdržet: jedna noc byla příliš krátká!

Doolin Folk Fest: Zase ti bílí koně…

V pátek 13. června jsme měli tu čest otevírat program na stejdži White Horse v podkroví hotelu Doolin na Doolin Folk Festu. Je vám název této scény povědomý? To není náhoda! Uri Kohen z Westport Folk & Bluegrass Festivalu nám pomohl domluvit toto vystoupení na scéně, kterou vede Kenny z Lahinchi spolu s písničkářem Davidem Hopem. Ten vypadá jako Hagrid z Harryho Pottera a zní, jako by někdo spojil Darrella Scotta a Bruce Springsteena v jednu osobu a dal mu irský smysl pro humor. Na tomhle slušivém pódiu s úžasným zvukem a osvětlením jsme si připadali jako rockové hvězdy, hrající pro publikum naladěné na autorskou tvorbu.

Obecně nám Doolin Folk Fest připadal v dobrém slova smyslu „cool“, což dokonale vystihuje festivalové tričko s nápisem „For Folk's Sake“ (anglická slovní hříčka, která zní jako nadávka „For f*ck's sake“) a vousatým mužem hrajícím na housle mezi nohama. Festival byl dost velký na to, aby na něm bylo živo, a dost malý na to, abychom viděli známé tváře a navázali nová přátelství. Lidé všech věkových kategorií se skvěle bavili a vystupující se střídali v žánrech od opravdové tradiční irské hudby (Frankie Gavin & De Dannan) po tradiční hudbu s efekty a improvizací (Mega Trad) a od poetické americany (David Hope) po dívky s cowboyskými klobouky a ukulele a hudbu, která dělá bum bum bum bum (a všechno mezi tím). V rámci extra aktivit se konají sessiony v hotelovém baru, zpívání na zahradě a v sobotu ráno koupání v moři: alespoň tak nám to řekli Anne-Lotte a David z Boxin' the Vox, které jsme konečně potkali osobně a kteří na tento festival jezdí už od jeho prvního ročníku v roce 2013. Všichni jsme se zdráhali odjet a shodli jsme se, že to bylo perfektní zakončení perfektního turné.

Jaký konec?

Oukej, tak tomu tedy říkejme konec kapitoly: „The Celtic Link v Irsku“. S Honzou jsme se rozloučili s Caolánem a jeho přítelkyní Jenn – která byla tím nejúžasnějším bedňákem, prodavačkou merche a fotografkou, jakou si kapela může přát – a přeměnili jsme se zpět na „duo Loes & Honza“, abychom ještě dva týdny koncertovali v Belgii, Nizozemsku a Německu.

Ještě se chystá:

17. června 20:00 Loes & Honza v Casino van Gompel, Mol, Belgium

22. června 14:30 Loes & Honza v Mini-Theater De Melkbus, Dordrecht, The Netherlands

23. června 19:00 Loes & Honza v Camping ‘t Rouweelse Veld, Kronenberg, The Netherlands

Přihlaste se k odběru mého newsletteru!

Chtěli byste dostávat upozornění, až bude na internetu další reportáž z turné nebo až budeme hrát koncert poblíž vás? Podívejte se na můj LinkTree a přihlaste se k odběru newsletteru, upozornění na koncerty a/nebo se přihlaste k odběru mých kanálů na platformách, které vás baví nejvíce!

Jaké bylo vaše zahraniční turné? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.