Přejít k hlavnímu obsahu
Anti-Hero není nutné srovnávat s tvorbou Misfits. Je to čistě Onlyho vize horror punku, jeho sólový počin | Foto: Torjussen
Anti-Hero není nutné srovnávat s tvorbou Misfits. Je to čistě Onlyho vize horror punku, jeho sólový počin | Foto: Torjussen
Petr Adamík - Pá, 04.11.2022 - 11:00

Jerry Only servíruje nenáročnou hororovou zábavu

V roce 2016 se fanoušci Misfits dočkali. Jerry Only pustil k vodě svou nepříliš opěvovanou verzi kapely a znovu spojil síly se svým bratrem Doylem a původním zpěvákem Glennem Danzigem. Příležitostné koncertování mu však ke spokojenosti nestačilo, a brzy se vyjádřil v tom smyslu, že potřebuje desku, ať už s Glennem, nebo bez něj. Světlo světa tak spatřilo Onlyho první sólové album Anti-Hero.

Only býval často pod palbou kritiky kvůli svému nepříliš dokonalému zpěvu. Jeho malý hlasový rozsah a snaha o dosažení některých tónů občas tahala za uši, především pak během živých vystoupení. Stoprocentní není Only ani na aktuální novince, ale určitý pokrok lze zaznamenat. Vybraná osmička skladeb dělá z Anti-Hero ve výsledku poměrně sympatickou záležitost.

Úvodní Fear The Walking Dead začne syntezátorovým motivem ve stylu osmdesátkových slasherů typu Pátek 13. Nabídne rockovější zvuk a vcelku chytlavý refrén. Je to povedená skladba nesoucí Onlyho typický rukopis, jak ho známe z desek Misfits Devil's Rain nebo EP Friday the 13th. Méně výrazná, ale pořád ucházející je pak následná Dead Man

V Jerryho pojetí horror punku můžeme poměrně jasně zaslechnout i heavy metalové ozvěny. Zde je příkladem skladba Snake Eyes. S melodickou kytarovou linkou à la Iron Maiden a dobře vystavěným refrénem aspiruje na nejlepší věc z desky. Only si zde zaslouží pochvalu.

Daří se mu i v punk'n'rollové Taboo, která i díky použitému pianu vybarví jinak temnější odstín desky. Podobně je na tom i coververze rock'n'rollového fláku (You're So Square) Baby I Don't Care. One Cell From You je právě tou problémovou písní, ve které si Only hlasově není moc jistý a jeho hledání správného tónu vás nutí přepnout dál. Závěrečná Anti-Heroes není taky zrovna pěvecky výstavní, ale zaujme svým pompézním úvodem a závěrem. 

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Anti-Hero není nutné srovnávat s tvorbou Misfits. Je to čistě Onlyho vize horror punku, jeho sólový počin. Pokud by tak pojal i své poslední studiové aktivity s Misfits, možná by se mu nedostalo tolika negativních komentářů a nemusel by poslouchat, jak netaktně nakládá s odkazem této legendy, kterou na přelomu 70. a 80. let pomáhal vytvářet.

Ano, Only není nejlepším zpěvákem, ale někdy je až přespříliš pranýřován. Jeho hlas umí být příjemný a spíše než své kolegy Danziga či Gravese může barvou připomenout Davea Vaniana z The Damned. Celkově nejsou písně k zahození a najdeme zde i zajímavé hosty v podobě Davea Lombarda (Slayer, Misfits) nebo Roba Caggiana (Anthrax). Nijak výraznou stopu zde ale nezanechávají.

Ale jo, Anti-Hero není špatná nahrávka, jak se nás snaží přesvědčit mnozí purističtí fanoušci. Pokud máte rádi horror punk a nemáte v rámci tohoto žánru přehnané požadavky, dejte albu šanci. Dostane se vám nenáročné zábavy, stejně jako u filmů, jimiž je přítomná muzika inspirována.

Jerry Only - Anti-Hero

Jerry Only – Anti-Hero

Misfits Records, 26 min.

60 %

Tagy Misfits Jerry Only Recenze alb

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Petr Adamík
V roce 1999 jsem spoluzakládal punk'n'rollovou kapelu Degradace, se kterou to táhnu dodnes. Již několik let pracuji v hudebninách Hudební Svět a před nějakým časem jsem se ke všemu rozhodl, že bych chtěl o muzice i psát (Rock…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY