Přejít k hlavnímu obsahu
Dr.Hyenik - Po, 20.09.2021 - 12:00

Klenoty pedalboardů #7: L.R. Baggs Session Acoustic DI

Aby v seriálu nebyli ochuzeni ani elektroakustičtí kytaristé, podíváme se dnes na jeden tak trochu utajený/nepochopený klenot speciálně pro ně. Chcete, aby vaše akustika zněla jako po zásahu zvukového inženýra z legendárního Nashvillu? Pak by vás měl zajímat multiefekt Session Acoustic DI.

Ozvučení akustiky je mezi muzikanty pořád spíš popelka a podrobněji jsem se mu věnoval v nedávném seriálu Rukověť elektroakustického kytaristy. Například na mém posledním folkovém koncertě se zvukař dost divil, že jsem si na podium přinesl i něco víc než jenom kytaru, na což asi není zvyklý. Ale potom si velmi pochvaloval super nachystaný zvuk, že s ním vlastně nemusel už nic dělat (na rozdíl od ostatních vystupujících, kteří neměli ani svůj kabel :). Když se nad tím zamyslíme: co převratného asi může zvukař zvládnout, když se mu po pár písničkách v rychlém sledu střídají folkáči (pokaždé s jinou kytarou a jiným snímačem)? Vzhledem k tomu, že typicky jde o zpěv s kytarou, naturální neřešiči se vlastně připravují o podstatnou část výsledného dojmu, protože zvukař jim jenom nějak narychlo kompromisně upraví projev piezo nebo magnetického snímače. Přičemž jako ostřílení „rukověťci“ již tušíme, že to má do ideálu hodně daleko.

S pomocí přispěchali vývojáři kalifornské firmy L.R. Baggs, která se dlouhodobě specializuje na ozvučení akustických nástrojů (připomeňme například skvělý kombinovaný snímač Anthem a mnoho dalších výrobků). Při práci na svých produktových videích totiž natočený syrový materiál posílali ke zpracování slavným zvukařům v Nashvillu a zvukové stopy se jim vždy vracely dramaticky lepší – plnější, jiskřivější a konzistentnější. Zajímali se tedy o to, jaké tajemné operace se zvukem v Nashvillu dělají. Slovo dalo slovo a ve spolupráci s tamními zvukaři a producenty navrhli u L.R. Baggs krabičku, která tato studiová kouzla teď nabízí i samotným kytaristům.

Proces zrození Session Acoustic DI popisuje samotný Lloyd Baggs v následujícím videu.

Akukytaristi jsou (ke své škodě) na rozdíl od „elektrikářů“ zatím pořád výrazně rezervovanější ve využívání rozličných zvukových pomůcek. Proto jim u L.R. Baggs zkusili nacpat všechno do jedné krabičky, aby to měli co nejjednodušší. Z každého detailu tohoto multikouzla jsou cítit bohaté zkušenosti s důrazem na pódiovou praxi. 

DI v názvu naznačuje, že je to zároveň DI box, což potvrzuje XLR vstup s možností fantomového napájení přímo po kabelu. Napájení je možné i adaptérem nebo 9V baterkou s kontrolou vybití zobrazovanou po stisku tlačítka batt na volume metru. Tento VU metr vizualizuje vstupní úroveň (Gain), což je výborné pro optimální nastavení hlasitosti signálu bez zbytečného šumu a zároveň pro kontrolu nežádoucího přebuzení. Nechybí ani přepínač fáze a celková výstupní hlasitost (Volume). Notch filter slouží k potlačení zpětné vazby na podiu při nastavené frekvenci. To jsou ovšem všechno standardní funkce a akustická magie se začíná odehrávat až se dvěma posledními potenciometry.

Comp EQ je speciálně navržený vícepásmový kompresor. Komprimuje basy/středy/výšky zvlášť, což je při správném nastavení u akustiky velmi výhodné. V tomto případě je nastavení tohoto jinak poměrně sofistikovaného studiového nástroje až směšně jednoduché pomocí jednoho ovladače. EQ v názvu je proto, že točení ovlivňuje i produkované frekvence (např. já svůj multiband compressor mám nastavený tak, aby lehce zvýrazňoval výšky). Tento typ komprese osobně považuju za tajnou zbraň každého akustika. Tady s obrovskou výhodou ultrajednoduchého ovládání bez nutnosti studovat minimálně základy kompresionismu. V rámci studiových kouzel vám na vaši nahrávku vícepásmový kompresor zřejmě nasadí každý zkušený producent/zvukař, protože to prostě výborně funguje a je to jeden z klasických mix/mastering zázraků.

Další funkcí je saturace, zámerně nepojmenovaná jako gain, protože tady je to analogové nasycení tónu, které ho dělá plnějším, prostorovějším a bohatším – což zajisté ocení i ten nejdražší snímač. Samozřejmě netlačíme na pilu, protože akustiku obvykle nechceme vybudit až do zkreslení (clippingu). Vyšší hodnoty jsou např. vhodné pro tlustší tón decentního fingerstylu, nižší zas pro hutné akordické pádlování.

Kombinací tří knobů – Gain, Comp a Saturate tak můžeme získat optimální zvuk pro konkrétní kytaru a styl hraní. Na boku je možné nastavit pro 4 různé frekvence ořezání high pass filterem, aby konkrétní kytara moc neduněla, a je k dispozici i ground lift proti brumícím zemním smyčkám.

Detailním rozborem nastavování s mnoha ukázkami je možné se inspirovat v následujícím videu.

Slovo „detailní“ je zcela na místě, protože to nejsou žádné dramatické změny. S tím souvisí moje snad jediná výtka k designu – není možno okamžitě porovnávat zvuk on a off, protože jediný footswitch funguje jako Mute. To je samozřejmě super na podiu, ale když při nastavování chci porovnávat rozdíly, musel bych efekt zapojit do vypínatelné smyčky, nebo si nahrávat ukázky. Session Acoustic DI je totiž typický příklad efektu, kterého si všimnete, až když se vypne  zvuk je najednou o dost horší. Je dokonalou ukázkou toho, jak je nutné postupovat při zvučení akustik, kdy postupné sčítání menších dílčích krůčků dohromady poskytuje kýžený výsledek. Tato mravenčí práce se potom se zadostiučiněním materializuje v různých variacích expresivního výroku „Ty vo*e, jaktože ti to tak dobře hraje?!“

Úspěšnost Session konceptu dokazují i jeho další varianty, preamp do ozvučného otvoru nebo jednodušší Session z cenově dostupnější série Align, které v lehce ořezané formě zachovávají jeho hlavní přednosti. Ostatně celou řadu Align doslova žeru, protože vizuálně jsou to nádherné krabičky, které potěší oko i srdce každého akustika.

Závěrem se tedy sugestivně ptám: Záleží vám na vašem akustickém zvuku? Tak s tím místo obligátního nadávání na zvukaře zkuste něco udělat sami a dodávejte jim kvalitnější signál! Třeba právě s nějakým L.R. Baggsem z řady Session.

Tagy klenoty pedalboardu L.R. Baggs Session DI
Dr.Hyenik Orfanik
Multikytarista na experimentální cestě k netradičním zvukovým a stylovým souvislostem za pomoci všemožných nástrojů, technik i obskurních pomůcek... Dle magazínu Whiplash také hudební úchyl, tajuplný intelektuál s vizáží přerostlého Harryho Pottera, akustický Thordendal ze Vse…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY