O mizení, který je nutný

Já se ztratil. Rozpadlo se mi to, o čem jsem myslel že je jasný a nesporný (jako třeba ta „stará dobrá Amerika“). Rozpad sem se i já sám do miliard kousků, ztratil jsem ponětí o tom, co jsem, co ve svym životě ovlivňuju, co chci a toužil jsem se vrátit, bál jsem se, bál jsem se tý otevřený krajiny všude kolem, cejtil jsem se jak pírko ve vichřici.

Ale v tom, právě v tom bodě, jsem našel něco nádhernýho! Ucejtil jsem, že ztracení je zároveň z jinýho úhlu pohledu nalezenim. Nalezenim od všeho oproštěný skutečnosti, ucejtil jsem ryzí přítomnost, jakobych se probudil. Ucejtil jsem, že všechno je možný, ale že z týhle všemožnosti už nejde strach. Jde z ní radost, euforie svobody a pokora, že jsem tu a můžu to pozorovat. V bodě největší krize jsem našel něco, co mi absolutně změnilo život, odhalilo velký tajemství a já jsem za to tý krizi vděčnej. Díky, krize!

Když se ztratíš je písnička o tom, jak každym okamžikem, pořád a pořád, vzniká svět, noří se a zjevuje, jako sen odkudsi z promítačky nekonečnosti, i my se pořád a pořád rodíme a kohout kokrhá a kokrhá. A protože Cait je varhaníkem v kladenskym kostele, nás napadlo zahrát si tuhle písničku s varhanama. Má totiž bohatou harmonii, která k tomu vybízí.

Přizvali jsme Tomáše Bláhu, aby nám to hraní natočil na kameru. Tomáš točil všechny klipy k nový desce a byl s náma i v Madridu při natáčení alba. Zvuk nabíral náš příležitostnej koncertní zvukař Viki Hokeš. Sešli jsme se v kladenský kapli sv. Floriána a na pár verzí jsme to natočili.

Našemu Ondřejovi den nato v nemocnici umřel táta. A tak, aniž bychom to věděli, hráli jsme v tu chvíli Ondřejovýmu tátovi, kterýho jsme všichni znali, na rozloučenou. A ač je Když se ztratíš jinak písnička o rození, tahle verze je o mizení, který je k tomu rození nutný. V klipu hraje nečekanej herec, motýl, kterýho to naše hraní probudilo ze spánku. Tak asi je to Ondřejův táta.